Tereza celou dobu filmu, jen dumala nad tím, jak zvládne dodělat ty poslední dva náhrdelníky.

Nechce tu být další noc, ale to asi nezvládne.

Po filmu se omluvila a šla pracovat, klíč ve dveřích byl zpět. Přemýšlela nad tím, jaký k tomu má vlastně postoj. Byla překvapená sama sebou, tak nepřemýšlela nad tím, co si asi myslí jiní.

Zamkla se, tím to prostě ukončila.

Bude jen pracovat, bez vyrušení, ráno odejde. Tak si stanovila plán.

Petr, se nepoznával.

„Co to se mnou je? Pizza a telka, žádné škádlení, žádné triky? Asi stárneš Dekrus,“ promlouval k sobě.

Přece jen má naději, že ten klíč, co zas vrátil na své místo, nebude použit, když slyšel jak se zamkla, zklamalo ho to.

Doufal, že její libido nastartoval tak, že rozhodně nebude chtít utíkat.

Chvilku postával a šel na to pragmaticky:

„Co se dá dělat, asi nic,“ on rozhodně do její ložnice nevstoupí, pokud jej tam sama nepozve, nebo pokud neskončí ona u něj v posteli.

Vytáhl si herní konzoli, pustil si hru. Když už nesexuje, alespoň si nevině zastřílí. 

Tereza tentokráte pracovala v tichu, slyšela, že šel do své ložnice, jak  chvíli stál na chodbě a pak za sebou zavřel, neťukal, nevolal, bylo to dobré.

Vyhlédla z okna, větve stromů ji informovaly, že se zvedá vítr, asi bude i pršet.

Pracovala usilovně, už jen kousek a dokončí i druhý náhrdelník. V tom to přišlo.

Šílený blesk rozřízl výhled za oknem a rozsvítil celou oblohu. Hrom, na sebe nedal čekat dlouho.

Ona se od mala, bouřky bojí.

Doma se zavře do koupelny, počká až to přejde s puštěnou hudbou, ale tady?

Kde je jedna stěna skoro jen ze skla? Začala couvat.

Schová se, byla pevně rozhodnuta.

Kde?

Snad rychleji než myšlenka, byla u Petra v ložnici.

Spal.

Alespoň se to tak, Tereze, zdálo. Stulila se k němu a přes hlavu si přetáhla přikrývku. Celá se klepala, ale příjemné teplo jí za chvíli ukolébalo.

Petr se v noci vzbudil, chtěl se protáhnout, když zjistil, že vedle něj spí Tereza.

Není možno, ona za ním přišla?

Proč ho nevzbudila, jaký to byl důvod?

Prohlížel si jí v měsíčním světle, vypadala o tolik mladší, když spí skoro jak holčička, kaštanové vlasy rozhozené po polštáři, rty pootevřené. Někoho mu připomínala, nebyl si jistý koho, ale on minulost neřešil. 

Vychoval ho pedantický strýc a odtažitá teta. On sám se rozhodl, že nikdy nebude mít děti, proto podstoupil i vasektomii.

Pohladil jí po bledé tváři, usmála se ze spánku. Najednou ho píchlo, tenhle úsměv on přece zná, to je úsměv jeho dávno pohřbené minulosti, minulosti, kdy měl funkčního otce a matku.

Ne, nesmí si dovolit vzpomínat, není to jisté a určitě je to jen náhodná podoba a jeho přání, nějaká utkvělá potřeba.

Lehnul si zpět a usnul, rozhodl se nevyužít situace, ráno se uvidí.

Tereza se probudila kolem čtvrté ráno, když zjistila kde spokojeně usnula, přestala chvíli dýchat. Zjištění, že Petr hluboce oddechuje, ji uspokojila, opatrně se vyplížila z postele a zapadla do svého pokoje.

Rychle se pustila do posledního náhrdelníku, při každém zvuku v domě sebou trhla.

Vynadala si, že je paranoidní.

Vše co se stalo, vlastně udělala dobrovolně. Nikdy ho neodmítla.

V sedm hodin byla s celou prací hotová.

Vše uložené v patřičných krabičkách.  Zkontrolováno, aby vše vypadalo dokonale.

Etue, společně s fakturou, nechala v jídelně,  své sbalené věci si odnesla ke dveřím, zavolala si taxi, oznámila ostraze svůj odchod a zmizela jak pára nad vodou.

Odešla z vily, která pro ní znamenala naprosto dokonalé splynutí těl, ale naprosto kruté ponížení jejího ducha.

Dozvěděla se toho, o sobě, víc než dost. Hlavně o skryté části sebe sama a věděla, že jen Petr, může otevřít stavidla její nespoutané sexuality.  Raději se uzavře ve své slonovinové věži, a nikdy ji už z uzdy nepustí.

Petr se ráno probudil zcela mimo svou běžnou dobu. Nepamatoval si, kdy naposledy, zda vůbec někdy spal do devíti hodin.

Zjistil, že Tereza je pryč. Nejen z jeho postele, ale z jeho domu. Našel fakturu a šperky, byly nádherné, přesně jako je Tereza, křehké a nevyzpytatelné.

Něco mu sevřelo žaludek, utekla mu.

„To je její problém, nepotřebuju ji,“ uklidňoval se, přece si najde jinou holku do postele, proč do sexu tahat špatné svědomí, nebo ho vůbec mít?

Zas bude normálně fungovat, slíbil si.

Tereza doma našla, konečně, svou ztracenou rovnováhu, ač podvědomě cítila, že to tak už nikdy nebude, něco jí chybí, možná někdo.

Odvrátila myšlenky od libidla a mužů, začala se připravovat na poslední pouť tohoto roku, ty zimní vynechává. Není odolná proti chladu i když se řádně nabalí, vždy je jí zima.

Nachystala rúůznorodé drobnosti, sortiment větších kusů. Vše velmi uspořádaně, aby nic nebylo poškozené a hlavně lákalo k nákupu.

Během týdne co byla pryč, nepřišla, žádná objednávka na výrobu, tak jen aktualizovala stav e-shopu, na opět v provozu. Přebrala objednávky. Vše zabalila a dala na dobírku poslat novým majitelům.

Večer si udělala klid a prošla e-maily neobchodních ražení, Madla jí poslala fotky sady trnů a růží.

Fotky byly nádherné, její šperky jsou nádherné, ale ona je nebude moci vystavit.

Má s nimi spojeno příliš mnoho vzpomínek.

Jenže aby jí ležely doma je hloupost, sbalila je na prodej na pouť, určitě zmizí i za celkem vyšší cenu. 

Čas plynul, vše šlo v pohodě, Petr jí proplatil šperky dle dohody, ale jinak jí už nekontaktoval.

Ona ho nekontaktovala, ale fotografie jeho nového oblečení si omylem prohlédla. Tvrdila sama sobě, přece nehledala jeho podobenku.

Pouť proběhla dobře, byla na ní v dobovém kostýmu, prodala slušnou část svého zboží,  všechny sady Růží a trnů.

Teď musí vymyslet nový set aby měla co o adventu prodávat. 

Ten měsíc a půl byla natolik zaměstnaná, že nemusela o ničem přemýšlet. Pracovala do úmoru a nakonec dostala nějakou gastritidu.

Zvracela jak alík, skoro týden, nemohla se z toho vymotat.  

Dopoledne to bylo horší a nejhorší hned ráno. Dívala se na kalendář, ale menzes měla, ten týden co se vrátila z vily, není těhotná.

Přece nemůže být těhotná!

Petr to tvrdil, že nemůže mít děti.

Šla do lékárny, koupila si těhotenský test.

Papírkem se skoro nedotkla čůrání a vyjely kolejnice fialové jak blázen.

Udělala si druhý i pátý test a ano je to tam!

Všechny pozitivní.

Objednala se k doktorovi, ten jí těhotenství potvrdil a objednal jí na další kontrolu, dal ji nějaké letáčky, spočítal přibližný termín porodu.

Váhavě se zeptala, jak to je s vazektomií.

Lékař, potvrdil slova Petra.

„Ale jak to, že jsem tedy v jiném stavu, doktore?“ vychrlila.

Doktor se jen trochu víc zamračil:

„To se občas stává, slečno. Někdy prostě je příroda silnější než rozhodnutí člověka. Ale pokud chcete spíše mluvit o  in,.“ nestihl dokončit magická slova.

„Ne! To rozhodně nechci,“ tvrdě se mu podívala do tváře.

„Ano, nevypadala jste na to, tak na další prohlídce, na shledanou,“ rozloučili se.

Plna myšlenek odešla.

Co bude dělat?

Interrupce pro ní nebyla řešením, věděla to ještě dřív, než to lékař naznačil.

Petr?

To rozhodnutí rychle odsunula, jeho názor znala, nebude ho zatěžovat.

Musí si najít jiné povolání, korálkováním sebe a dítě neuživí, bude asi dál prodávat své výrobky, ale jen okrajově přes e-shop.

Bude muset dělat nejlépe kancelářskou práci, účetnictví, které vystudovala. 

Jako by jí vesmír šel na ruku a zahlédla leták, v jednom obchodě shání účetní.

Nezaváhala, přihlásila se na konkurz, nezakryla ani to, že je v jiném stavu. Jednala férově a vyhrála.

Byl to nový obchods s módním oblečením.

Vedoucí byla otevřená a nevyžadovala její denní přítomnost, většina šla elektronicky, část papírů, stačilo vyzvednout jen v domluvený den před zavíraací dobou. Pokladnu na starost neměla, tím to bylo snažší.

Dalších pár měsíců běželo v poklidných kolejích. Byl večer a ona se chystala do koupelny, když někdo začal urputně zvonit.

Zrovna jin předělávali domovní interkom, sjela dolů výtahem aby zjistila o koho to jde. Nečekala žádnou z kamarádek.

Málem se musela štípnout, aby se rozhodla věřit svým očím, za prosklenou výplní dveří stojí Petr.

(Tato kapitola byla rozdělena do dvou. Odtud bude zaznamenávat větší míru úprav, než doposud.)