Tereza, byla zoufalá, tohle už dál nemůže jít. Takhle nemůže žít, ztrácí sama sebu.

Ano, velmi dobře si uvědomuje, že ta vášeň je absolutní. Nemůže se jí nabažit, ale tolik ponížení jí za to nestojí.

Nebo ano?

Balancovala své pocity kdy si dopřávala extra, extra dlouhou sprchu, vyfoukala si vlasy a velice pomalu se oblékala.

Vzala si svou neforemnou flanelku, bez toho, aniž by si ji nějak uvázala, jak to běžně dělá k tomu černou maxisukni.

Doufala tak, v co nejméně zajímavý vzhled.

Petr už byl v jídelně, když přišla, četl noviny.

Dnes jí pozdravil on, jako by se ještě dnes neviděli:

„Dobré ráno slečno,“ podíval se na ní.

Jeho obočí vylétlo vzhůru, ale nijak nekomentoval její vzhled.

„Dobré, pane Dekrus,“ odvětila bez emocí.

Místo snídaně, se porýpala v cereáliích, snědla pár lžiček.

Chtěla odejít, když míjela jeho míso, chytil ji za zápěstí, podívala se dolů:

„Ano?“ vložila otázku do jediného slova.

„Přece nechcete, abych vám musel naplácat, slečno Janusová,

„O čem to mluvíte!“ vypískla a vytrhla svou ruku z jeho.

Přimhouřil oči:

„ Tohle oblečení, nemyslete si, že je pro mě nějaký tlumič, spíš mě nutí ho z vás strhat. Já znám vaše tělo, vůni vaší kůže, tak se nezkoušejte přede mnou schovávat, za to to,“ zamával rukou před jejím ošacením.

„Dnes nebudu doma, takže se v klidu naobědvejte a na večeřte. Dospěte se slečno, začíná na vás být vidět únava, jak jsem vás poznal, určitě, zas něco vyvedete a trest vás nemine,“ dokončil výhružně. Nechal jí odejít. 

Skoro se chtěl na noc vrátit, ale bude mít další obchodní jednání od rána, takže mu bude muset stačit, že se domů vrátí až k večeři.

Fascinovala ho její poddajnost a reakce na jeho dotyky, stačilo tak málo a plála jako oheň.

Brzo se ho začne dotýkat, ještě jí dá čas, přece jen, ona ty zkušenosti nemá.

Možná i to ho dráždilo. Možná by jí mohl vzít někam ven, donutit jí obléknout se zase trochu výrazně, dumal.

Ne, nechá si jí hezky jen pro sebe. Už jen tři noci bude pod jeho střechou, on jednu promešká. Bouchl pěstí do stolu. Zvedl se a začal jeho pracovní den.  

Tereza se opřela o dveře svého pokoje.

„Ne tohle musí skončit,“ usmyslela si.
„Dnes dodělám co nejvíc kusů, už jen tři noci, kterými jsem se zavázala a budu svobodná,“ toto vědomí jí popohánělo.

Pracovala velice intenzivně, raději si hlídala, aby zas nezapomněla na jídlo, nesmí mu dát možnost jí něčím zahanbit.

Po obědě, šla do dílny a pracovala tam na rozklepávání a tvarování drátů, musí dodělat náhrdelníky a náramky.

Prostě musí dnes stihnout všechny komponenty, začít je skládat v celky.

Po večeři si objednala konev s kávou, něco sladkého k ní.

Paní Majerčáková, se sice podivila, že slečna jí takto nezdravě, když většinou žije o vodě a mrkvi, ale udělala jí vynikající, silnou kávu. Na talířek nandala belgické čokoládové bonbóny. 

Tereza se nedívala kolik je hodin, pustila si do sluchátek diskografii od Led Zeppelin a když už jí únavou zemdlévaly ruce, záda i zadek. Vstala od stolu a zjistila, že vlastně nemá cenu jít spát.

Při snídani o samotě snědla dokonce více než normálně. Věděla, že teď nebude hned moci pokračovat. Rozhodla se poskládat krabičky, sady do nich našpendlit. Bude mít tak přehled, co ještě chybí, do všech vkládala svou značku Jakiro dráčka.

Šlo jí to hezky od ruky, cítila závan jistoty k útěku z osidel sexu.

Po obědě, si nechala donést energetický nápoj. Rozuměla tomu, ale ona musí zvládnout pracovat na špercích.

„Za pouhých pět hodin, zas uvidím Petra. Při jeho pohledu, padnu do jeho sítí, udělám co mi poručí,“ uvědomila si zklamaně.

Stihla dodělat všechny náramky, už zbývají jen tři náhrdelníky. 

Měla dobrý pocit, třeba to stihne i dřív a tato noc, v tomto domě, bude její poslední.

Převlékla se k večeři, neforemný oděv už nezkoušela. Vybavila si, podivný zápal v jeho očích, když se oblékla tak, že z ní nebylo skoro nic vidět.

Sešla na večeři, ale Dekrus, tam ještě nebyl, ulevilo se jí, rychle snědla večeři a pospíchala do svého pokoje, jen co otevřela, věděla, že je něco špatně.

Ona světlo nezhasnula.

Zůstala stát na prahu, dovnitř nehodlala vstoupit. Opatrně zavřela dveře a začala od nich couvat.

Zády narazila do něčí hrudi, obejmuli jí silné paže.

Věděla, že je to Petr.

Ppozná jeho vůni.

Vůni ledového povětří a santalového dřeva, vůni arogance a síly.

Pomalu jí k sobě otočil čelem:

„Vidím slečno, že posloucháte, takhle se mi líbíte daleko více,“ ohodnotil její aktuální out-fit. „Teď si půjdem popovídat o tom, že když máte odpočívat, pracujete celou noc. K tomu ještě do sebe lejete nezdravé nápoje. Jste opravdu zlobivá slečna,“ nepřerušil oční kontakt.

Tereza jen přerývaně dýchala, ale musela se zkusit ubránit:

„Mám termíny, pane Dekrus, musím svou práci odevzdat náročnému zákazníkovi. Nemůžu si dovolit, mít zpoždění,“ naznačila pokrčení rameny.  

Petr ji už nedržel, ušklíbl se:

„Kdopak tu vystrkuje drápky, slečno?  Nesnažte se chytračit, nebo opravdu dostanete naplácáno, jak malá holka,“ pohrozil a ona mu věřila.

Tereza, stála proti němu a rozhodla se.

Bojuj nebo uteč!

Šeptal jí její adrenalin, rozhodla se utéct.

Začala od něj couvat, couvala ke dveřím svého pokoje, zapadla dovnitř, ale klíč v zámku nebyl. Chvíli se dívala na dveře, jestli se neotevřou. Zůstali zavřené.

Petr, viděl tu hrůzu, která se přelila její tváří, kdy jí vyhrožoval trestáním. Byl rád, že ji pustil dřív než se mu začala bránit. I tak bylo zklamáním, že utekla.

Tereza, se vrátila k práci, ani nevěděla jak a kdy, jí klesla hlava na pracovní stůl.

Vzbudila se v pokoji Petra, ale on tam nebyl. Tedy, necítila jeho tělo nikde kolem sebe.

Podívala se na hodinky, dvě hodiny v noci.

„Sakra, jak se sem dostala? To už  zjsem zešílela a napochodovala sem sama?“ kladla si neslyšné otázky. Chtěla vstát když zjistila, že kolem kotníku má přicvaklá pouta spojená s postelí.

Nechápavě se dívala na ten kousek kovu na její noze:

„Co má být zase tohle!“ zamručela nespokojeně. Několikrát se pokusila nějak vysvobodit, nic se nepodařilo, lehla si zpátky a usnula.

Vrátil se jí sen:

„Babičko a kam odjíždí, proč tu nezůstane, vždyť on je můj kamarád.“
„ Holčičko, on musí, jede k svému strýci a tetě, jeho rodiče se o něj nemohou už starat.“
„Mě bude po něm smutno.“
„Neboj nikdy na sebe nezapomenete, stačí se podívat na ....“

Tereza začala mluvit nahlas:

„Babičko, na co se mám podívat! Já si nevzpomínám, babičko, kdo to byl, já nechci!“

Uvědomila si že s ní někdo třese, byl to Petr;

„No tak Terezo, uklidni se, byl to jen sen,“ vypadl na chvilku ze své role, vyděšen zmítající se ženou vedle sebe.

„Teď je čas, popovídat si o vašem nevhodném chování,“ usmál se.

Terezu, tentokrát změna jeho výrazu vyděsila:

„Pane, je už ráno, měla bych se vrátit k sobě, Marcela...“ hledala rychle výmluvu.

„Marcela i kuchařka, mají volno. Ostraha sem nahoru, nikdy nezavítá. Hlídá venkovní prostor,“ vyloučil tuto možnost.

Tereza na sucho polkla:

„Co má práce?“ nevzdala se

„Nebojte, budete mít čas jí dokončit. Třeba po večeři, ještě máte přece zítřek,“ znovu se zlověstně usmál.

Tereza, sčekala co příjde, koukala do těch modrozelených očí a něco jí připomínali, něco důležitého, ale co to bylo?

Unikalo jí to, jako ten sen.

Babička už několik let nežije, nemůže se zeptat, proč se jí vybavuje ta podivná vzpomínka.

Znovu se vrátila do současnosti:

„Slečno, teď vám přednesu výtky a postupně poznáte, jak umím trestat. Výtka první, nešla spát a pila nezdravé věci, aby neusnula. Výtka druhá, odmlouvala a dokonce utekla před prvním trestem. Výtka třetí netěšila se na můj návrat a chtěla mě minout,“ slezl z postele.

Tereza jen zmateně koukala, ale nevěděla co by měla udělat, jen trhla nohou na které byla stále pouta:

„Je toto nutné?“ zeptala se.

„Ano, velice. Ještě další přibydou, aby jste si svůj trest řádně vychutnala,“ řekl.

„Ne,“ zašeptala.

„Ne?“ usmál se a v ruce mu zacinkala další troje pouta. Pohladil ji hřbetem prstů po paži a dlaní po tváři. „Ne?“ zeptal se.

Ona mu dobrovolně podala ruce v jasném gestu, ochoty se nechat spoutat. Nezaváhal.

Mučení začalo, rozhodl se ji přivést k vrcholu, ale nedopřát jí ho. Byl rozhodnut ji donutit k němu pocítit něco dalšího, aby i ona ho začala chtít tak jako on ji. aby i ona byla iniciátorkou.

Věnoval všemu a velice intenzivně, prohýbala se, vzdychala, chtěla se schoulit, věděla, že k vyvrcholení potřebuje aby do ní pronikl, a to hned, ale nedostávalo se jí onoho kýženého požitku.

Najednou vše skončilo, ano byla velice zklamaná a napružená, necítila se vůbec pohodlně a dobře.

„ Tak už vás mohu osvobodit,“ odemkl její otlačené údy ze zajetí kovu.

Tereza, byla rozbolavělá touhou. Tak to přeci nenechá, ne? Jeho apetit také nemůže být uspokojen.

„To je všechno, pane?“ donutila se zeptat.

„Co víc byste chtěla, slečno? Toužíte snad po orgasmu? Není problém, zkuste zařídit, ať vás zase chci,“ nabídl jí.

„Já nevím co mám dělat,“  řekla potichu.

„Dokažte mi, že dělám chybu, když si držím odstup,“ posadil se do křesla kousek od lůžka.

Tereza klečela uprostřed, ruce před prsy. Pak tedy zkusila to co jí poradil, prodat se mu.

Začala po sobě jezdit rukama, dráždit se, po chvíli se nechala unést, zakláněla se a sténala.

Petrovi se představení líbilo, byl vzrušený tím, jak se uvolnila a vlastně ho vyřadila.

Vrátil se k ní na postel, pohladil její obličej. Sjel od ramene k jejímu zápěstí. Přesunul její drobnou dlaň, ke své chloubě.

Tereza byla nesvá, nevěděla jak na to, tak nejprve jej opartně uchopila a začala rukou pohybovat. Petr jí naznačil míru tlaku, jaký má vyvinout.

Toužil aby si ho vzala do pusy, ale z nějakého důvodu, si svou neprosadil.

Ve chvíli, kdy už nemohl vydržet, uvěznil ji pod sebou a na hraně násilí, do ní vstoupil. Společně se oddali prastarému tempu zpocených těl.

V době, kdy se jejich dech vrátil k normálu, pohladil jí po vlasech, začal líbat.

Opět se začala ztrácet na hranici vlastního já a svéprávnosti.

Oddálil se, trochu se ušklíbl:

„Pokud chcete, slečno, můžete jít pracovat. Objednám zatím donášku pizzy. Jíte pizzu?“ rychle měnil vyznění prvního prohlášení, vědom si strachu, který na něj číhá, za každým vřelým slovem.

Tereza naklonila lehce hlavu:

„Ano jím,“ zas celá zmatená ze sebe a z toho divného polibku na konci, posbírala své oblečení a šla k sobě do pokoje.

Přibližně za hodinu, zaklepal na její dveře, zrovna dokončila náhrdelník a vložila jej do etue.

„Ano, dále,“zareagovala bezmyšlenkovitě, jakoby netušilo, co vše může následovat.

Petr jen nakoukl:

„Pojďte dolů, je tu pizza,“ oznámil jí.

Sešla do jídelny, ale tam nikdo nebyl. Rozhlížela se zmateně kolem sebe.

„Tady jsem, přece nechcete jíst pizzu příborem, dáme si jídlo, koukneme na film, co vy na to, slečno?“pozoroval ji z otevřených dveří další místnosti.

„Jistě,“ odpověděla lakotnicky. Šla za ním, zde, ještě nebyla. Byl to docela skromný a malý pokoj. Zato obrazovka, nic z toho nesplňovala. To ani audio sestava.

Pustil nějakou komedii, kterou skoro nevnímala, jen pomalu ukusovala pizzu a přemýšlela, jestli stihne dodělat ty dva náhrdelníky.

Nechtěla k němu do postele.

Ano, sex, je to vynikající, naprosto neuvěřitelný, ale ona není stavěná na takové zacházení, je prostě divná a potřebuje k tomu sexu i trochu toho lidského tepla.

Petr vybral komedii, pozoroval mladou ženu vedle sebe. Nevyzná se v ní, co hůř, cítí, že by se mohl spálit.

(Tato kapitola zatím zaznamenala největší škrty a úpravy. Z původní dvoutisícové kapitoly, jsem udělala pouhých tisíc osm set.)