,,Proč si vůči mě tak odtažitá?" zeptal se Oliver s tázavě pozvednutým obočím.

Aniž bych si to uvědomila, pomyslně jsem si vlastně docela oddychla. Rozhodně jsem čekala daleko horší otázku. Hold mu konečně povím, co jsem si o něm a vlastně i o Jamesovi celé roky myslela.

,,Protože působíš strašně egoisticky," pokrčila jsem rameny, ,,nejsi tip člověka, se kterým se normálně bavím. Asi mám u lidí radši skromnost."

Po mých slovech na mě jak Oliver, tak James namířili své pohledy. Bylo to snad pro ně tak tvrdé?

,,Fajn, to bychom měli, teď otázka pro Olivera," promluvila nedočkavě Nell, čímž naše krátké pohledové střetnutí přerušila.

,,Tak se ptej," vyzval ji s úsměvem Oliver.

Vypadal jako by ho nakonec má předešlá odpověď vlastně vůbec nezaskočila, nebo něco takového.

,,Dobře," kývla Nell hlavou a pak se krátce zamyslela, ,,kolik si měl holek?"

Oliver se místo odpovědi pobaveně zasmál.

,,Co?" nechápala Nell.

,,Proč ten minulý čas? Třeba jsem zadaný," namítl Oliver stále s úsměvem.

Nell se na něho ušklíbla, ,,jo a trávíš večer se dvěma téměř neznámými holkami. To ti tak žeru."

,,No tak fajn," povzdychl si Oliver a pak rezignovaně rozhodil rukama do prostoru, ,,prokoukla si mě."

,,Já prokouknu všechny," mrkla na něho Nell, ,,a teď chci vědět číslo."

,,Tři," odpověděl ji tedy Oliver, ,,a ty?"

Nell se na něho zamračila.

,,To se jako můžou dávat takhle stejné otázky?" namítla.

,,Můžou," odpověděl ji na to Oliver.

Já pouze pokrčila rameny. Abych řekla pravdu, moc mě ta hra nebrala a tak jsem průběh vnímala jenom tak napůl a spíš než na hru jsem se nevědomky soustředila na Jamese sedícího vedle svého bratra. V tu chvíli zaujatě sledoval obraz pověšený na zdi přímo naproti němu, takže si mé přílišné pozornosti ani nevšiml.

,,Líbí se ti někdo?" vytrhla mě ze zasněného očumování Jamese další otázka mířící na mou osobu.

,,Ne," vypadlo ze mě rychle.

Mé rudnoucí tváře však naznačili opak. Navíc Nell už z našeho předchozího rozhovoru moc dobře věděla, že po někom minimálně pokukuji a to by nebyla ona, aby nevyužila nastalé situace k tomu, aby ze mě konečně nedostala jméno.

,,Nekecej!" okřikla mě podle mého očekávání.

,,No dobře," povzdychla jsem si, ,,ano, líbí."

Skoro jsem si až myslela, že se dalšímu vyzvídání vyhnu, zanedlouho však na mě znovu vyšla řada.

,,Kdo se ti líbí?" vypadlo tázavě z Olivera.

Namířila jsem na něho zamračený pohled.

,,Na to odpovídat nebudu!"

,,Tak to musíš dát fant," namítla Nell se škodolibým úsměvem.

,,Co?" vykulila jsem na ní zaraženě oči.

,,Oblečení dolů," vysvětlila a zdviženým prstem, namířeným na mě, naznačila pohyb dolů.

Pohledem jsem sklouzla na mé tričko a černé tepláky. Proč jsem na sobě sakra neměla ještě mikinu? Zanadávala jsem si v hlavě. Tričko ani tepláky jsem si svléknout nemohla!

,,Já se svlékat nebudu!" rozhodně jsem si založila ruce v bok.

,,Tak odpověz!" odpověděla mi na to neoblomně Nell.

To vážně? Vážně by mě donutila k tomu se svléknout?

,,Běžte do háje!" vykřikla jsem naštvaně a v mžiku vyskočila na nohy rozhodnutá odejít od nich pryč.

Nellino chování mě naštvalo. To si vůbec neuvědomovala, do jaké potupné situace mě dostala? To chtěla vědět, kdo se mi líbí tak moc, že by šla klidně i přes mrtvoly?

Můj odchod mi na poslední chvíli však přerušila Oliverova ruka, kterou mě jemně chytil za tu mojí, ,,fajn, fajn," vydal ze sebe, ,,tak nám řekni, zda je ten, kdo se ti líbí v této místnosti, a máš splněno," dodal.

Na to si má kamarádka potichu nespokojeně odfrkla, ale nakonec nic nenamítala.

,,No tak?" popohnal mě Oliver.

Zřejmě se bál aby opět jedné z nás nedošla trpělivost, stejně jako se před chvíli stalo u mě.

,,Ježiši jo, je! Stačí?" utrhla jsem se na něho stále vytočeně.

,,Jo," odpověděla mi místo něho Nell a nevinně se na mě zazubila.

Pak svůj pohled upřela na Olivera, ,,Jak dlouho si s Bar píšete?"