Několik následujících dní jsem trávila doma v pyžamu zachumlaná v posteli. Svým vzhledem a rozpoložením jsem připomínala dívky z filmů v takové té klasické klišé scéně, kdy je opustila životní láska a ony utápěly smutek v kyblíku zmrzliny. Jen ta zmrzlina mi chyběla. Rodičům jsem řekla, že mi není dobře a tak mě nechali doma. Nemohla jsem jít do školy. Bála jsem se toho, že bych tam narazila na Nell s Jamesem. Co když spolu chodí? Myšlenky na to, že bych mohla zahlédnout projevy jejich náklonosti mi neustále vháněla slzy do očí. Stále jsem nemohla uvěřit tomu, že spolu něco měli. Vždycky jsem měla za to, že je má kamarádka nesnáší. Vždyť na ně pokaždé nadávala snad ještě více než já. To jí snad James dokázal zničehonic očarovat stejně, jako se mu to podařilo u mě?

Věděla jsem, že bych se měla s faktem, že jsem se mu zřejmě nelíbila za to Nell nejspíš ano smířit. Když jsem se nad tím více zamyslela, vlastně jsem jim jejich vztah ani nemohla mít za zlý. Ani jeden z nich přeci nevěděl, že se mi James líbil. Jediný člověk, na kterého bych měla být naštvaná, jsem byla já sama za to, že jsem nedokázala sebrat odvahu a svěřit se Jamesovi se svými city. Vlastně to všechno mohlo působit tak, že se mi líbil spíše Oliver, když jsem si s ním psala.

Ach Oliver...na mobilu mi od něho neustále svítily nepřečtené zprávy. Napsal mi hned několikrát. V první zprávě se dotčeně tázal, zda jsem ho u mé kamarádky doma vážně nechala samotného. Samozřejmě, že jsem na Olivera ani na nikoho jiného neměla náladu a tak jsem jeho dotaz nechala nezodpovězený. Stejně se jednalo spíše o řečnickou otázku. Oliver se však nevzdával, a když jsem i druhý den dělala mrtvého brouka, napsal mi znovu.

Stalker Oliver: Bar?...Jsi v pohodě?

Překvapilo mě, že o mě měl starost, ale stejně se mi nechtělo s ním komunikovat. Má následná nepřítomnost ve škole mu zřejmě neušla, neboť mi hned v pondělí přistály v mobilu další zprávy. Ty už obsahovaly pouze mé jméno s otazníkem.

I přes Oliverovu starost jsem měla stále plnou hlavu jeho bratra. Cítila jsem se zlomeně jako bych s ním snad chodila a to i když jsem ho vlastně vůbec neznala. Zlomil mi srdce a to o tom ani nevěděl a Nell zrovna tak. Ani jeden za můj smutek nemohl a stejně jsem si nemohla pomoct a cítila jsem se ukřivděná. Mému rozpoložení nepomohl ani fakt, že se semnou má kamarádka ani nesnažila nějak spojit. Ani jediná zpráva nebo hovor, prostě nic. Nechápala jsem proč. To o mě neměla strach? Nepřišlo ji divné, že jsem ten den tak znenadání zmizela? Byla na mě snad stále naštvaná?

K mé smůle jsem se ani nenadála a uplynul celý týden. Déle už jsem doma zůstat nemohla a tak jsem se v pondělí ráno velmi neochotně vydala do školy. Tak moc jsem si přála, abych v ní ani na Nell, Jamese a ani na Olivera nenarazila. Nechtěla jsem je tak moc vidět, že jsem plánovala jít za školu, tak abych se vyhnula hodině herectví. Bylo mi jasné, že se zejména dvojčatům, se kterými jsem měla společný předmět, nebudu moct vyhýbat věčně, ale také jsem věděla, že bych v tu chvíli pohled na Jamese prostě nezvládla. Bože! Jak jsem se mohla takhle hloupě zabouchnout? Člověk by řekl, že ho taková situace, nemůže tak semlít...vždyť jsem s ním prohodila jen pár slov! Opak však byl bohužel pravdou.

,,Bar?" ozvalo se mi za zády mé jméno, když jsem procházela jednou ze školních chodeb.

Sakra! Zaklela jsem a raději přidala do kroku.

,,Hej! Bar!" ozvalo se znovu, to už mi na rameni přistála i cizí dlaň a zastavila mě v úprku.

Se svěšenou hlavou jsem se otočila na svou kamarádku.

,,Musíme si promluvit," pronesla Nell, když já mlčela, ,,O Jamesovi," dodala, čímž mě donutila na ní zvednout svůj zrak.

,,Co s ním?" vysoukala jsem ze sebe a snažila se, aby to znělo jako by se vlastně nic nedělo, což se mi tedy absolutně nepovedlo.

,,Ty víš," povzdychla si Nell.

Hned na to mě chytila za ruku a se mnou za zády se vydala pryč ze školní budovy. V hlavě se mi rozpoutalo tornádo myšlenek. Pochlubí se mi snad s novým vztahem? Nebo mi prozradí, že to bylo pouze na jednu noc? Kam mě to vůbec vláčí?

Ušly jsme několik kroků a zastavily se u našeho oblíbeného místa na nejvzdálenějším konci školního fotbalového hřiště. Nell pustila mojí ruku. Obě jsme tam jen tak mlčky postávaly.

,,Tak co mi chceš?" už jsem to déle nevydržela a vrhla na ní tázavý pohled.

Nell se zatvářila poněkud rozpačitě. ,,No...víš...v první řadě bych se asi měla omluvit," vysoukala ze sebe.

,,Omluvit?" zopakovala jsem po ní nechápavě.

,,Jo, já...jakmile jsem zjistila, že si takovou dobu píšeš s Oliverem a ani si mi o tom neřekla, naštvala jsem se...poznala jsem na tobě, že se ti líbí James a nenapadlo mě nic jiného jak se ti pomstít než ho odtáhnout do svého pokoje,"

Její slova mě celou dokonale zaskočila, takže jsem na ní nějakou chvíli pouze mlčky civěla s pusou rozevřenou dokořán.

,,Takže..." hlesla jsem, když jsem to, co mi řekla alespoň trochu vstřebala, ,,ty ses s ním vyspala kvůli pomstě?" při těch slovech mě v očích opět začaly štípat slzy.

Nell na mě šokovaně vytřeštila oči. ,,Vyspala?" vyhrkla ze sebe. ,,Bože ne!" vykřikla hned vzápětí.

I když její slova zněla dost přesvědčivě, stejně se mi jí nechtělo věřit.

,,Bar, sakra!" povzdechla si. Zřejmě mojí nedůvěru vycítila. ,,Vždyť já jsem lesba!"