Cesta autobusem na místo našeho ubytování probíhala asi tak, že jsem po očku neustále pozorovala dívku sedící před Oliverem a pokaždé když se jen malinko pohnula na místě a dotkla se tak Jamese ramenem, nebo mu byla o trochu blíže, vrhala jsem na ní takový pohled, který by mohl z fleku zabíjet. Naštěstí James byl tak moc zabraný do poslouchání hudby, že si dívky vůbec nevšímal, skoro jakoby ani nezaregistroval, že vedle něho někdo seděl. Oliver hned po několika minutách tvrdě usnul a to, i když mi slíbil, že zůstane vzhůru a bude se semnou bavit. Možná ale bylo lepší, když spal, alespoň si ze mě a z mého sledování dívky vedle jeho bratra, nedělal srandu.

Po necelých dvou hodinách jsme konečně dorazili na místo. Bohužel hned po vystoupení z autobusu na mě čekala nemilá zpráva – musela jsem být na pokoji s Nell. Učitelé totiž zakázali to, aby byly na pokojích holky společně s kluky. Copak jsme snad malí? Čeho se pro pána boha tak bojí? Nadávala jsem si v hlavě, ale samozřejmě mi to k ničemu nebylo.

,,To přežiješ," pronesl ke mně Oliver, který se celou dobu snažil učitele přesvědčit, aby v mém případě udělali výjimku, ani to však nepomohlo. ,,Za půl hodiny se tu sejdeme," dodal, když jsem mlčela, povzbudivě mě poplácal po rameni a pak odešel do veliké roubené chaty, v jejíž pokojích jsme měli nadcházejících deset dní spát.

Den příjezdu nám učitelé nechali až do večera, kdy mělo proběhnout opékání buřtů, volný, takže jsme si mohli vymyslet program podle vlastního uvážení. Kluci si nejdříve šli prohlédnout pokoj a vybalit si věci a pak jsme se měli sejít venku. Nevěděla jsem, co měl Oliver v plánu, ale vlastně mi to bylo jedno. Hlavní na co jsem dokázala myslet, bylo, co na mě bude čekat, až vejdu do mého společného pokoje s Nell.

Pomalu jsme vkročila do pokoje a modlila se, aby byl prázdný. Třeba si už Nell našla nějakou novou kamarádku a teď s ní tráví čas, snažila jsem si namluvit. Bohužel má bývalá kamarádka seděla na jedné z postelí a mlčky četla nějakou knihu. Když si všimla mého příchodu, knihu zaklapla a probodla mě pohledem.

,,Takže sis za mě našla náhradu?" vyhrkla naštvaně.

,,Co?" vykulila jsem na ní oči, ale pak od ní pohled odtrhla a došla k jedné ze dvou volných postelí.

Chtěla jsem si rychle vybalit věci a vypadnout, neměla jsem chuť se hádat.

,,No Oliver," vysvětlila mi Nell, která si z toho, že jsem jí nevěnovala pozornost a místo toho si vyndávala oblečení z batohu, vůbec nevšímala. ,,Vyměnila si ho za mě!" mluvila dál. ,,To pro tebe naše přátelství nic neznamená? Ani naše společné zážitky? Vážně si teď jako ony?"

Nechtěla jsem její slova vůbec poslouchat, ale i tak ve mně její poslední otázka vyvolala jednu vzpomínku:

Byl to první ročník na střední. Seděla jsem společně s Nell na zábradlí lemující školní fotbalové hřiště a s pobaveným úšklebkem jsem pozorovala výjev před námi. Pár metrů od nás totiž stál James s Oliverem a kolem nich se rozprostíral zástup několika slečen. Všechny ty dva úplně hltaly pohledem. Některé se tvářily sebejistě, některé se zase usmívaly od ucha k uchu a jiné zase vsadily na nevinnost, takže po těch dvou pouze s červenajícími tvářemi pomrkávaly a na prst si při tom namotávaly pramínky svých vlasů.

,,To je tak trapné," uchechtla jsem se a při tom každou s dívek pozorně sledovala.

Nedokázala jsem jejich lačné pohledy pochopit. Ne, že by tedy James a Oliver byli nějak oškliví, ale vážně si ty holky myslely, že když po nich tak půjdou, že uspějí?

,,Zajímalo by mě, co na nich ty holky vidí," řekla na to Nell.

Ani jsem se na ní nemusela podívat a přesně jsem věděla, že je sleduje s kyselým výrazem na tváři.

Bylo tomu pár dní, co se po celé škole rozneslo, že ta dvojčata, které s námi studují, jsou ta dvojčata z Harryho Pottera. Od té doby měli na každém kroku v patách zástupy svých fanynek.

,,Myslím si, že slávu," podotkla jsem vědoucně a pak jsem se pobaveně uchechtla. ,,Představ si co by asi tak dělaly, kdyby se tu najednou objevil Daniel."

,,A nebo Emma," uchechtla se i Nell. ,,Třeba proto za nimi tak dolézají," napadlo jí.

,,Myslíš si, že je chtějí využít k tomu, aby se seznámily s Danielem, Emmou nebo Rupertem?" tázala jsem se.

,,Jo," pokývala Nell souhlasně hlavou a pak na mě vrhla šibalský pohled. ,,A nebo s Tomem," dodala, neboť moc dobře věděla, že to byl dlouhá léta můj oblíbenec.

,,S Tomem," zopakovala jsem po ní jakoby zasněně a pak s hranou vážností seskočila ze zábradlí. ,,Tak to jdu za nimi taky!" pronesla jsem a nakročila si to směrem k dvojčatům.

V ten samý moment jeden z nich otočil hlavu mým směrem a naše pohledy se ve chvilce střetly.

,,No to ani náhodou!" zahulákala za mnou Nell a silně mě chytila za ruku.

Neměla jsem tušení, který z dvojčat se to na mě díval, vlastně mi to bylo jedno. Ironicky jsem se na něho ušklíbla a pak se otočila na svojí kamarádku.

,,Neboj, dělám si srandu," rozesmála jsem se.

,,To je dobře, protože kdyby si tam přišla ty, žádná z těch holek by neměla šanci," řekla mi na to Nell a pak pohledem skončila na našich spojených rukou.

,,Myslíš?" usmála jsem se na ní a vymanila se z jejího sevření.

Nell mi úsměv opětovala. ,,Jo, ty totiž nejsi jako ony."