,,A s kým že to vlastně budu sedět?" vypadlo ze mě zaskočeně, když jsme se blížili k Jamesovi, který měl vedle sebe volné místo.

Oliver se na mě pobaveně ušklíbl, ,,je mi jasné, že tě to zklame, ale sedět budeš se mnou."

Hned na to se postavil k volným místům za sedadlem jeho dvojčete. ,,Chceš k oknu?" zeptal se.

Souhlasně jsem zakývala hlavou. Vlastně mi ale ani tak nešlo o výhled jako spíš o to, že tím pádem budu sedět přímo za Jamesem. Bohužel si mě James vůbec nevšímal. Prostě tam jen tak seděl a civěl do mobilu. S tlumeným povzdychem jsem se posadila a snažila se tvářit jako by mě jeho blízkost vůbec nerozptylovala. ,,Cestou zpátky se prohodíme," prohlásila jsem, když se Oliver taktéž posadil.

,,Jak chceš," usmál se na mě, ,,já stejně hned usnu."

,,No tak to bude vážně zábavná jízda," ohrnula jsem na něho zklamaně spodní ret.

,,Zábavná?" zopakoval po mě Oliver, ,,tak to potom spát nebudu."

Nesouhlasně jsem na něho pokývala hlavou. ,,Myslela jsem to tak, že mě budeš ty bavit svojí společností," namítla jsem.

Na to Oliver s hlasitým povzdechem teatrálně rozhodil ruce do vzduchu. ,,Pomohl jsem ti od Nell a tobě je to stejně málo," postěžoval si.

I když jsem se snažila veškerou svou pozornost věnovat Oliverovi, všimla jsem si skrz škvíru mezi opěradly sedadel před námi, jak se na mě James při posledních slovech jeho dvojčete po očku podíval. Zajímalo ho snad, jak to teď mezi sebou s Nell máme? Proč? Věděl vůbec o tom, jak nepěkně ho využila proto, aby mi ublížila?

,,O ní se raději nebavme," prohlásila jsem.

Oliver mě poslechl a po celou dobu, co se autobus zaplňoval lidmi se semnou bavil o všem možném jen ne o mé bývalé kamarádce. Vyprávěl mi o zajímavých filmech, které nedávno viděl a o muzice, kterou poslouchal. Musím říct, že bylo zajímavé poslouchat někoho, kdo sám hraje ve filmech, mluvit o jiným snímcích. Vlastně celkově jsem byla až překvapená tím, že na sobě Oliver vůbec nedával znát, že je vlastně herec. Zkrátka se vůbec nechoval tak jak jsem si vždy, když jsem ho ještě neznala, myslela, že se bude chovat. Na první dojem by se vážně nemělo dávat.

Netrvalo to dlouho a autobus byl konečně plný a připravený vyjet. Neuniklo mi, že vedle Jamese se prázdné místo zaplnilo a k mému zklamání se vedle něho posadila jakási blonďatá dívka. Sice si spolu vůbec nepovídali, dokonce to vypadalo, že se ani neznali, ale i tak mě to štvalo. Nenápadně jsem tu dívku skenovala pohledem a v hlavě přemýšlela o tom, zda by se mohla Jamesovi líbit. Trochu mě uklidňovalo Jamesovo chování, protože stále nezaujatě sledoval displej svého mobilu. Po chvíli dokonce odněkud vyndal sluchátka, čímž jasně znemožnil dívce započít s ním jakýkoli rozhovor.

Byla jsem do sledování těch dvou tak zabraná, že jsem si ani nevšimla toho, že se ke mně Oliver nahnul, takže když ke mně zašeptal: ,,Neboj." A jeho hlas se ozval velice blízko mě, polekalo mě to.

Bylo mi jasné, že mu neuniklo, kam poslední minuty směřoval můj pohled, a tváře mi zahořely studem.

,,Slíbil jsem ti, že vás dám dohromady a taky, že to udělám," zašeptal.

,,Pšt!" okřikla jsem ho rázně, i když mi bylo jasné, že ho James přes sluchátka nemohl slyšet.

Oliver na mě mrknul a na tváři se mu objevil šibalský úsměv, což mě trochu zneklidnilo. ,,Co máš za lubem?" podezřívavě jsem na něho přivřela oči.

,,To uvidíš, ale určitě si tenhle výlet užiješ," zasmál se a v ten samý moment se autobus konečně rozjel.