,,Bar?" ozval se za mými zády známý hlas.

Zrovna jsem se před dveřmi do mého pokoje rozloučila s Oliverem a sbírala odvahu na to je otevřít a čelit své bývalé kamarádce, která nejspíš jenom díky mně zůstala poslední noc úplně sama na pokoji. Celý večer jsem nad Nell přemýšlela a došlo mi, že jsem se možná chovala až moc krutě a dokonce jsem se hodlala se jí omluvit. Po tom nepodařeném polibku s Oliverem se mi to sice nachvíli vykouřilo z hlavy, ale hned jakmile jsem zůstala sama u dveří, jsem si na své rozhodnutí vzpomněla. Když jsem však uslyšela onen hlas, celá jsem zkoprněla. S rukou položenou na klice jsem se mírně pootočila směrem k místu, odkud hlas vycházel a tázavě se podívala na přibližujícího se zrzka.

James se u mě zastavil a nervózně si rukou prohrábl své delší vlasy. Snažila jsem se z jeho výrazu odhadnout, co mi tak asi mohl chtít, ale na nic jsem nepřišla. Nedokázala jsem dokonce ani rozeznat to v jakém rozpoložení se nacházel, a tak mi nezbývalo nic než počkat až se vymáčkne.

,,No...já," vysoukal ze sebe trhaně s pohledem upeným někam na mojí bradu, ,,chtěl bych se ti omluvit."

Vykulila jsem na něho oči. ,,Omluvit?" zopakovala jsem po něm překvapeně.

Zhluboka si povzdychl. ,,Jo, chtěl jsem to udělat už ten večer na našem pokoji, ale...," nachvíli se zasekl, ,,no prostě... Oliver mi řekl, že si slyšela, co jsem mu o tobě říkal. Víš já...vážně jsem si myslel, že se s ním bavíš jenom kvůli jeho slávě. Přeci jenom nebyla by si první."

,,Aha," hlesla jsem a zabodla svůj pohled do země. Sice se mi omlouval, ale i tak mě jeho omluva moc nepotěšila.

,,To není všechno," vyhrkl, když si všiml mého skleslého pohledu. S překvapením jsem na něho znovu vzhlédla. ,,Teď už věřím, že taková nejsi," oznámil mi.

,,Jak to?" zajímalo mě.

,,No...mluvil jsem s pár lidmi. U Olivera jsem si myslel, že je zaslepenej a proto jsem na jeho úsudek moc nedával, ale pak mi o tobě vyprávěla Stella i Nell a obě zněly dost přesvědčivě."

,,Ty si se o mě bavil s Nell?" už podruhé jsem na něho překvapeně vyvalila oči.

,,Přišla za mnou sama," prozradil mi.

Nepřestávala jsem vycházet z údivu. Proč by za ním Nell chodila a přimlouvala se za mě? Vždyť by na mě měla být spíš naštvaná.

,,Vlastně jsem si díky ní něco uvědomil," promluvil znovu James po chvíli ticha.

Vrhla jsem na něho tázavý pohled, ,,co?"

Zhluboka se nadechl, jako by si před tím než promluvil, potřeboval přidat trochu odvahy a pak se zadíval přímo do mých očí, ,,uvědomil jsem si, že bych tě vlastně hrozně rád lépe poznal."

Stála jsem tam jako opařená. Vážně řekl, to, co řekl? Nepřeslechla jsem se? Nezdálo se mi to jenom? Nejraději bych se pro jistotu štípla, ale nechtěla jsem vypadat jako idiot, což se ale nejspíš stejně nepovedlo, když jsem na něho několik sekund jen nevěřícně civěla.

,,Nechtěla by si třeba někdy po škole někam zajít?" pronesl a propaloval mě tázavým pohledem.

V tu chvíli mi konečně docvaklo, co se to dělo. James se mnou někam chtěl jít! Potlačila jsem nutkání radostí povyskočit a místo toho se na něho široce usmála, ,,ráda."

,,Takže třeba na zmrzlinu?" navrhl a oplatil mi můj úsměv svým.

Ještě víc jsem se na něho zazubila, ,,jasně."

,,Super," pronesl s úsměvem a úlevně svěsil ramena. Až v tu chvíli jsem si uvědomila jak byl celou dobu napjatý. Ještě chvíli jsme se na sebe mlčky usmívali, pak pohledem zabloudil k mé ruce, která stále spočívala na klice. ,,Teď už tě nechám jít konečně spát," zasmál se.

Pobaveně jsem se uchechtla, ,,jo, z toho mého dnešního výkonu na hřišti jsem úplně mrtvá," dodala jsem. Samotnou mě překvapilo, jak jsem v jeho přítomnosti dokázala lehce vtipkovat, vlastně jsem se v tu chvíli cítila až podivně uvolněně.

James se zasmál, potom udělal krok ke mně, lehce se nahnul a vlepil mi malou pusu na tvář, přičemž mě do nosu udeřila příjemná zemitá vůně. Ani jsem si předtím neuvědomila jak moc mi jeho vůně od té doby, kdy se ke mně nahnul na školní chodbě, chyběla. ,,Tak dobrou," zašeptal a pak se s potutelným úsměvem otočil a odpochodoval chodbou pryč.

Teď už jsem se ale vážně štípnout musela. Au! Dobře,zřejmě se mi nic z toho nezdálo. I tak jsem však nevěřícně zakývala hlavou. Vážně mě právě James pozval na rande?  S omamným výrazem na tváři jsem konečně otevřela dveře pokoje. Jakmile se mi však naskytl pohled na Nellinu postel zkoprněla jsem. ,,Ježiši, pardon!"vykřikla jsem a zase rychle dveře přibouchla. Na posteli totiž ležela Nell a nad ní se skláněla Stella.