Ze Stelly se během pár dní k mé radosti vyklubala opravdu fajn holka. Musím říct, že mě až překvapilo, kolik jsme toho spolu měly společného – měly jsme rády stejné divadelní hry i herce, poslouchaly jsme podobnou hudbu. Dokonce ani s Nell jsme toho tolik společného neměly. Vlastně, když jsem se tak nad tím více zamyslela, s Nell jsme měly společný pouze odpor k dvojčatům, jinak jsme byly úplně jiné. Když se naše kamarádství vzalo kolem a kolem bylo vlastně dost jednostranné. Nelliny koníčky byly vždy důležitější, mockrát se mě snažila změnit tak, abych se jí více podobala a nebyla tak svá. Až když jsem si uvědomila, jak svobodně jsem se cítila se Stellou, došlo mi, že jsem byla ohledně Nell tak moc zaslepená radostí z toho, že mám konečně pravou kamarádku, která se semnou bavila více než jen pár měsíců, že jsme úplně přehlížela její nedostatky.

Se Stellou jsem uvnitř sebe cítila, že můžu být sama sebou. Na nic jsem si nehrála. Pomalu jsem se jí během společně stráveného času otevřela. Odhalila jsem jí svou mnohdy střešťěnou povahu, ale i šíleně zamilovaného ducha. Tak nějak jsem z ní měla pocit, že se před ní kvůli ničemu nemusím stydět a zároveň, že jí potřebuji všechno říct i každou každičkou blbost. Asi nikdy nikomu jsem se tolik neotevřela jako jí, ani Oliverovi ne.

První polovinu naší exkurze jsem tedy trávila hlavně se svojí novou kamarádkou a Oliverem, kterému se Stella podle všeho také zamlouvala. Cítila jsem se dobře a ani kradmé pohledy Nell, které na mě vrhala vždy, když jsme se Stellou dorazily na náš pokoj, mi náladu nezkazily.

Jediné, co mi kazilo náladu, bylo to, jak se choval James. Oliver ho neustále tahal k nám a to, i když očividně chtěl čas trávit jinde. Neustále na mě v jeho přítomnosti dost okatě upozorňoval. Nenápadně se společně se Stellou vypařoval pryč, abychom měli s Jamesem soukromí a mohla mezi námi přeskočit jiskra. Tedy hlavně z jeho strany, protože co se týče mě, ve mně jiskra stále hořela.

James byl ale chladný jako skála. Dokonce postupem času při každé zmínce mého jména otráveně protáčel oči a nahlas vzdychal, jakoby mi chtěl dát jasně najevo, jak moc ho má přítomnost štve. Mrzelo mě to, a i když mě Oliver uklidňoval tím, že si jeho bratr pouze hraje na nepřístupného a že ho to brzy přejde, neustále jsem kvůli tomu cítila tíživý pocit smutku. Snažila jsem se, co to šlo na Jamesovo odtažité chování nemyslet a užít si exkurzi jak nejvíce jsem mohla a možná, že by mi to i vyšlo, kdybych jednoho večera, kdy jsem se vydala na plánované setkání s Oliverem a Stellou nezaslechla rozhovor mezi Oliverem a Jamesem...

,,Co proti ní sakra pořád máš?" dostal se ke mně Oliverův hlas a já v té chvíli zastavila své kroky a zpozorněla.

Ihned mi bylo jasné, že šlo o mě.

,,Není to jasné?" odpověděl mu James otázkou.

Oliver nechápavě zavrtěl hlavou. ,,Ne, to teda není."

Ani jeden si mě nevšiml a tak jsem je dál poslouchala, i když jsem věděla, že je to neslušné.

,,Ty jsi tak slepý!" vyhrkl ze sebe James. ,,Copak nevidíš, proč se s tebou najednou začala bavit?" zdvihl na svého bratra důrazně jedno ze svých obočí. ,,Jde jí jen o naší slávu!"

V tu chvíli jsem celá zkoprněla. Nemohla jsem jeho slovům uvěřit. Tolik holek za nimi dolézalo jen, protože z nich cítily slávu a žádná z nich mu nevadila, ale já ano? Já, které o to, kým byli, nikdy nešlo, spíš naopak?

,,Blbost!" vyprskl ze sebe Oliver.

Alespoň, že ten si takovou pitomost nemyslel.

,,Blbost?" zopakoval po něm tázavě James. ,,A proč mě tedy o letních prázdninách sledovala?" tázal se. ,,Není divné, že hned potom se ke mně nachomýtla v hodině? A že se začala bavit s tebou?"

,,Ona se semnou bavit nechtěla, vždyť to víš," namítl Oliver. ,,Vždyť se mi nechtěla ani představit!"

,,Jo," uchechtl se na to James. ,,Hrála to dobře, to je pravda."

Dál už jsem je poslouchat nesnesla. Rychle jsem se otočila na podpatku a rozeběhla se pryč. V hrudi mě bolelo jako by mě do ní někdo silně kopnul. Nenávidí mě, běželo mi hlavou, James mě opravdu nenávidí a ani za mák mi nevěří.