Bohužel příjemný okamžik, který mezi mnou a Jamesem vznikl, skončil stejně rychle, jako k němu došlo. Jeho jemné ruce pustily mé paže. Rychle, jako by se snad o mě spálil se ode mě vzdálil, pak přede mně postavil míček a stoupnul si trochu bokem. ,,Zkus to teď," pobídl mě zvláštně zastřeným hlasem. Celé mé tělo se mi ještě pořád vlivem jeho předchozí blízkosti chvělo. Cítil to? Musel, když byl tak blízko. Zhluboka jsem se nadechla. V puse jsem měla vyschnuto jako bych snad roky nepila. Křečovitě jsem obemkla prsty kolem hole a rozmáchla se. Ani jsem nevěděla jak, ale povedlo se mi strefit se do míčku. Sice letěl úplně mimo důlek, ale mě to bylo jedno, hlavně, že jsem se konečně trefila.

Zbytek sportovního dne se už nestalo nic zajímavého. Naštěstí jsem nezažila žádný další trapas. Nezaujatě jsem posílala svůj míček dál a dál ale myslí byla úplně někde jinde. Neustále se mi ve vzpomínkách vracel hřejivý pocit, který mě celou pohltil, když se mě James dotknul. Bohužel to ale vypadalo na dost jednostrannou záležitost. Kdykoli jsem se nenápadně po očku podívala na Jamese, tvářil se zcela neutrálně. Zcela určitě na něho má blízkost nijak nezapůsobila. Celou svou vnitřní silou jsem potlačila chuť schválně držet holy špatně a doufat, že se James třeba znovu uchýlí k názornému vysvětlování. Byla jsem totálně ztracená.

Na konci dne se má nálada propadla až na bod mrazu. Nejen, že jsem ten den nesnášela díky sportu, tentokrát jsem byla ještě i zklamaná z Jamesovo chladného chování.

,,Nakonec to nebylo tak hrozné, ne?" drkla mě s úsměvem do ramene Stella, když jsme konečně společně s Oliverem opouštěli hřiště.

,,Ještě horší," šeptla jsem zachmuřeně a dlaně přitom svírala do pěstí.

Mnohem lepší by bylo, kdybych celý den trávila s jedním z nich, alespoň bych nepociťovala tak hořké zklamání. Až v tu chvíli mi totiž konečně došlo, že jsem u Jamese neměla absolutní šanci. Bylo více než jasné, že pokud se mnou před pár dny chtěl být o samotě, bylo to jen kvůli tomu, aby mi sám řekl, že o mě neměl zájem.

,,Netvař se jak kakabus," pronesl Oliver a vzal mě kolem ramen. ,,Máme před sebou poslední večer tady, to se musí nějak oslavit."

,,Oslavit?" zopakovala po něm Stella a v očích jí nadšeně zajiskřilo.

,,Jasně, skoro každý vzal z domu nějakou tu flašku a šetří si jí na tenhle večer," oznámil jí Oliver.

,,Já žádnou flašku nemám," namítla jsem nezaujatě.

,,Neboj," mrkla na mě Stella, ,,já mám dvě."

Oliver obdivně pískl. ,,Holka, ty se mi vážně líbíš," řekl s širokým úsměvem. Zaraženě jsem k němu zvedla pohled. Stella se mu líbí?

,,No tak to pr," ušklíbla se na něho má kamarádka, ,,nemám zájem."

Oliverovi však z tváře nemizel úsměv, spíš naopak se ještě více rozšířil. ,,Takhle jsem to nemyslel," zasmál se, ,,teda jako...ne, že by si nebyla hezká, ale já mám trošku jinačí vkus."

,,To je dobře," mrkla na něho Stella. ,,Já totiž taky....úplně jinačí," dodala a pak sklopila svůj pohled k zemi. Přišlo mi to trochu divné, ale nějak jsem v sobě nenacházela energii na to to řešit.

I když jsem absolutně neměla náladu na slavení, nakonec mě ty dva přeci jenom přemluvili. O pár hodin později jsem teda seděla v jednom z pokojů na našem ubytování a pomalu usrkávala z plastového kelímku víno, které mi nalila Stella. Bylo to zvláštní. Minulé roky jsme se takovýmto oslavám s Nell vyhýbaly a opíjely se samy dvě na našem pokoji. Teď jsem byla obklopená svými spolužáky a nikomu z nich to nepřišlo divné. Když jsem si vzpomněla na Nell mimoděk jsem se rozhlédla kolem, nikde jsem jí ale nezahlédla.

,,Hledáš někoho?" vyptávala se Stella sedící vedle mě na posteli.

,,Ne," vyhrkla jsem ze sebe.

,,Nekecej," probodla mě pohledem, až mi to bylo nepříjemné.

Nechtěla jsem jí přiznat, že jsem přemýšlela nad svojí bývalou kamarádkou, věděla jsem ale, že mě nenechá na pokoji, dokud se jí nesvěřím.

,,Jen...," hlesla jsem tak, že mě přes hlasitý halas kolem skoro nebylo slyšet, ,,přemýšlela jsem, kde je asi Nell."

Stella se stejně jako já před chvíli rozhlédla kolem sebe. ,,Tady jí nevidím," konstatovala, ,,asi je v pokoji."

Sama? Blesklo mi hlavou a najednou jsem se zacítila provinile. Jako bych jí v tom pokoji nechala samotnou. Najednou jsem si uvědomila, jak jsem jí celou exkurzi záměrně ignorovala a rozlil se mi z toho po celém těle nepříjemný pocit. Nechápala jsem proč, když jsem na ní až do té chvíle byla stále naštvaná. Mohl za to ten alkohol? Stella si mého nenadálého rozpoložení buď nevšimla anebo ho nijak neřešila. Večírek plynul dál až do pozdních hodin.

,,Bavíš se?" svalil se vedle mě Oliver a věnoval mi široký úsměv. Většinu času se bavil s našimi spolužáky a mě přenechal v přítomnosti mé kamarádky. Stella se však z ničeho nic kamsi vypařila, možná za to mohl fakt, že jsem nebyla zrovna nejlepším společníkem, a já tak zůstala sama.

,,Vlastně ani moc ne," odpověděla jsem popravdě. Obrátila jsem do sebe zbytek vína, který mi zvětrával v kelímku a pak se s drbnou námahou zvedla na nohy. ,,Už asi půjdu spát," pronesla jsem.

,,Už?" vykulil na mě Oliver oči.

Souhlasně jsem na něho kývla hlavou, ,,jsem unavená."

,,Tak já tě vyprovodím," nabídl se mi, pak se pokusil zvednout, ale moc mu to nešlo. Hlasitě se zasmál a natáhl ke mně svojí ruku. ,,Budeš mi muset pomoct," upřel na mě psí oči.

Poprvé za celý večer jsem se také zasmála, pevně ho chytila za ruku a vytáhla na nohy. Vložila jsem do toho tolik síly, až z toho Oliver neudržel rovnováhu a silně do mě vrazil svým tělem.

,,Ježiši promiň," vyhrkl ze sebe omluvně.

Z mých úst se znovu vydral pobavený smích. ,,V pohodě," zvedla jsem k němu pohled. V tu chvíli jako bych si teprve uvědomila, jak blízko jsme si sobě byli. Oliver se ode mě neodtáhnul, takže jsme měli svá těla přitisknutá k sobě. Přes tenkou látku svého trička jsem ucítila tlukot jeho srdce. Naše pohledy se střetli. Nebylo to zdaleka tak intenzivní, jako když jsem měla blízko sebe jeho bratra, ale i tak jsem se při tom pohledu do jeho hnědých očí lehce zatřásla. Nejspíš to ucítil, v koutku úst mu totiž nepatrně zacukalo a pak svým pohledem pomalu sklouzl k mým rtům. Než jsem stihla cokoli udělat, políbil mě.

Srdce mi začalo divoce bušit...teda...vlastně nezačalo. Bylo úplně v klidu. Jasně jsem cítila Oliverovo rty na těch mým, ale uvnitř to se mnou absolutně nic nedělalo. Vykulila jsem na něho oči a zjistila, že on je kulí zrovna tak. Rychlostí blesku jsme se od sebe odtáhli.

,,Ehm...to...bylo divné," vysoukala jsem ze sebe zmateně.

,,Jo...no...alespoň jsem to zkusil," odpověděl mi na to Oliver.

V hlavě se mi vynořila vzpomínka na to, jak mi něco podobného říkal, když se mi svěřil s tím, že se mnou chtěl být u Nell doma sám, aby mi mohl říct, že jsem se mu líbila. ,,Víš, že to už si mi jednou říkal," upozornila jsem ho.

V jeho obličeji se chvíli zračilo hluboké zamyšlení. Po chvíli si konečně vzpomněl a rozpačitě se zasmál, ,,slibuju, že teď už to bylo naposled."