,,Bar! Vítej!" zvolal Oliver hned po tom, co jsem společně s Jamesem došla do jejich pokoje.

Počkat! On tu je Oliver? No jasně...Mrzutě jsem svěsila ramena. Ne, že bych neměla radost z trávení času se svým kamarádem, ale...Proč jsem si já husa namlouvala, že mě James pozval na pokoj kvůli tomu, aby se mnou byl sám? Myslela jsem si, že se mnou chce v soukromí probrat to, co si o mě myslel a možná jsem doufala i v nějaký ten zázrak...

,,Neříkala si, že ti není dobře?" vytrhl mě z myšlenek další známý hlas – Stella. V tu ránu mi bylo všechno jasné.

,,No...jo...teda," zaraženě jsem se zakoktala. ,,Není, ale, když mě tak chcete vidět, tak jsem přišla," dodala jsem a pokusila se na své tváři vykouzlit alespoň malinký úsměv. Jsně, že ti dva Jamese donutili, aby mě našel a přivedl mě sem, prostě další z dohazovacích plánů.

,,My tě chtěli vidět?" zopakoval po mě tázavě Oliver a pak pohled upřel na svého bratra. Všimla jsem si, že stejně tak i Stella si najednou mě s Jamesem přeměřovala podezřívavým pohledem.

A to má znamenat co? Podívala jsem se zmateně na Jamese. Ten ale naše pohledy úplně ignoroval a rozešel se k posteli, naproti které seděl jeho bratr se Stellou.

,,No, ale když už jsi tady," ozvala se Stella, pak se uličnicky zaculila, sáhla někam za svá záda a vytáhla plnou flašku s nějakou čirou tekutinou. ,,Dáš si s náma?"

Stála jsem nehnutě na místě a přemýšlela, zda se k nim přidat a nebo se omluvit s tím, že mi vážně není dobře a odejít.

,,No tak," zakňučel Oliver a spojil směrem ke mně dlaně v prosebném gestu, ,,bude sranda."

Frustrovaně jsem si povzdychla. ,,Ale nebude se hrát žádná flaška, nebo podobná kravina," pronesla jsem nekompromisně a chtěla si sednout na postel k nim, Stella mě ale zastavila.

,,Sedni si naproti, tady už není místo," řekla a s ironickým úšklebkem se natáhla přes celou postel až měla chodidla v Oliverově klíně.

Bože! To jako vážně? Probodla jsem jí zamračeným pohledem, ale ona se dál pobaveně šklebila.

,,V pohodě," ozvalo se mi za zády.

Poraženecky jsem zacouvala k Jamesově posteli a posadila se na kraj co nejdál od něho, i tak jsem však z toho, jak blízko u sebe jsme seděli, byla nervózní. ,,Dej to sem!" vytrhla jsem své kamarádce z ruky flašku, odšroubovala víčko, které hned na to letělo pokojem někam pryč, a pořádně si lokla. Tenhle večer bude jistě další katastrofa, a jestli ho mám přežít, musela jsem být trochu v náladě.

,,No teda," hvízdl překvapeně Oliver. ,,Takovou tě neznám," zvedl na mě zdvižené palce a pak se natáhl pro flašku.

,,Taky jste mohli vybrat něco lepšího," zaksichtila jsem se, když jsem polkla a krk mi zaplnila pálivá chuť silného alkoholu.

,,Já to říkala," pronesla Stella.

Flaška se ke mně dostala ještě třikrát a už to stačilo, abych byla pěkně omámená alkoholem. Po celou dobu našeho popíjení mezi námi probíhal plynulý rozhovor. I James se do něho k mému údivu docela dost zapojoval. Probírali jsme úplně všechno od seriálů, které jsme naposledy sledovali po naše plány do budoucna. Pokojem se dlouhé hodiny nesl náš hlasitý smích, až jsem se divila, že na nás nepřišel jeden z učitelů a neseřval nás za hluk.

Najednou ale, ani nevím, jak se to stalo, jsem spíš ležela, než seděla. Tělo jsem měla těžké jako kámen. Zády jsme se opírala o zeď a přede mnou na opačném konci postele seděl James s kytarou v ruce a vybrnkával nějakou příjemnou pomalou melodii. Obklopovalo nás ticho, které narušoval jen onen příjemný zvuk strun. Beze studu jsem sledovala zrzka před sebou, co sledovala...doslova jsem ho hltala pohledem. Byl to jediné, na co jsem se dokázala soustředit, jinak jsem měla ve své hlavě úplně prázdno. Když v tom zvedl zrak od svých prstů na hmatníku a podíval se na mě. Naše pohledy se střetly. Nejdřív se tvářil neurčitě, ale pak své rty zvlnil do sice malého, ale roztomilého úsměvu a v mých uších v ten samý moment vybouchlo snad milión malých ohňostrojů.