,,Ahoj," pozdravil mě vesele Oliver, hned jak jsem otevřela vchodové dveře, a celou mě přejel zkoumavým pohledem.

,,Čau," odpověděla jsem mu a vykročila ven.

,,Vypadáš," hlesl Oliver potichu, ale musel si odkašlat, aby větu dokončil, ,,ehm...namalovaně."

Překvapeně jsem se na něho podívala. Sice byla pravda, že jsem se do školy malovala pouze lehce, až to mohlo působit, že jsem na sobě žádný make-up neměla, ale i tak jsem si byla jistá, že o moc výrazněji namalovaná jsem nebyla. Nanesla jsem si pouze o trochu více řasenky a ozdobila si rty lehce červenou rtěnkou. A vůbec, co to jako mělo znamenat? Vypadáš namalovaně?

,,No to je teda lichotka," odfrkla jsem si po chvíli ticha a dotčeně se na něho zašklebila.

Hned potom jsem se k němu však otočila zády, abych zavřela vchodové dveře.

,,Je s ní něco v nepořádku?" tázal se Oliver.

Zabouchla jsem a přistoupila k němu. ,,Vůůbec ne," protáhla jsem ironicky.

Oliver nad mojí odpovědí pouze zakoulel očima. ,,Raději jdeme, třeba ti James vysekne lepší lichotku," nadhodil a dal se do kroku.

James? Blesklo mi hlavou jako bych snad zapomněla kvůli komu jsem na párty vlastně šla. No jak by taky ne, když jsem celou dobu myslela pouze na Toma Feltona. Ne, že bych do Jamese nebyla stále zakoukaná, jen jsem se nejspíš podvědomě snažila vyhnout obávám z toho, že ho za pár chvil taktéž uvidím. Ale, že by mi pochválil vzhled, o tom jsem pochybovala. Sice mi už jednou pochválil tričko, ale to na mě působilo spíš, že to myslel ze srandy, než upřímně.

,,Nebo můžete rovnou zapracovat na svých rolích," uchechtl se zrzek, čímž mě vytrhl z přemýšlení.

Střelila jsem po něm pohledem, ,,jak to myslíš?"

Oliver se zasmál. ,,Přeci ti nemusím připomínat co spolu Julie a Romeo často dělali," řekl pak a laškovně na mě zamrkal.

Ne, to tedy vážně nemusel! Pomyslela jsem si a hned si vzpomněla na to, že jsem na něho vlastně byla naštvaná. Se stále zamračeným výrazem jsem ho pěstí udeřila do ramene. ,,Ani mi nepřipomínej, co jsi provedl!" vyslovila jsem varovně.

,,Au!" vyhrkl ze sebe a se zkřiveným obličejem si mnul zasažené místo, jako bych ho bůhví jak praštila.

Když si ale všimnul, že mu jeho simulování nežeru, přestal, ,,vždyť já ti jen pomáhám," dodal a tvářil se u toho jako neviňátko.

Zbytek naší cesty se nesl v podobném duchu. Oba jsme se navzájem dobírali nejrůznějšími vtípky a docela se i pobavili. Až mě překvapovalo jak plynule a lehce jsme spolu konverzovali. Podobně jsem se bavila pouze s Nell, ale tomu už nejspíš byl konec.

Akce se podle všeho konala v malém podkrovním bytečku, který byl k mému zděšení už při našem příchodu plný lidí.

,,Hej, jsem zpátky," zahlásil Oliver nahlas, tak aby přehlušil hudbu, která duněla místností.

Vkročila jsem do místnosti a hned na sobě ucítila několik zvědavých pohledů.

,,Přivedl jsem dalšího člena naší párty," oznámil všem zrzek a pak na mě namířil pohled. ,,Tohle je má spolužačka Barbora," představil mě.

Jako na povel se přede mnou vyloupnul Rupert Grint. Až na jeho formální oblečení vypadal úplně stejně jako Ron, kterého hrál.

,,Ahoj, já jsem Rupert," natáhl ke mně s přátelským úsměvem ruku.

Proč se Ron ve filmu moc neusmívá, vždyť mu úsměv sakra sluší? Pomyslela jsem si a se stejným úsměvem si s nim potřásla.

,,Znáš Harryho Pottera?" zajímalo Ruperta.

Souhlasně jsem na něho zakývala hlavou.

,,Tak to si to tu užiješ, je tu spoustu herců," znovu se usmál, ,,kdo je tvůj oblíbenec?"

Jeho otázka mě trochu zaskočila. Nechtěla jsem mu prozrazovat to, že se mi vždy líbil Tom.

,,Já...asi nemám nikoho vyloženě oblíbeného," vysoukala jsem ze sebe nesměle.

,,Teď lžeš," přidal se do našeho rozhovoru Oliver.

Svými slovy rozesmál Ruperta, ale mě ne. Místo smíchu jsem totiž pohledem zapátrala po místnosti. Nacházelo se v ní opravdu hodně lidí. Na můj vkus až příliš. Na opačné straně u stolu s nápoji jsem zpozorovala herečku ztvárňující Ginny a vedle ní herce, který hrál Deana Thomase. Pak však můj pohled skončil na vysokém zrzkovi. James seděl rozvaleně ve staře vypadajícím křesle a očividně byl zabraný do rozhovoru s Tomem. Jaká to skvělá kombinace.

,,A kdo že je ten tvůj vyvolený?" tázal se Rupert, ale když se podíval na místo, na které jsem se dívala, chápavě kývl hlavou, ,,ach tak."

Odvrátila jsem od těch dvou pohled a namířila ho na Olivera, ,,že si mého příchodu ale všiml," podotkla jsem trpce.

V tu chvíli se mi kolem ramen omotala cizí ruka.

,,Z toho si nic nedělej," zasmál se mi Rupert téměř do ucha a pak se semnou v podpaží rozešel do místnosti.

Byl tak blízko, že jsem jasně cítila ne příliš lichotivou vůni alkoholu, která z něho sálala. Už nějakou chvíli ten večírek trval, to mi bylo jasné.