Nerušeně jsem si spala ve své pohodlné posteli a užívala si velice záživný sen, když v tom mě ze snění vytrhlo hlasité zacinkání mobilu. Frustrovaně jsem si povzdychla a prsty si promnula unavené oči. Moc dobře jsem věděla kdo mě svojí smskou budí. Několik uplynulých dní mi totiž na mobil chodila jedna zpráva za druhou a každá měla jednoho a toho samého odesílatele– Olivera. S táhlým zívnutím jsem mobil zvedla z nočního stolku a přečetla si, co mi onen zrzek chce.

Stalker Oliver: Dobré ráno

Dobré? To teda není vůbec dobré ráno. Ty asi musíš hodně nesnášet svůj život, když mě budíš!

Odeslala jsem mu odpověď a pak mobil položila vedle postele. Měla jsem v plánu pokračovat tam, kde jsem skončila tedy vzdálit se opět do říše snů, Oliverova další zpráva mě však totálně vyděsila.

Stalker Oliver: Budím tě, protože za deset minut začíná hodina.

Vylekaně jsem na displej mobilu vytřeštila oči a pak rychle zkontrolovala čas. Sakra! Blesklo mi ihned hlavou. Měl pravdu. Za deset minut jsem měla být na hodině herectví.

Z postele jsem vyletěla jako střela. Bylo mi sice jasné, že na začátek hodiny už přijít nestihnu, chtěla jsem ale mít alespoň co nejmenší zpoždění. Hodila jsem na sebe to první oblečení, které mi přišlo pod ruku, vlasy si sepnula do velice neupraveného culíku. Koupelnou jsem proletěla jako uragán. Po ranní hygieně mi už nezbývalo nic jiného než si nazout boty a vyběhnout směrem autobusová zastávka.

,,Á slečna Barbara, už jsem si říkal, kde vás máme," promluvil na mě profesor, když jsem se celá rudá objevila mezi dveřmi školního divadla.

,,Dobré ráno...já...omlouvám se, zaspala jsem," vysoukala jsem ze sebe udýchaně.

Už při vyslovení prvního slova jsem zaregistrovala pohled jedněch konkrétních hnědých očí. Jakmile na mě profesor chápavě kývl hlavou a vyzval mě, abych se připojila ke spolužákům, pohlédla jsem na Olivera. V momentě kdy se naše pohledy setkaly, se mu na tváři objevil pobavený úšklebek. Nepěkně jsem se na něho zamračila pak, ale můj pohled zamířil automaticky o kousek dál. V zorném poli se mi objevil James. Ten si mě však oproti svému bratrovi absolutně nevšímal. Vlastně mi pokaždé, když jsem mu v posledních dnech věnovala pozornost, přišlo, že jsem mu úplně volná, což bylo vzhledem k tomu, co mi o něm Oliver řekl divné.

Celé to na mě více a více působilo tak, že mi pouze lhal. Možná se semnou chtěl seznámit jenom on a nechtěl mi to přiznat. Tyto myšlenky mě donutily namířit pohled opět na Olivera a ještě více se na něho zamračit. Vážně si myslí, že si od něho nechám takhle sprostě lhát? Proběhlo mi hlavou. Bylo jasné, že jsem musela nějak zakročit a proto jsem se rozhodla za ním po hodině přijít a konečně zjistit kde je pravda.

Hodina utekla překvapivě rychle, když jsem se však rozhlédla po prostorné místnosti, nikde jsem Olivera neviděla. Bylo to, jakoby se na místě vypařili. Ne, dnes už mu to prostě neprojde! Usmyslela jsem si a odhodlaně vytáhla mobil.

Kam si sakra zmizel? Skoro to vypadá jako by ses mě bál.

Namačkala jsem zprávu a ihned ji odeslala. Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat.

Stalker Oliver: Copak? Ty si se mnou snad chtěla mluvit?

S tebou ne, chtěla jsem si konečně promluvit s Jamesem.

Odepsala jsem s úšklebkem. Pokud byl můj předpoklad o tom, že se se mnou chce přátelit on a ne James správný zaslouží si trochu poškádlit.

Očekávala jsem, že se třeba urazí nebo si mě bude dobírat, to co mi však doopravdy napsal, mě dočista překvapilo.

Stalker Oliver: Tak vyjdi na chodbu.