,,Myslela jsem si, že to víš," pronesla Nell, když jsem na ní nějakou chvíli mlčky civěla s otevřenou pusou.

Tohle jsem o ní tedy rozhodně nevěděla. Jak bych asi mohla, když mi to neřekla? Je sice pravda, že jsem ji nikdy neviděla s nějakým klukem a ani nikdy o žádném nemluvila. Stejně tak ale ani nemluvila o žádné holce. Tajila to? A jak dlouho?

,,Ale..." hlesla jsem a přitom se snažila onu novou informaci o své kamarádce vstřebat.

Ne, že bych proti lesbám něco měla. To vůbec ne. Jen mě to poněkud zaskočilo. Jedna věc mi na tom všem ale stejně stále neseděla.

,,Co jste teda ale dělali s Jamesem v tom pokoji?" vypadlo ze mě tázavě.

Podle Nelliného obličeje jsem sice poznala, že mi o své orientaci nelhala, ale tahle jediná věc do toho všeho tak nějak nezapadala.

,,Povídali si," odpověděla mi Nell s nezaujatým pokrčením ramen.

Hned na to se jí však na obličeji objevil úšklebek.

,,Teda spíš jsem povídala já," dodala, ,,řeknu ti ten toho vážně moc nenamluví. Nikdy bych neřekla, že je až tak stydlivý. Když si vezmu Olivera...to je jako nebe a dudy. Dokonce i ten smích jsem musela hrát, aby si nás přes dveře slyšela, a kdyby si viděla ten stydlivý výraz, když jsem se posadila na postel," mluvila Nell dál s pobaveným úsměvem na rtech.

Stydlivý? Blesklo mi hlavou. Musela jsem Nell dát za pravdu, že bych taky nikdy neřekla do Jamese, že by se snad před holkou mohl stydět. Skoro vůbec mi to k němu nesedělo. Když jsem se nad tím však více zamyslela, vlastně jsem se s ním nikdy pořádně nebavila. Jediný, kdo se mnou udržoval konverzaci, byl Oliver. Bylo to kvůli tomu, že se James styděl? Když se ale styděl, proč šel s Nell do jejího pokoje? Nell se chtěla pomstít mně, ale co on? Chtěl jí? Počkat...

,,Když už jsme u toho tvého Olivera..." mluvila Nell, zatímco já byla zabraná do svých myšlenek, najednou mi však něco došlo a rázně ji přerušila.

,,Takže ty si chtěla, abych si myslela, že si s ním něco měla?" vyhrkla jsem ze sebe, ale než mi na to má kamarádka stačila cokoli říct mluvila jsem dál. ,,To všechno jen proto, abych byla naštvaná?" chrlila jsem ze sebe slova. V půli věty už se ve mně naštváním vařila krev a tak se můj hlas zvýšil a já po Nell téměř křičela. ,,A proč? Kvůli tomu, že si s někým píšu?" dodala jsem vyčítavě.

Nell se na mě podívala omluvným pohledem

,,Bar..." oslovila mě, přičemž se mě pokusila vzít za ruku.

Já se však z jejího sevření rázně vyškubla a odmítavě zakývala hlavou.

,,Víš ty vůbec, jak mi poslední dny bylo?" naplno jsem vykřikla a probodávala ji pohledem.

,,Já vím, byla to blbost," odpověděla mi na to Nell s povzdychem.

,,To teda byla!" zavrčela jsem.

Od chvíle kdy mi došlo, o co Nell vlastně šlo, jsem tomu nemohla uvěřit. Jaká kamarádka by tohle udělala? Vždyť já kvůli ní probrečela několik dní. Tak moc jsem se v ní zklamala. Dokonce tak moc, že jsem se na ní dál nemohla ani dívat a tak jsem se zničehonic otočila na patě a odpochodovala rychlým krokem pryč. I přes to, že jsem na ní byla neskutečně naštvaná, jsem však v koutku své mysli trochu doufala, že za mnou třeba zavolá, aby se mě pokusila zastavit, ale nic takového se nestalo.