Pony mě vzal do magie a dolevitoval se mnou až na jakýsi operačný stůl. Tam mě přivázal kopyta a nechal mě tam chvíli ležet. Vedle mě přistálo několik různých skalpelů injekcí a dalších věcí co se používají na... Polkla jsem... Na operace.
Poté mě oslepilo světlo reflektoru ozařující celí stůl, tudíž i mě. Potom mě pohladil po hřívě u ušklíbl se.
Snažila jsem se udržet pohled "nebojím se tě". Hřebec na mě chvíli zíral a potom magií přenastavil světlo tak, aby svítilo hlavně na má křídla.
„Ve!" zakřičela Lovely když viděla jak bere do magie jedno z mích nejdelších per na křídle. Trochu za něj zatáhl, ale já stále držela stejnou tvář. Potom za pírko zatáhl silněji. Zatla jsem zuby a zakousla se do lana, protože tohle už trochu bolelo. Ušklíbl se a zatáhl za pero tak silně, že jsem cítila jak mi ho pomalu vytrhává. Zavřela jsem oči a snažila se mávnout s křídlem. Povedlo se, ale ten hřebec si křídlo přidržel kopytem, a tak jsem nemohla nic dělat.
Potom za pero zatáhl ze všech sil a tím mi ho vytrhl.
Vykřikla jsem bolestí.
„Uzemněný Pegas, mrtví Pegas!" zasmál se hřebec a vytrhl mi další pero. Takhle mi jich vytrhl tak pět na každém křídle a potom mě vrátil spět o ostatním.
Potom si vzal i další takže jsme nakonec skončily dost špatně.

Potom nás ten pony vzal a hodil do jakési jámy Pod školou. Teď nejsme ve sklepě školy, ale ve sklepě sklepa. Ještě musel odvázat Ann, kterou musel při mučení přivázal krk ke zdi, protože na ní nevyzbyla paralyzující injekce.
Kdybych mohla létat vylétla bych nahorů za ním a vzala bych nějaké léčebné prostředky, ale moje křídla byly v tak špatném stavu, že i mávat s nimi na prázdno bylo nesmírně bolestivé. I Lovely nemohla létat. Ten bastard jí přikoval křídla k sobě. Blue Fire dnes ztratila titul princezny. O křídla přišla úplně. Jediný kdo by mohl letět je Light, jenže s dírami v křídlech by to asi nebylo jak jednoduché tak by to bylo bolestivé. Doslova zmizela šance na naší záchranu. Asi si říkáte, že by nám mohla pomoci magie, ale to kdyby holkám jednorožkám neulámal rohy.
Je po nás.

• • •

Před chvílí nám sem hodil naše batohy a zavřel železný poklop, na povrchu tak sladěný s okolní zemí, že nešlo poznat že tu je vchod.
Rychle jsem vzala podle hmatu můj batoh a vytáhla baterku. Po chvíli snažení jsem ji zapnula a položila na zem tak, aby nám dělala trochu světla. Potom jsem našla nějaké obvazy. Sice zašpiněné ale i tak užitečné. Doklusala jsem i s obvazy k mím přátelům a začala jim obvazovat rány. Lovely a Blue Fire se sice bránily, že to ostatní potřebují víc, ale nakonec jsem je přinutila si je nechat.
Vzdychla jsem když jsem Lighta uviděla.
Byl z nás všech v asi nejhorším stavu.
Tiše jsem mu obvázala všechny rány a na zemi se stočila do klubka. Nemá cenu se namáhat a stát. Teď stejně nemám nic jiného na práci. Nesmírně mě bolely křídla. Už ksem je neudržela složené. Už jsem neudržela napnutý jediný sval. Uvolnila jsem se a nechala má křídla svést se k zemi. Zavřela jsem oči a v tu chvíli si něco uvědomila. Tohle mu nemohlo stačit. Bojím se co bude dál.

No tak jsem se po... roce? Nevim XD pustila do psaní této knihy
Přemýšlím, zda ji nemám celou opravit a přepsat lépe. Co myslíte?