Podívala jsem se na svou spolužačku Lovely Sunset. Dost jsem se nudila a už se nemohla dočkat, až uskutečním plán mojí party.
„Tak hříbata,” řekla učitelka.
Jako by jsme byly hříbata, Pomyslela jsem si a obrátila jsem oči v sloup.
„Dnes si napíšeme závěrečný test z nečekaně matematiky,” zazubila se jednorožka a magií všem umístila na stůl dva secvaknuté papíry.
Místností se ozvalo znuděné zaúpění poloviny třídy najednou. „Né!”
„To nebyla otázka ale příkaz!” zakřičela zelenkavá jednorožka s krátkou fialovou hřívou. „Máte na to čas do konce hodiny.”
Já raději nic neříkala a jen jsem psala. Občas mi ucukl pohled na dvě klisny, které si spolu vzájemně radily.
Zavrčela jsem a podívala se do papírů. Kdyby tak vedle mě seděl někdo jiný než největší průšvihář třídy. Od toho nic neopíšu. Hhhhh. A zrovna jsem se nic neučila, ta učitelka je už s těma přepadovkama děsně otravná. Zamručela jsem a prohlédla na Blue Fire Music.
Hodina utekla jako nic a my museli odevzdat. Třetí hodinu byla ájina, tu jsem zvládla docela v pohodě. Nic jsme nepsali a učitelka je dobrá. Další hodinu, tedy přesněji dvouhodinovku výtvarné výchovy jsme měli volnou. Zbytek dne ubíhal rychle.
Na obědě jsem se posadila vedle Blue Fire, Lovely, Ann, Glass a Lighta. 
„Máte tu všechny věci?” optala se s úšklebkem Lovely.
„Jo, mám. Ve sřínce,” odpověděla jsem vlídně.
„Já taky,” hlesla Ann. „Už se nemůžu dočkat...”
„A co že jsme to měli mít s sebou?” vyvalil oči Light.
„Ach Lighte, spacák, jídlo, pití, deka, polštář, baterka, bunda a pro případ nějaký léky. Proč se ptáš?” vyjmenovaná jsem mu věci a nakonec se zeptala.
„Jo dobrý, já si to potřeboval zkontrolovat,” usmál se nevině Light.
„Už jsem se lekla, že to nemáš!” vyjekla Blue Fire.
„Já se neskutečně těším!” vykřikla najednou Ann.
„My víme Ann. Mluvíš o tom od včerejška do teď,” usmála se Lovely a odložila nedojezené jablko.
„Jdete?” nadzvedla jsem obočí.
„Jo.”
Když to Glass řekla všichni jsme vstali a odešli. Odnesli jsme oběd a šli do šaten. Stoupla jsem si k mé šatně a křídlem jí otevřela. Vyskládala jsem všechny věci.
Náhle jsem uslyšela bouchnutí jako by něco hromadně padalo na zem. Rychle jsem se otočila, aby jsem zjistila co to bylo. Naštěstí to byl jen Light a jeho neposkládané věci ve skříňce.
„Ty pako! Víš jak jsem se lekla?” zavrčela na něj Lovely a u toho ho probodla vražedným pohledem.
Light se zasmál. „Tak sorry no.”
Všichni jsme se začali smát ani jsme nevěděli proč.
„To byl dobrej vtip!” zachyhňala se Glass a já to jako všichni v místnosti nepochopila.
Všichni jsme se na sebe ušklíbli.
„A kde se ukryjeme? Musíme tu přece nějak tajně zůstat. Tady nám to asi moc nevyjde,” řekl Light.
„Pravda,” přiznala jsem. „Návrhy?”
„Knihovna?”
„Tam nás každej najde. Nemáme se tam kde schovat,” namítala Glass.
„Třída?”
„Tam je to úplně stejný, nikam se tam neschováme a učitelky všechno kontrolující než odejdou. Navíc zanikají,” procedila mezi zuby Lovely.
„Gymnasťák nebo hala?” podrbala se za uchem Ann.
„V hale je jen mega velkej prázdnej prostor. V gymnasťáku jsou žíněnky, míče, místnost s koberci...”
„Tam to bude nejlepší!” skočil mi do řeči Light.
„Berete?” otázala jsem se.
„Berem!” zařvala Glass.
Hned po tom jsme si vzali všechny věci a vyběhli ze šaten směrem doprava, tam po schodech směrem dolů. Otevřela jsem velké červené dveře a všechny vpustila dovnitř. Potom jsem je i potichu zavřela a vzlétla deset centimetrů nad zem. Pomalu jsme prošli kolem kobylčích záchodů, hřebeččích záchodů, schodů do kabinetu trenérů, klisních i hřebčích šaten a chodby do haly. Před námi se ocitly velké červené dveře. Blue Fire je pomaličku otevřela a vstoupila nikdo tam nebyl. Všichni jsme tam vešli a začali hledat místo kam se skováme.
Glass zalezla za žíněnky, Blue Fire vlezla pod plachtu překrývající starou bednu, Light vylétl až ke stropu a zavěsil se tam za vysoko posazený trám, Ann chvíli zmatkovala, ale pak se ukryla do bedny na míče já s Lovely jsme vlezly na vysoké srolované gymnastické koberce. Všichni jsme si chvíli šeptali a pak se ozvalo otevírání dveří. Okamžitě jsem se posunula na zadní koberec a poslouchala co se bude dít. Zahlédla jsem Glass jak se pomalu a potichu posunuje do rohu, Lighta jak zděšeně hledí na poníka dole a Ann jak pomalu neslyšně pokládá víko krabice, aby to vypadalo, že v ní nikdo není.
Zemní poník přišel k velkému zrcadlu a usmál se do svého odrazu. Pak se otočil a pomalím krokem odešel. Pro naše štěstí za sebou zapoměl zamknout dveře. Chvíli jsem čekala a pak jsme společně s Lovely slezly z koberců. Ann odsunula víko na stranu a vylezla ven. Glass vyběhla z mezery mezi modrými žíněnkami a bílou zdí a Light se pomalu snesl k zemi.
„Teď jde o to, kde budeme spát,” zvedl obočí Light.
„Jdeme se projít a uvidíme, nebo.... Návrhy?” rozhodla metodu Lovely.
„Šatny?” usmála se Blue Fire.
„Zvážíme, dál?”
„Tady?” navrhl Light.
„Tady je to moc prosklený...” Namítla Ann.
„Am... Tak asi ty šatny. Klisniččí!” vypískla nejmladší členka našeho týmu, Glass.
„Tak jo,” souhlasila jsem.
Vypravili jsme se do našich šaten kde jsme si zahráli místa. Ihned jsem vylétla na dlouhý parapet a naskládala si tam věci. Rozbalila jsem si spacák, pod něj deku a na spacák polštář. Ostatní věci jsem si nechala v batůžku, který jsem položila na druhý parapet, na který jsem si také sedla.
Ann si věci dala na lavičku, kde si rozbalila pouze spacák a ostatní věci položila na zem pod lavičku, kterou následně přirazila víc ke zdi na pravé straně. Na druhou stranu lavičky si podobným způsobem ustlala Blue Fire. Na lavičku na levé straně si věci dala Glass tím způsobem, že se roztáhla po celé lavičce. Takže Lovely a Light neměli jinou možnost než spolu spát na zemi. Lovely si dala věci "pode mě" a Light zase u lavičky na které spala Glass.
„To tady budeme jen sedět? V programu, který si mimochodem psala ty, Sands, byla tajuplná výprava do sklepa prozkoumávačka školy,” přednesl Light.
„Jen se najím,” vzdychla Lovely a zakousla se do rohlíku se šunkou.

Nová knížkaaaaa XD tentokrát pokus o horůrek, ahoj!