,,To jako vážně?! Naše rande bude sledování FOTBALOVÉHO ZÁPASU?!" vrhla se naštvaná Rukia po ležícím Ichigovi, který jí právě oznámil tuto novinku.

,,A co se ti na tom jako nelíbí, haa?! A nesedej si mi sakra na břicho! Blbě se mi dechá!" seřval ji a svalil na peřinu vedle sebe. Naštvaně si odfrkla a zabila ho pohledem, než z postele slezla a zavřela se do svého šatníku. Oranžovlásek protočil očima a s rukama za hlavou se znovu položil na postel.

,,Iiiiiiiiichigoo!" ozvalo se téměř vedle jeho hlavy, načež mu do obličeje přiletěl plyšový lev. ,,Ty jdeš s nee-san na rande? To ti nedovolím!!" pokřikoval na něj Kon a bušil mu na čelo, dokud to Kurosaki nevydržel, čapnul ho a bez komentáře vyhodil oknem ven. Když zaslechl zvuk typický pro padání popelnic, usmál se a za tleskání si zavřel okno.

To na mě bude naštvaná za to, že jsem jí navrhl, aby jsme zašli na rande? To mě teda podrž..., povzdechl a natáhl se po madlu od skříně. Nakoukl dovnitř, kde spatřil smutnou černovlásku objímající si kolena.

,,Rukio?" zeptal se opatrně a napřáhl k ní ruku, kterou ona ale odstrčila. ,,Co jsem provedl?" nedal se a se starostí v hlase i očích k ní znovu pozvedl ruku. Zadívala se na něj a zkroušeně vzdychla.

,,Chtěla jsem, aby naše rande bylo něco trochu víc romantičtějšího než pitomej zápas ve fotbale."

,,Rukio....," vlezl dovnitř a usadil se vedle ní, přičemž se v duchu podivil, že se tam vůbec vejde, ,,ale to ještě nevíš to nejlepší."

,,Jak to myslíš?" stočila k němu zaujatý pohled a oči se jí mírně rozzářily.

,,Ten zápas se bude konat v Soul Society. Kapitáni proti jejich zástupcům," zazubil se naň a jednou rukou ji podrbal na hlavě. ,,Věř mi, že tohle se ti bude líbit."

***

,,Ukitake-taicho! Snažte se!" povzbuzovala drobná Shinigami jejího nadřízeného, který sotva popadal dech, když se mu konečně podařilo trefit do míče. Přes celé hřiště se ozývalo pískání, tleskání a jásot všech přítomných. Nikdo by nevěřil, že se kvůli takovéhle události sejde všech třináct divizí a zaplní tak obrovské fotbalové hřiště za západním Rukongaiem.

,,Kdo tohle vymyslel?! KUROSAKI!!" odpálila míč červenovlasá hlava a vyloženě spalovala Ichiga, sedícího hned v první řadě, pohledem. Ten se jen zasmál nad tím, že Renji narazil do Ikkaka a oba spadli na zem.

Zrzek si přiložil ruce k ústům, aby ho bylo lépe slyšet, a zakřičel zpět: ,,JÁ ZA TO NEMŮŽU! VYČÍTEJ TO YORUICHI A ŽENSKEJM!" Následně propukl v další výbuch smíchu nad Abaraiovým naštvaným pohledem.

,,Uznávám, že tohle nemá chybu, Ichigo," zašeptala mu Rukia do ucha, i když to bylo spíš zahulákání. Přes halas ostatních nebylo skoro nic slyšet. ,,Ale rande jsem si stejně představovala trošku jinak..."

,,Jinak?" zahleděl se na ni a prsty si promnul bradu. ,,Vy ženský si pořád na něco stěžujete..."

Zamračila se na něj, vzala ho za zápestí a vytáhla na nohy. ,,Pojď," rozkázala mu, přičemž ho táhla skrz uličku a následně po schodech směrem nahoru.

,,R-Rukio?" podivil se jejímu náhlému chování a málem kvůli tomu zakopl o schod. Přes celé hřiště se rozezněla píšťala.

,,Kapitáni:podkapitáni, 2:1!" zapraskalo v jakémsi provizorním hlasateli, díky němuž se hlas kapitána Kurotsuchiho, který se utkání osobně neúčastnil, rozlehl přes celé hrací pole. Ichigo se zastavil, posadil se na zem a tím se mu neúmyslně podařilo stáhnout Rukiu na sebe. Ta mu nakvašeně ležela na zádech a mlátila ho pěstmi do hlavy. Nemělo to účinek, jeho zaujala důležitější věc.

U jedné z velkých bran nadávala Matsumoto blonďatému Kirovi, jenž právě zvedal propuštěný míč z branky. Post brankáře mu evidentně neseděl. Opodál se dusil smíchy Gin, pozorující ty dva - hlavně jeho milovanou Matsumoto. Zaraki nesl nad hlavou vyvádějícího Toushira, který byl pravděpodobně ten, kdo teď dal gól. Ostatní se jen ledabyle potulovali po hřišti, nebo seděli na střídačce.

,,ICHIGO!!" kopla do nevnímajícího zrzka vytočená černovláska a on se svalil několik schodů níže. Zamručel, když si masíroval bolavou hlavu, a v duchu ji za tohle proklínal. Tušil, že se mu tam v nejbližší době objeví pěkná modřina.

,,Však už jdu..," odsekl a kvůli tomu, aby ji ještě více vyprovokoval, vyběhl až na vršek, odkud na ní vyplázl jazyk. ,,Netrvá ti to nějak dlouho?"

,,Ty.....," rozeběhla se za ním, brala schody skoro po třech, což bylo na její výšku a krátké nohy obdivuhodné. Ichigo jí mezitím utíkal dál prázdnou uličkou, načež vběhl skrz dveře do malé budovy, která měla původně sloužit jako hlasatelna. Naneštěstí se postavila i na druhé straně, proto tady zela prázdnotou.

Kuchiki jako vichřice doletěla až k této stavbě, rozrazila dveře a s vraždícím pohledem skočila po Kurosakim. Ten se na ní jen šklebil a smál jejímu načervenalému obličeji, dokud si nešlápl na vlastní nohu a nespadl tvrdě na zem.

,,Jau, sakra," třel si bolavé rameno a vyhrabal se na nohy, přičemž vyhlédl skrz sklo přímo na stadion. V duchu za to poděkoval, že bude moci i odsud skvěle vidět na právě začínající část zápasu, ale došlo mu, že vlastně kromě žbrblání Rukie neslyší vůbec nic jiného.

,,Posloucháš mě, pako?!" čapla ho černovláska za tričko přímo u krku a stáhla ho ke svému obličeji, aby na něj dobře viděla. Avšak, jen co se jí zadíval do očí, tak hluboko, až se v těch hnědých duhovkách naprosto ztratila, ucítila v sobě něco.... jiného. Usmála se na něj, načež hned s pocitem trapnosti odvrátila hlavu na stranu a pustila ten kus látky, za který ho k sobě přitáhla.

,,Rukio....," zašeptal její jméno s takovou něhou, až se jí z toho podlamovala kolena. Neodolala a znovu se zadívala do jeho očí, chtěla se v nich ztrácet donekonečna. Chtěla navždy zůstat z ním. Toužila po tomhle pocitu rozlévajícím se po celém jejím těle, když ho spatřila, když se ho dotkla, když mohla být středem jeho zájmu.

,,A-ano?" nervózně ze sebe vykoktala a polkla. Vyhledal její ruce a zapletl je do těch svých, přičemž se na ni zářivě usmál. Jeho srdce hlasitě tlouklo, tak moc, že se bál, že to ona uslyší. Cítil, jak mu na čele vyrašilo pár drobných kapiček potu, na které teď ale nebral zřetel. Obával se toho, že by mohla odmítout jeho nabídku, kterou jí právě hodlal navrhnout.

,,Víš...," začal a chtě nechtě musel uhnout pohledem před jejíma zkoumavýma očima, které přímo sálaly radostí a štěstím, aby zakryl svou nervozitu. ,,Chci se.... chci se tě na něco.. zeptat."

,,Nom...?" nemohla se už dočkat toho, co od něj uslyší. V hloubi duše doufala, že uslyší přesně to, co chce. Po čem už prahne od chvíle, kdy ho poznala. Zeptej se na to, zeptej se, zeptej se! Já.... víš, že tě miluju, tak se konečně zeptej! Řekni to!

,,Já... no... můžeme se už jít dívat na ten fotbal?" zasmál se zvonivým smíchem a podrbal se na hlavě.