Žil byl jednou jeden sendvič s plátkem šunky a sýra mezi dvěma chleby, který neměl na vybranou a jeho osud byl předurčen k záhubě.

Jakožto tichý pozorovatel je mi ctí vyprávět jeho příběh plný odvahy a bezmezné oddanosti.

Dobře, dost bylo srandy. Tohle je skutečně příběh o sendviči, ale ne jen tak ledajakém.

Řekněme, že pro toto vyprávění budeme náš pokrm oslovovat například - Trevor.

Tak tedy, Trevor byl zhotoven z toho nejlepšího chleba, který si může naše čínská samoobsluha dovolit dovážet. Bůh ví, co za tajné ingredience se skrývá v tomto nebeském daru. Kdyby k němu přidávali reklamní letáček, bylo by to mnohem lepší.

Mezi tím se nachází plátek šunky, doufejme, že z opravdového prasete a plátek sýra, který je dovezen až z daleké Itálie, ale zakoupen je v prodejně sýrů naproti našeho domu. Což mi připomíná, že tam budu muset začít posílat bratra, protože další flirtování s prodavačem nevydržím.

Trevor není ochuzen ani o delikátní rajčata ze zahrady naší drahé tetičky Lizzie a o salát od dědečka Bobbyho, který si při pěstování této zeleniny zlomil žebro. A jak byla z žebra Adamova stvořena Eva, tak z dědova to byl salát.

Sice stále nechápajíc, jak se mu to jen mohlo stát, se mu klaním a uctívám jeho drahocenný salát, který přinesl do našeho domu.

Všechny tyto přísady jsou ještě obohaceny o farmářský dresink pocházející z daleké země blízkého východu. Teď opravdu, nemám nejmenší ponětí odkud ten dresink je, protože nějaký velmi inteligentní člen naší rodiny odlepil etiketu ze zadní strany sklenice.

A pak je zde ta nejdůležitější věc – příprava. Tento majestátní pokrm se musí připravovat s veškerou přesností a smyslem pro dokonalou a vyváženou chuť. Teprve tehdy vznikne něco nepřekonatelného, co jednou zachrání celé lidstvo od vymření.

Zazvonil zvonec a pohádky byl konec.

Stále chodím okolo stolu a pozoruji své mistrovské dílo. Jsem na sebe hrdý za to, co jsem stvořil. Teď už jen posbírat veškerou svou odvahu a pořádně se zakousnout do Trevora.

Otočil jsem se k oknu, nasál čerstvý vzduch do mých plic a začal počítat do deseti.

Když bylo po mé přípravě žaludku, sjel jsem očima na stůl, kde ještě před pár vteřinami ležel talíř s mým sendvičem. Který barbar unesl mé dítě?

,,Trevore!” křičel jsem na celý dům a prohledával každý kout. Najednou jsem to uviděl. Můj bratr sedící na pohovce v rukou držící mého Trevora.

,,Co řveš, ty blbečku?” zeptal se a otočil se mým směrem, ale já měl v hlavě pouze jedinou myšlenku. Zachránit lásku mého života.

Zrovna, když se do něj chtěl zakousnout, jsem vyrazil vpřed a jako ve zpomaleném filmu s hrající apokalyptickou hudbou v pozadí se mé nohy odrazily od země a vyskočily do výšin.

Domnění o tom, jak mé tělo přistane na těle mého bratra, a odvrátí tak blížící se katastrofu, se bohužel nevyplnilo. Místo toho mě čekal tvrdý střet s matkou zemí.
Přes všechnu bolest, hlavně v oblasti hrudníku, jsem pozvedl hlavu a natáhl ruku s prosbou o slitování.

,,Ty seš fakt magor, brácho,” s těmito slovy se zakousl do toho nevinného sendviče, který se nemohl nijak bránit a já neměl jinou možnost, než opět položit hlavu na zem a smáčet náš perský koberec horkými slzami.

A tak se skončil příběh o sendviči s plátkem šunky a sýra.

Však nezoufejte čtenáři, vznikla nová víra.

Hned teď můžete navštívit naše internetové stránky, podělit se o zkušenost s tímto druhem násilí páchaném na sendvičích, zaslat nám vaše osobní údaje a my vám slíbíme, že budeme nadále bojovat za práva sendvičů, které skončily ve špatných rukou.