"Ale, kohopak tu máme? "
Michael se zlověstně usmál a začal se pomalými krůčky přibližovat, Rebecka zase couvat.
"Prosím, nech mě."řekla Rebecka která měla téměř na krajíčku.
Už jí nebavilo snášet a trpět tu potupu a bolest. Michael jí však ignoroval a natáhl jí facku. Rebeka se chytla za svou tvář která jí tepala bolestí a vytryskly jí slzy. Svezla ze zoufalstím na kolena a jen tak, s uslzenou tváří tam klečela a vzlykala. Michael se znovu natáhnul pro další pohlavek. Zoufalá Rebeca však vztáhla ruce směrem k Michaelovi a připravovala se psychicky i fyzicky na obrovskou bolest. Avšak nic se nedělo. Pomaličku otevřela oči a vykulila je údivem. Michael ležel tři metry od ní v křoví a nehýbal se. Rebeca se ustrašeně podívala na své ruce. Pak si ale uvědomila že kousek od ní leží Michael a je možná mrtvý. Zvedla se ze země a šla rychlým krokem k němu. V polovině cesty se však zastavila.
"CO TO KU*VA DĚLÁŠ!!! křičelo na ni její podvědomí. Ano, sice jí šikanoval a nadával jí ale teď tam možná leží polomrtvý a potřebuje pomoc. Rozběhla se tedy k němu a klekla si vedle něho. Položila mu hlavu na hrudník a poslouchala zda mu tepe srdce. A naštěstí ano. Vytáhla z kapsy mobil a vytočila záchranku. Řekla jim důležité informace a položila hovor. Úmyslně neřekla žádné informace o sobě. Poté vstala a rozběhla se směrem domů.

Ahojky zlatíčka
Po dlouhé době tu je další kapitola
Budu se snažit je psát častěji
Děkuji že tento příběh čtete
Votes a komenty potěší

Vaše Veve