"Tiavosi stůj!!" ozval se klidný a zvučný hlas za zády stvoření. To zarylo kopyta do země. Začlo zuřivě trhalo hlavou a vydávat zvuky podobné kňučení. "Ke mě!!" zahřměl hlas znovu. Montrum se otočilo za hlasem a s dupotem se vydalo za ním. Jakmile se tělo monsta dostalo na místo, konečně spatřila vyklepaná Layleen svého zachránce. Nestál tam nikdo jiný než její Mistr. "Zůstaň kde jsi." řekl už tišeji ale stále přísně k "zvířeti". S nasupeným výrazem vyrazil směrem k Lay která se klepala na zemi. " Vstaň" vyzval jí. Layleen nereagovala. "Řekl jsem vstaň!" zařval a Layleen sebou škubla. Pomalu si sedla a s pomocí rukou se postavila. Nohy se jí sice klepaly ale dalo se na nich udržet. "Co tady dělaš." řekl opět s ledovým klidem její Mistr. "Já nevím." zamumlala a podívala se na své špičky od bot. "Nemumlej" zavrčel výhružně a dlaní jí zvedl bradu. Lay se mu vytrhla. "Já nevím" odpověděla znovu a nyní více nahlas. "No vidíš že to jde." zasmál se. "Ale stejně tady nemáš co dělat." Nyní už se choval naprosto klidně. Layleen nechápala jak tak rychle dokáže měnit nálady. "Zavedu tě zpět to paláce. A už se tady ani nezkoušej vrátit. Nebo si tě tady Tiavos dá k večeři. Lay se na ně vystrašeně podívala a on se znovu zasmál. "Ty si myslíš že bych nechal budoucího Vládce sežrat? Mimochodem vidím že jste se s Tiavosem už seznámili. Ale ne tak jak bych si přál." zamračil se pokynul jí rukou ať ho následuje. Lay se prvně ostýchala kvůli své první zkušenosti ale po pohledu Mistra za ním raději rychle přiběhla. "Vůbec se ho neboj. Vy dva jste jen začali ze špatného konce. Je naučený že co tady najde volně pobíhat může sežrat. Samozřejmě kromě lidí co zná. No a tebe nezná." Layleen se nedůvěřivě podívala na nyní už klidného Tiavose a zavrtěla hlavou. "Ale no tak, nech toho! Jsi přeci budoucí Vládce!"
"No tak já to zkusím." zakňučela zoufale. "A co mám dělat?"
"Prvně se k němu musíš přiblížit. Hlavně buď klidná a rozhodná. Jinak tě napadne." Lay se zhluboka nadechla a podle insrukcí vykročila k Tiavosovi. Ten se nedůvěřivě stáhl ale po chvíli jí přeci nechal ať k němu přistoupí. "Teď ho pohlaď." Layleen se otočila na Mistra a z očí jí křicelo "To jako myslíš vážně?!". On jen opět pobaveně zakýval hlavou. "A nezapomeň. Klidně a rozhodně." Lay nervózně kývla hlavou a natáhla ruku směrem k Tiavosovi. Zafuněl a dlouze se na ní zadíval. Layleen ruku pozvedla výše a položila jí na jeho čelo. Jednou ho pohladila ale ruku nechala na jeho čele. Tiavos opět zafuněl ale nyní již spokojeně. "Pokračuj." pobídl jí Mistr. Zkusila ho tedy podrbat. Tiavos na to zareagoval až přehnaně pozitivně. Spokojeně se zavrtěl a následně svými obrovskými tlapami obejmul Lay. "Na to jaký jsi velikán jsi celkem mazel." zasmála se a dál se nechala mačkat. "Tak vidím že se mu líbíš." zasmál se Mistr. "Takhle nadšený ještě z nikoho nebyl" konstatoval. "Já myslím, že budeme dobří kamarádi." usmála se Lay a opět pohladila Tiavos po čele.

Ahojky zlatíčka, dneska tady máte další pokračovaní. Nechtěla jsem vás trápit tak dlouho :) ;)
Vaše Veve