"No, to ještě není jasné." řekl Damien a nervózně se na Lay usmál. "Ale pravděpodobně mu a všem lidem v tvém okolí namluví, že si nešťastnou náhodou zahynula." "To snad nemyslíte vážně!" křikla a vymrštila se z lavičky. Na nic nečekala a rozběhla se směrem odkud přišli. Ale to si jen myslela.

**********

Zoufale spadla na kolena do vlhké půdy. Ztratila se. Oči jí pálily od slz a ani pořádně neviděla kam jde. Hřbetem ruky je setřela ze své tváře a rozhlédla se kolem sebe. "Sakra..." zaklela potichu. "Kde to jsem!" Layleen se právě nacházela v pro ni neznámém místě. Kdyby věděla kam se to dostala, nešťastnice. Postavila se na nohy, které už měla dost poškrábané od různých křovisek a šla dál. Při tom se rozhlížela kolem sebe. Bílý písek už dávno nahradila studená a vlhká hlína. Kolem cestičky se kroutily škaredé květiny, keře a všelijaké šlahouny, které vypadaly že čekají na správný okamžik aby vás sekly. Stromy tady nebyly tak barevné.  Většinou holé nebo barevně mdlé stromy se nakláněly k pěšině a tvořili nepropustnou bariéru pro světlo. Všechny tyto prvky tvořili atmosféru jako vystřiženou z hororu. Najednou za sebou uslyšela rychly svist. Jako kdyby někdo ryhle švihl klacíkem ve vzduchu. Bleskurychle se otočila a srdce jí vyskočilo až do krku. Stála za ní přibližně dva a půl metru velké obludné stvoření připomínající něco mezi býkem a divokým prasetem. Stálo to na zadních a v pravé přední tlapě se svíjelo nějaké nebohé zvíře s prokousnutým bokem. Obrovské zuby zatočeny směrem dolů tomu trčely ven z tlamy a stékaly po nich rudě zabarvené sliny. Hustá srst v barvě bláta byla zacuchaná a snad tam zahlédla i kusy něčeho nevábného co velmi silně páchlo. Stvoření vydalo nepříjemný zvuk podobný medvědu, zahodilo polomrtvé tělo kamsi do křoví a rozběhlo se směrem k ní....

Ahojky zlatíčka, další kapitolu jsem vám ukončila celkem blbě, že? :D
Nezlobte se ale já musela. Další kapitolka vyjde co nejdřivé ;)
Vaše Veve