"Pane bože... Beco, co tady děláš?!"
Damien doslova vyskočil z křesla u obrovského kulatého stolu který stál uprostřed monstrózního sálu. Strop byl několik desítek metrů vysoký a na jeho vršku byla prosklená kopule z průhledného skla. Stěny byly zdobené různými pestrobarevnými freskami.

Beca se pozbírala ze země a s údivem se podívala na Damien. Nadšeně se k ní rozběhl a a pevně jí stiskl v obětí.
"Přestaňte se cukrovat ať vám konečně můžeme říct o co jde. Musíte  být oba v šoku."ozval ze jemný a přívětivý hlas od stolu. Beca se odtáhla od Damiena a podívala se za jeho záda. Na jednom z tmavě dřevěných, polstrovaných a nádherně vyřezávaných křesel seděla další dívka. Oříškově hnědé mikádo jí rámovalo sympatickou a milou tvář s úsměvem na rtech. Zvedla se z křesla a vydala se klidným krokem k Rebece. Měla oblečené obtáhlé tmavě hnědé kalhoty těsně pod kolena a krátké, zelené tričko které jí odhalovalo její jemně opálené břicho. Na rameni jí sedělo malé zářivě modré svořeníčko podobné kolibřikovi které si neustále něco tiše prozpěvovalo.

Chytla Becu za ramena a povzbudivě se na ni usmála. Poté poodstoupila, chytla jí za ruku a vedla zpět ke stolu, kde seděly další dvě osoby. Postarší žena a muž středních let. Ta žena měla velmi dlouhé, bílé vlasy a oděnna byla v bílých vzdušnych šatech. Taky měla hubenou postavu. Muž byl pro změnu svalnatý. Dlouhé hnědě vlasy s bílým pramenem mu sahaly na ramena. Oblečený měl velmi jednoduchý oděv s kápí. Žena se s námahou zvedla a pomalým krokem se vydala k Bece. Při chůzi si pomáhala nádhernou holí z bílého dřeva a na vršku ní byl zasazen krystal, který se leskl všemi barvami.

"Vítej zpět Layleen." řekla tichým hlasem a vyčerpaně se na ni usmála.

Ahojky zlatíčka, máme tu další kapitolku ;) Doufám že se líbí :)
Moc jsem si užila jí psát :)
Budu ráda za každý votes a komentík :3
Vaše Veve