Sleduji bílý sníh tančící ve větru,

mrazem až červenají líce.

Ztracená vločka mi namísto na svetru

nesměle přistane na ruce.

Ledové střípky se přemění na vodu,

překrásná struktura zmizí,

přeju si rozumět našemu osudu

a obývat svět bez iluzí.

Kam život zamíří, kampak to povede?

Všechny ty středy a pátky,

nic není navěky, jednou to odejde

co naděláš, život je krátký.

Vločky nám vyprávějí, že smrtí to nekončí

smrt je jen proměna, tvou duši nezmenší.