„Počkej," vyhrkl Changbin nechápavě, „on není přímo tvůj šéf?"

Všichni tři teď již umytí a v nočních úborech, které se skládaly z vytahaného trika a šortek, seděli na gauči, každý s nějakým nápojem. Ji se svým vanilkovým čajem, Lix s přeslazeným kakaem a Bin s džusem příchutí granátového jablka. Po Felixově krátkém přemlouvání se k nim Jisung s povzdechem přidal, aby s ním nemusel být Felix sám, což Jisung upřímně nechápal, ale i tak svému spolubydlícímu vyhověl.

„Ne, není. Naštěstí," oddychl si, „je šéfem o dvě patra výše."
„Jo, aha. Já to právě pochopil tak, že je tvým šéfem," Changbin se napil džusu, než pokračoval, „jen jsem nevěděl, jestli v práci, nebo v posteli."

Po této větě Changbin okamžitě schytal ránu polštářem od Felixe a botou od Jisunga.
„AU! Kde se tu vzala ta bota?!" černovlásek se nasupeně otočil na blondýna, které jen udělal výraz "O čem to mluvíš?".
„Každopádně, zpět k tvým velice špatným myšlenkovým pochodům, které se zrodily ve tvé až moc geometricky přesné hlavě," odkašlal si Han. Changbin se na něj ironicky usmál a Felix dusil svůj smích v polštáři.
„My dva spolu nespíme! Nespali jsme a ani nebudeme! On je jen, on je, on..." Jisung se snažil vymáčknout.
„On je šéf," řekl nakonec, „je to otravný šéf ve třicátém šestém patře."

„Já bych ani tak neřekl, že je otravný," nervózně se ozval Felix, „já bych spíše řekl, že se s tebou snaží flirtovat, jen ty mu to neuleh-" blondýn byl přerušen letící botou do jeho obličeje. Naštěstí ji stačil zachytit jeho ne-friendzone kamarád, který ji naopak hodil směrem do předsíně.
„Přestaň už s tou botou!" vyjel po něm, avšak dostal naopak papučí.
„Sakra, Jisungu, pře-" Přesně v ten moment byl Felix přerušen taktéž papučí, která mu doslova zacpala pusu.

Oba chlapci na gauči upírali svůj nasraný pohled na chlapce v křesle po jejich pravé straně, jenž měl nyní obě nohy bosé a pohled jim oplácel.

Changbin vzal obě papuče a opět je odhodil do předsíně, než se otočil na Jisunga.
„Už žádná obuv! Jasné?" Ji chtěl zaprotestovat, avšak Felixův pohled ho, pro jeho vlastní dobro, zastavil.
„Kdes vlastně vzal ty boty?" zeptal se nyní zmateně Felix.
„Z kuchyně, když jsem ti pomáhal odnést hrnky a skleničku. A taky když jsem vycházel z koupelny," pokrčil jednoduše rameny Han.
„To je od tebe moc hezké, ale to tě neopravňuje je po nás házet!" vyhrkl ještě stále naštvaný černovlásek. Jisung opět pokrčil rameny a až následně se rozhodl dát mu raději slovní odpověď: „Tím bych si nebyl tak jist. Bydlím tady, boty jsou moje a vy jste teď přemýšleli jako idioti. Tím nárazem boty o vaši lebku jsem se vás pouze pokoušel přimět přemýšlet opět jako normální lidi. Vy dva byste mi vlastně měli spíše děkovat, že jsem tak úžasný a starostlivý kamarád."

Nastalo ticho. Opravdu hluboké ticho, které však nepředvídalo nic dobrého. Aspoň pro Jisunga ne. Changbin, který od něj seděl dále, po něm vyskočil, ale naštěstí ho Felix stihl chytit, což v poměru jejich výšek nebylo nijak těžké. Jisung se jej i přesto tak lekl, že vyskočil a nějak se mu povedlo spadnout na zem, přesněji přímo na ní skočit.

„A dost!" vyhrkl Felix, když se mu jeho, podle něj roztomilý, kamarád dostal ze sevření a nyní naháněl jeho spolubydlícího po bytě.
„Možná jsem nejmladší, ale ještě chvíli, tak vás oba praštím, jednomu zakážu čaj do konce měsíce a druhému do konce měsíce nepošlu ani jeden jediný meme!" rozkřikl se z plných plic.

Oba v tu chvíli zastavili, tiše soudíce toho druhého, co je podle něj trest. Následně se oba s tichou omluvou posadili zpět na svá místa. Jisung do křesla a Changbin na pohovku co nejdále od Felixe.

„Dobře, slibuju, už žádné házení čímkoliv," zvedl ruku do vzduchu ve znamení přísahy blondýn v křesle, „ale jak jsi to myslel?"
„No, ty jsi o něm nikdy nechtěl mluvit, jen jsi říkal, jak je otravný. Jenže když jsem to teď tak poslouchal," Felix si začal hrát s prsty, „tak mi spíše přišlo, že s tebou flirtuje. Ano! Je to trochu jiný typ, než nějaká sladká gesta a kecy, ale pořád to je flirt."
„Vidím to stejně," přidal se opatrně černovlásek. Nechtěl dráždit hada bosou nohou. Zvláště toho, který sám nosí boty a umí jimi házet.

Jisung na oba koukal jako na idioty - zase, ale ubránil se nutkání po nich něco hodit či začít řvát a vyšilovat.
„Já nevím, podle mě je jen otravný," řekl s divným výrazem ve tváři.
„To je možná trochu taky," přiznal s úsměvem Lix.
„Možná trochu? Určitě hodně," opravil ho Jisung s úsměvem, „a i kdyby to tak bylo a on mě třeba někam pozval, odpověď bude stejně ne."

Changbin chtěl ještě něco říct, ale jeho kamarád mu naznačil, že už to stejně nemá smysl. Felix zakroutil hlavou nad svým spolubydlícím, pro jistotu ve chvíli, kdy pil a nevěnoval jim žádnou pozornost. Vždyť si musí řádně vychutnat svůj vanilkový čajík.

✧

Jisung vyšel tentokrát z domu o něco později, než měl ve zvyku, jelikož Felix byl ještě doma spolu s trojúhelníčkem. Jen dostat se do kuchyně a uvařit si čaj trvalo Jisungovi notnou chvíli, nebo se jít upravit do koupelny. Changbin totiž taky potřeboval jít a Felix ho chtěl doprovodit. Jindy byli jenom dva a Felix šel do práce až později, tudíž ještě spal.

Jisung zkontroloval čas na mobilu, který vrátil do zadní kapsy riflí a dál pokračoval směrem ke své práci. Už byl kousek.

Před vstupem do budovy opět uviděl to zatracené černé auto a jen doufal, že alespoň do oběda neuvidí i jeho majitele.
„Ahoj!" pozdravil rychle ženu na recepci a svižným krokem mířil k výtahu, který byl shodou okolností otevřený. Chlapec vešel do výtahu, mačkajíce tlačítko s nápisem "34". Z kapsy vylovil svůj mobilní telefon, aby mohl projet sociální sítě. Nebude ničit další svojí ranní rutinu, když už mu nezbyl čas na rozhovor s kamarádkou na recepci.

Dveře už se měly k zavření, když někdo v poslední chvíli pronikl dovnitř.
„Ale to je náhoda! Zrovna jsem se za Vámi chtěl stavit, jak jsem Vám večera slíbil."
Jisung nechápavě zvedl pohled, aby mohl před sebou spatřit mrkajícího Minha s hravým úsměvem na rtech.

✧