Jisung seděl na židli u dveří, zatímco Minho dnes učil tancovat malé děti, které měly až překvapivě moc energie, a to i na Jisunga. Neustále někde pobíhaly, skákaly a ne jedno si všimlo blondýnových roztomilých tvářiček a chtělo je zmáčknout. Naštěstí se o to ani jedno nepokusilo a všechny se snažily napodobit Minhovy pohyby, které se jim snažil vysvětlit.

Jisung pobaveně sledoval, jak starší dělá s dětmi blbosti, různě je rozesmívá a povzbuzuje. Sem tam si taky mladší neopustil nějakou poznámku, kterou jen nabudil děti k ještě většímu chaosu a brunet jej za to proklínal, v duchu již připravuje pomstu.

✧

Ke konci hodiny byly děti snad ještě více čilé, bylo-li to vůbec možné. A právě to byla Minhova šance. Aby to nevypadalo podezřele, po konci písničky došel ke svému mobilu, předstíraje překvapený výraz.
„Děti, omlouvám se, ale musím si něco nutně vyřídit. Nebude to na dlouho a mezitím se o vás tady můj kolega postará." Jeho hlas zněl tak věrohodně, že ani Jisung jej neprokoukl, proto ochotně kývl a psychicky se připravil na ty malé potvůrky. Naopak starší se odebral ke dveřím, za kterými nechal spokojený, skoro až ďábelský úsměv usadit se na jeho tváři.

„Tak jo!" tleskl blondýn odhodlaně, aby zaujal jejich pozornost. Děti zvědavě nastražily uši a vyčkávaly, co se bude dít.
„Kdo se chce naučit kpop tance?" Místnost okamžitě zahltil hluk jásání a řevu. Blondýn spokojeně připojil svůj mobil a spustil svůj a Felixův playlist.
„A první jsou Twice!"

A zatímco písnička hrála, Han učil děti pohyby rukama k refrénu "Likey", které nebyly těžké, a tak je potvůrky již po chvíli uměly a byly schopné je správně zatancovat u druhého refrénu. Takto to pokračovalo, dokud Minho nepřišel a nepřipojil se, i když byl trochu mrzutý, že jeho pomsta nevyšla tak, jak si přál.

✧

„Tak, jak se ti líbila hodina?" Brunet ze země sklízel pomůcky a různé věci, jak na tanec, tak pro zábavu. Jisung mu pomáhal, a tak bylo uklízení otázkou asi pěti minut.
„Moc," usmál se drze mladší.
„To se ani nedivím, když jsi jen seděl a následně je učil lehké kpop choreografie," odsekl s úsměvem, čemuž se Han hlasitě zasmál. Starší byl roztomilý, když se na něj zlobil. Ne na ostatní, to byl děsivý, ale když se jednalo o blondýna, byl prostě k umačkání, jak byl roztomilý.

„Máš hlad? Po těch dětech bych se ani nedivil," mrkl na něj. Minho protočil oči nad jeho připomínkami.
„Kdybys je neustále nenaváděl k těm kravinám, tak bych ani unavený nebyl. Bohužel, jsem." Jisung udělal andělský výraz, který měl silný vliv na druhého. Ten jen vyčerpaně vydechl.
„Tak co? Mám zajít pro jídlo?" řekl s výrazem dítěte, které má dostat lízátko, Jisung.
„Ne, moc hlad nemám a stejně mám doma jídlo," usmál se na nyní zklamaného blondýna.

Jeho výraz se však změnil v ďábelský během lusknutí prstů. Minho vytřeštil oči.
„Ne, Jisungu, ať myslíš na cokoli, říkám NE!" pronesl varovným hlasem. Ani to samozřejmě mladšího neodradilo, ale svůj ďábelský výraz změnil na smutný. Starší nejistě přešlápl na druhou nohu, nevěda, co čekat.
„Když Felix je u Changbina a my doma nic na jídlo nemáme, takže stejně si budu muset zajít něco koupit. A já nechci jíst sáááám!" zakňučel a s hlasitou ránou se složil na zem, kde si lehl na záda do pokroucené pozice, smutný pohled upíraje na strop.

„A co kdybys šel ke mně? Pokud ti tedy minule chutnalo," usmál se Minho a v hlavě si úlevně oddechl. Čekal nějakou pohromu, kterou taky tak trochu Jisung byl. Blondýn hbitě vyskočil na nohy s radostným výrazem. Jeho oči skoro nebylo vidět, jak byly zapadlé v měkoučkých tvářích, naopak jeho úsměv se zuby i dásněmi připomínal jeden z těch úsměvů z fotek v časopisech, které jsou u zubaře v čekárnách. Minho se nad tou myšlenkou musel usmát. A taky nad výjevem šťastného Jisunga.

„Jsi úžasný kuchař. Jídlo je jedna z mála věcí, které umíš dělat líp než já," řekl upřímně. Minhovy líčka se zbarvila do lehké růžové nad komplimentem, avšak chuť nějak poškádlit mladšího byla až moc silná. S pozvednutým obočím a tázavým tónem pronesl: „To by mě zajímalo, co umíš udělat lépe než já?"
„Sebe," řekl hrdě Jisung a nedočkavě čekal na Minhovu reakci. Zčervená? Zakašle se? Vyvalí oči? Tolik možností! A Jisung se nemohl dočkat, která to bude.

Brunet se nepatrně zarazil, avšak si ihned uvědomil, že tohle je jeho šance. S pohledem upřeným nyní do nugátových očí se rozešel ke dveřím, které byly přímo za mladším. Když byl dostatečně blízko, ramenem se dotýkaje blondýna, velice nízko položeným hlasem takřka zašeptal: „Tím bych si nebyl tak jistý."

Minho jako by nic pokračoval ke dveřím, kde si vzal tašku s věcmi, vydávaje se do šatny.
„Počkej mě u východu, jdu se rychle převléct," hlesl do místnosti, kde stál Jisung. A stál tam opravdu dlouho, i Explorer by načetl Wikipedii dříve, než dokázal promluvit.
„Co prosím?"

✧

Když Jisung přišel k východu, starší již stál venku. S tázavým pohledem propaloval mladšího, který taktéž vyšel do chladného večeru měsíce prosince.
„Ehm," vydal ze sebe při uvědomění, že musí uvést důvod svého zdržení, přičemž ten opravdový nepřicházel v úvahu.
„Já, volal mi Felix. Něco jsme řešili," řekl s nejistým obličejem, který však přítmí prázdné ulice skrylo.

„Oh, smím vědět co? Samozřejmě to nemusíš říkat," uklidnil jej, zatímco kráčeli bok po boku k autu na druhé straně ulice.
„Ono," zamyslel se Jisung, „je to trochu osobní. Však víš, spí u svého skoro přítele." Minho se nad jeho vysvětlením zasmál, ale nijak to nerozváděl. Oba nastoupili a mladší po svolení i zde připojil svůj mobil a pustil úžasný playlist s ještě lepšími písničkami.

„Fruit Salad, Yummy Fruit Salad, Yummy Yummy! Fruit Salad, Yummy Yummy! Yummy Yummy Yummy Yummy! Fruit Salad! Let's make some fruit salad today. (Uh huh uh) It's fun to do it the healthy way. (Uh huh uh)Take all the fruit that you want to eat. It's gonna be a fruit salad treat! Peel your bananas. The second step. Toss in some some grapes. The third step. Chop up some apples. Chop up some melons. And put them on your plate. Now we've made it, It's time to eat it. (Uh huh uh) ......"

Jisung vesele zpíval, po očku pozoruje staršího. Minho opravdu nevěděl, co si myslet. Ten text byl jednoduše až moc hluboký a procítěný.
„Hluboká myšlenka, že?" pronesl s vážným hlasem i tváři blondýn, jakmile píseň skončila.
„To opravdu ano."

✧