Po překvapených pohledech a příjemné cestě výtahem se oba odebrali do svých kanceláří ke své práci. Jisung absolvoval svou ranní procházku s velice milým úsměvem. Jeno byl opět zmatený, když ve výtahu zahlédl Minha a ještě víc, když si všiml jeho zasněného pohledu, kterým mladšího sledoval.

Blondýn rozrazil dveře a se stále milým úsměvem položil papíry na stůl, za který se sám usadil po odložení kabátu a přezutí bot. Seungmin jej celou dobu udiveně pozoroval. Žádné "Prosím, zachraň mě!" ani jiné povzdechy a stížnosti, dokonce ani blbý pozdrav. Brunet byl poměrně znepokojený a co teprve, když si přečetl SMS od Felixe.

„Um, Jisungu?" pozvedl obočí na roztěkaného spolupracovníka, jehož milý úsměv byl nyní jako zamrzlý a jeho oči koukaly do jiného vesmíru. A to i po Seungminově vyzvání.
„Haló!" rozkřikl se. Blondýn sebou cukl a bleskově se podíval na bruneta.
„Co?" zeptal se zmateně. Druhý jej sjel přísným pohledem.
„Proč mi právě Felix napsal, abych se zeptal na sobotu?" Jisung těžce polkl.
„Já nevím, nic se nestalo," usmál se nevinně.
„Tak proč tady píše, že jsi se s někým líbal?" zeptal se znovu. Blondýn už už chtěl něco namítnout, avšak hlasitý dupot jako stáda koní spolu s káráním ostatních šel slyšet celým patrem, než Hyunjin proletěl dveřmi, které ještě s větší ránou zavřel.

„Ty ses líbal z Minhem?!" zasýpal a křečovitě se zlomil v pase při lapání po dechu. Oba na něj zděšeně koukali.
„Cože jsi?" zašeptal skoro až vyděšeně brunet. Hyunjin se mezitím posadil na stůl vedle Kima, oba tak naproti zaraženého blondýna.
„Felix ti to napsal?" vydechl otráveně a zaklonil hlavu.
„Ne, jen mi napsal, abych se zeptal na sobotní líbání, nic víc," odpověděl se záludným úsměvem, který Jisunga pouze více zneklidnil. Se semknutým obočím se na něj podíval.
„Tak jak to víš?" Hyunjin se potutelně zachichotal.

„Když mi přišla SMS, vyšel jsem z kanclu a při odchodu minul Minha, který se ptal, kam jdu. No, a když jsem mu řekl, že jsi se prý s někým líbal, tak jen zčervenal a pouze kývl. Chápeš to?! On přišel s kamennou tváří a jen tohle ho donutilo zčervenat! Odteď tě budu zmiňovat častěji," mrkl na něj a Seungmin se tomu nápadu zasmál.
„Ty jsi idiot!" vyprskl na něj Jisung, snaže se nesmát. Černovlásek se šokovaně chytl za srdce a vydal jakési podivné zaskuhrání.
„Tak to jsem si nezasloužil!" pohodil hlavou a s nosem nahoru odvrátil tvář stranou.
„Jelikož se tady drama queen již uklidnila, tak povídej," pronesl zvědavě brunet a pohodlně se opřel do křesla.

✧

„A co pak?" řekl napjatě Jin. Oba poslouchali blondýna, jako by jim snad svěřoval státní tajemství, i když se jednalo jen o Minha. No, jak se to vezme "jen".
„Pak jsem si hrál s jeho kočkou, následně jsme si skvěle popovídali u oběda a pak jsem možná trochu zbrkle odešel," dovyprávěl, pohled upřený do dáli z okna. Ani on tomu nerozuměl, proč tak náhle odešel. Vždyť bylo všechno fajn. Až moc.

Lehké zaklepání na dveře vytrhlo všechny přítomné z přemýšlení nad Jisungovým odchodem a po vyzvání vešla mladá žena, která pohledem ihned vyhledala Jina a malinko se zamračila.
„Hyunjine! Máš jít hned nahoru," řekla neutrálně, než jim věnovala úklonu, otočila se na podpatku a rázným krokem odešla. Černovlásek si povzdechl a seskočil ze stolu.
„No, tak zatím!" uklonil se, málem padaje na zem. Oba na něj kývli s úsměvem a odebrali se ke své práci. Jisung si samozřejmě ještě rychle udělal černý čaj s mlékem a začal.

✧

Celý den probíhal jako každý jiný. Věci se opět urovnaly a vrátily se do svých starých kolejí. Jediný rozdíl byl, že když při cestě na oběd Jisung nepotkal Minha ve výtahu, nebyl veselý, ale spíše zklamaný.

Konec se blížil a oba již pomalu dokončovali svou práci. Dnes zůstával déle Seungmin, a tak si již oblečený Jisung dopil svůj čaj, umyl hrnek a vypnul počítač. Brunet měl ještě zbytek své kávy, stejně jako zbytek papírů.
„Tak ahoj!" mávl rukou blondýn, jednu nohu již ve dveřích.
„Tobě taky!" usmál se druhý a vrátil se ke své práci.

Jisung po cestě ještě pozdravil Jena, než chtěl nastoupit do výtahu, kde už bylo pět dalších lidí, ani jeden z nich Minho. Blondýn se zarazil a rychle couvl ven. Tak tak unikl ocelovým dveřím. Rychle přivolal druhý výtah a když v něm nikdo nebyl, zmáčkl třicáté šesté patro.

Dveře se otevřely a Jisung se zdvořilým úsměvem prošel až ke dveřím kanceláře, kde byl Minho, hned vedle pak Hyunjin. Blondýn uvažoval, zda-li jeho náhlá návštěva nebude nepatřičná, proto rychle položil ruku na kliku dveří svého kamaráda. Stále však nic neudělal, jen stál a přemýšlel, dokud jeho dilema nerozhodl sám velký šéf.

Minho otevřel dveře a Jisung hlasitě vyjekl. Tvář staršího byla totožná s tváří nějakého sériového vraha. Oči přímo šlehaly oheň a všechny svaly byly jako vytesané do mramoru, každý rys mnohem ostřejší a tvrdší než jindy. A nejhorší byla žíla, která se mu táhla od vlasů až po obočí. Kam se hrabe Sépiák s tou svou. Jisung se zděšeně nalepil na dveře a v duchu si rychle začínal vymýšlet nějakou modlitbu. Oči měl přikované k podlaze, neodvažuje se je zvednout.

„Jisungu?" ozval se překvapený šepot, který byl tak měkký a jemný, že i hedvábná vlákna bylo těžší zničit. Blondýn se proto po chvíli odhodlal a pohlédl nyní do očí sametové hořké čokolády, jež v něm vzbuzovala pocit tepla a jakéhosi klidu.
„A- ahoj," věnoval mu tichý pozdrav a stále pozoroval jeho oči.
„Jdeš za Hyunjinem, že?" zeptal se a Jisung by přísahal, že zaslechl zklamání. Obličej staršího nyní opět vypadal jako jindy.
„No..." začal Jisung, avšak díky stálému držení očního kontaktu si nyní nebyl jistý ničím, ani svou odpovědí.
„Já jdu vlastně už od Hyunjina a teď jsem chtěl jít za tebou," řekl a roztomile při tom naklonil hlavu na stranu, připomínaje malé stěně.

Minho mu za to věnoval svůj kouzelný úsměv, ani známky po předešlém vzteku, či co to vlastně bylo. Jisung se nevědomky taky začal usmívat, ukazuje tak nejen své zuby, ale i dásně.
„Proč se usmíváš?" zachichotal se brunet.
„Protože ve tvé přítomnosti se prostě nejde neusmívat," řekl hrdě, jelikož to konečně mohl i on říct jemu a ne naopak. Teď mu ještě při nějaké příležitosti říct, že je něco extra a Jisung bude maximálně spokojený.

Starší se hlasitě zasmál, čímž upoutal pozornost všech v blízkém okolí, kteří se tvářili šokovaně.
„Ty jsi vážně něco extra," pokroutil hlavou a pohlédl na hodinky, „ale budu muset jít." Smutný úsměv se dostal na jeho rty.
„Cože? A kampak spěcháš?" otázal se roztomile, jeho očka se při tom rozzářila. Úplně ignoroval staršího oblíbenou větu, kterou by mu jednou rád vrátil.
„No, dneska zase učím v taneční škole." Hanovy oči se rozzářily tak, že nyní snad osvětlovaly půlku patra.
„A můžu jít s tebou? Prosím!" udělal ten nejroztomilejší kukuč. A Minho nedokázal odolat.
„Samozřejmě," usmál se.

Oba se zapředli do veselého rozhovoru, Jisung ignoruje SMS od Hyunjina, ve které se mu posmívá za jejich rozhovor, který celý odposlouchával za dveřmi.

✧