„Zlato, jsem doma!" otevřel dveře zadýchaný Jisung. Jako pozdrav se mu dostalo zmatených pohledů jeho spolubydlících.
„Co že tak pozdě?" podivil se s potměšilým úsměvem Felix. Nově příchozí odložil boty do botníku, bundu na věšák a stále s červenými tvářičkami došel do obýváku. Tam na pohovce seděli pod jednou dekou dva chlapci, oba se až podezřele soustředíce na televizi. Místnost byla v přítmí, jediné světlo vycházející z televize. Jisung stál u gauče za jejich zády a chvíli trvalo, než se odhodlal a rozsvítil lampu, která stála v rohu místnosti vedle televize.

Blondýn se otočil a urychleně si zakryl ústa. Na pohovce seděla dvě děvčata. Jedno černovlasé, s modrými stíny, tmavě vínovou rtěnkou a modrou sukní s volánky, nejspíše z dětského oddělení. Vedle něj seděla holčička s blond vlasy, ve kterých byly stříbrné sponky. Dívka měla růžové stíny, řasenku, dokonce i tvářenku a jako doplněk sloužila růžová krajková podprsenka. Obě nyní vyděšeně koukaly na Jisunga, jenž byl celý červený od zadržovaného smíchu.

„Proč vypadáte jako lesby z devadesátých let? Panebože," smál se na celé kolo, zatímco ti dva si dali nohu přes nohu a udělali uražený výraz.
„Když jsem vás nechával o samotě, našel jsem tyhle úžasné stíny, koupil si je a následně je chtěl vyzkoušet. A taky stačil jeden pohled na tuhle sukni a věděl jsem, že v ní musím vidět Changbina," vysvětlil hrdě Felix, „vždyť mu sluší!"
„To jo, ale tvoje podprsenka té sukni poměrně konkuruje, víš to, že jo?" věnoval mu úšklebek starší. Felix udělal pyšné: „Css," a pohodil svými imaginárními vlasy.
„Ovšem že. Nikomu nesluší podprsenka jako mně!"

Jisung se raději odebral do pokoje, kde se převlékl, jen aby se mohl vrátit do obýváku. Ti dva se mezitím alespoň převlékli a Changbin si smyl i make-up. Felix si jej nechal, pouze jej z ženského předělal na korejsky mužský a vyndal si sponky.
„To líčení ti sluší, hlavně ty stíny," poznamenal černovlásek, přičemž Felix se s roztomilým úsměvem začervenal. Aby to zakryl, jeho mozek si rychle vzpomněl na předešlou otázku. S úšklebkem se otočil na blondýna, jenž se usadil do křesla blíže k předsíni.
„Stále jsi neodpověděl, proč jsi přišel tak pozdě." Jisung chtěl odpovědět, avšak při vzpomínce na kuchyňskou scénu se usmál a asi pět minut zíral s blaženým výrazem před sebe.

„Myslíš, že ještě žije?" zašeptal Bin. Lix pokrčil rameny.
„Jisungu? Haló!" začal mu mávat rukou před obličejem Felix, který seděl blíže. Jisung sebou cukl a chvíli se zmateně rozhlížel.
„Nad čím jsi přemýšlel?" zeptal se zvědavě a několikrát pozvedl obočí. Jeho spolubydlící se opět hrdě usmál.
„Nad tou pusou," řekl ještě hrdějším hlasem. Ten rezonoval v uších obou chlapců, kteří seděli na pohovce a jejich oči vypadaly, že jim každou chvíli vypadnou z důlků.
„P- pusou?" vykoktal Changbin s lehce růžovými tvářemi. Za normálních okolností by jej Felix do nich štípl. Bohužel, momentálně byl sám dost zaskočený.
„Vy jste si dali pusu?" ověřil si informaci druhý blondýn.
„A pořádnou," usmál se ještě více.
„Fajn, chci detaily!" vyjekl natěšený Felix, poskakuje na pohovce. Černovlásek se k němu stále ještě růžový přidal a oba čekali.

✧

„Pane bože, to je jak z nějakého filmu!" vyjekl překvapeně a šokovaně blondýn. Sung jim samozřejmě vše řekl, nevynechávaje jediný detail. Jediné, co však neřekl, bylo Minhovo silně tlukoucí srdce. On sám si až nyní uvědomil, že jeho nebylo o nic klidnější.

„Teď vážně, jak to, že jsi tak sebevědomý?!" podivil se Changbin. Jisung vypnul hruď, opět se hrdě usmívaje.
„Já se tak dobře bavím," zachichotal se Felix, dal si ruce na hruď a opřel se do opěrky, kývaje pobaveně hlavou.
„A čím prosím tě?" Věnoval mu pohled Ji.
„Ještě čtrnáct dní zpátky jsi ho totálně nenáviděl a teď ho spíš totálně žereš, doslova. Byli jste v kuchyni a podle toho, co jsi řekl, to rozhodně nebyla obyčejná nevinná pusa," zašklebil se na něj. Blondýn nad tím chvíli přemýšlel, načež zrudl až za ušima. Jeho spolubydlící mu věnovali divný pohled.
„Vážně? Teď se budeš červenat? Teď?!" řekl poměrně agresivně Felix, úsměv si i přesto nacházeje cestu na jeho obličej.
„On je vadný, že jo?" pošeptal mu do ucha černovlásek. Blondýn pouze kývl a dál pozoroval chlapce v křesle, jak se červená.

✧

Neděle opět proběhla klidně. Snídani tentokrát připravil nejstarší ze surovin, které byly v ledničce díky jejich nákupu předešlého dne. Changbin následně neochotně odešel domů a Felix si další dvě hodiny stěžoval, že se mu stýská a Jisung se jej snažil přesvědčit, že je otravný a že by jej měl konečně někam pozvat. Rozhovor byl zdlouhavý, vyčerpávající, a především po něm měli hlad. A tak strávili zbytek víkendu vařením podle televizního pořadu.

✧

Pondělní ráno bylo až překvapivě dobré. Oba vstali dřív, posnídali za doprovodu klidných kpop písniček muffiny, které večer upekli, načež Jisung následně vyšel do práce.

Blankytně modrá pomalu přecházející do růžova u východu, kde dopadala na pár bílých mraků, čímž její pigment jen vynikl. Sníh přes noc roztál, ale i přesto nebyly žádné velké louže k vidění. Vítr takřka nefoukal, a i teplota byla na prosincové poměry přijatelná. Nebyl ani hustý provoz a blondýn si připadal, jako by vyhrál v loterii, jelikož na každém přechodu chytl zelenou bez čekání.

A aby těch krásných věcí nebylo málo, Jisung si všiml přijíždějícího auta černé barvy, jak parkuje na svém obvyklém místě. Vlasy barvy hořké čokolády se vynořily za autem a následně i celá osoba. Blondýn se nevědomě usmál a zastavil krok, čekaje tak na nadřízeného, který zamkl auto a vydal se ke vchodu. Celou dobu měl kamenný, poměrně děsivý výraz a koukal do mobilu. Teprve kousek před vchodem, a tedy i Hanem, zvedl oči, aby se setkal s těmi jeho. Široký úsměv se rozlil po jeho tváři a jeho oči se rozzářily, nyní budíce dojem, že jsou o odstín světlejší.

„Ahoj," pronesl měkkým hlasem. Jisung naklonil hlavu a nechtěně se kochal pohledem na Minha v černém obleku s jemnými purpurovými očními stíny, lehce pootevřenými růžovými rty a malým roztomilým úsměvem. V pozadí ještě stále hrály barvy nebe v růžových tónech.

Minho se zastavil kousíček od něj, ani ne půl metru. Oba na sebe koukali s milými úsměvy a rozzářenýma očima, připomínající malované porcelánové figurky z nějaké romantické kolekce.
„Jdeme?" prolomil tuto klidnou chvilku Jisung a otevřel staršímu dveře jako správný gentleman. Brunet se usmál, odhaluje tak své zuby a kývl hlavou na znak vděku. Když procházel dveřmi, Jisung si prostě neodpustil pohled na staršího zadek.
„Tomu se říká pěkné ráno," zašeptal si pro sebe a staršího následoval.

✧