Minho bydlel opravdu kousek nejen od jejich bytu, ale především od obchodu. Cesta pěšky proběhla dobře, ačkoli brunet opět začal provokovat a Jisung začínal být malilinko naštvaný. Brunetův úsměv, na který si již docela, až nezdravě, navykl, jej však vždy uklidnil. Jestli si blondýn myslel, že Changbin s Felixem jsou malé děti, tak by měl vidět své a Minhovo chování. Rýmovačky třetí třídy, přezdívky jako smradlavá ponožka, urážky typu: "Jsi takový debil, že kdyby byla soutěž, tak bys byl druhý. Tak velký debil jsi!". Jednoduše originalita.

Když se konečně dostali domů, hned po otevření dveří Minhova bytu se jim naskytl pohled na tři chlupatá klubka, jež nedočkavě čekala na svého majitele.
„Ahoj," pozdravil je roztomilým hláskem brunet, nákup takřka zahodil pryč a začal každou z nich různě hladit a mazlit se s ní.
„Wow, kdy by to řekl, že jsi ve skutečnosti šílená ženská s kočkami," podivil se mladší, zavíraje dveře. I on sám si dřepl a začal se mazlit s jednou z nich. Minho uraženě sykl.
„No dovol!" pohodil hlavou. Jisung na něj vyplázl jazyk a vzal si do náručí klubíčko, které bylo bílé a rezavé barvy.
„To je Doongie," usmál se na kočičku její majitel. Blondýnovi to přišlo poměrně vtipné, jak se starší proměnil v malé dítě.
„A jak se jmenuje ta celá rezavá?" pokynul ke klubíčku, které leželo u noh staršího.
„To je Soongie, nejstarší. A ta nejmenší je Dori," pohladil zmíněné koťátko.

Blondýn nedokázal odolat: „Abychom ji za chvíli nemuseli hledat." Minho se na něj podíval stylem, jestli to opravdu myslí vážně. Nevinný úsměv si našel cestičku na blondýnovu tvářičku.
„Vážně?" zeptal se ho starší.
„Proč musíš být vždycky něco extra?"
„Protože můžu," vyplázl na něj jazyk, čímž si vysloužil zhnusený pohled. Po chvíli se bytem roznesl smích.

✧

„O můj bože, miluju tvoji kuchyň," vyhrkl omámeně při pohledu na zmíněnou místnost, která byla propojená s obývákem. Minho se nad jeho výrazem zasmál.
„Vaříš rád?" zeptal se, vykládaje nákup a suroviny na své místo. Jisung se pobaveně rozesmál.
„To ne, já vařit neumím, ale Felix poměrně jo. A vlastně asi i Changbin," Ji se zamyslel, než zděšeně vyhrkl, „ježíš, já jsem asi jediný, kdo neumí vařit." Brunet se začal hlasitě smát.
„A ty umíš vařit?" zeptal se podezíravě mladší a sedl si na linku na druhém konci kuchyně. Minho se hrdě usmál.
„Já jo." On sám se zády opřel naproti Jisunga. Každý byl na druhém, delším, konci obdélníkové kuchyně.

„Hm, proč ti nevěřím?" zeptal se provokativně s pozdviženým obočím. Odpovědí mu bylo odfrknutí.
„Css, mám ti to snad dokázat?" dal si ruce na hruď a vysunul bradu dopředu starší. Jisung se zaklonil, podpíraje se rukama. Na tváři měl vyzývavý výraz.
„Možná bys měl, abych řekl pravdu, stejně se mi nikam nechce."
„Hm," naklonil hlavu na stranu starší, „a co by si slečna přála?"
„Slečna by si přála nějaké vietnamské nebo japonské jídlo," řekl namyšleným ženským hlasem. Hlavu schválně zvedl nahoru a vypnul svou plochou hruď. Samozřejmě tím staršího rozesmál.
„Třeba bún bò nam bô?" zkusil Minho. Jisungovi se rozzářily oči.
„Beru to jako ano," mrkl na něj, začínaje chystat věci na pokrm.

Jisungovi zrudly tváře. Chvíli zmateně koukal na brunetova záda, než se naštval. Jeho tvářičky se roztomile nafoukly a vystrčil spodní ret.
„Já jsem ten sebejistý," zamumlal si pro sebe. Bohužel, Minho jej slyšel. S pobaveným výrazem se otočil i s nožem v ruce. Jisung ustrnul v pohybu.
„Nezabiješ mě, že ne?" otázal se opatrně, jako by jej snad starší opravdu mohl zabít jinak, než svým úsměvem a provokováním. Minho odložil nůž a přešel k Jisungovi. Rukama se zapřel o linku po stranách blondýnových stehen a lehce se k němu naklonil s tím blbým provokativním úsměvem.
„Co si to řekl?" zašeptal. Jisung polkl a ještě více se opřel dozadu.
„Zdá se, že moc sebejistý nejsi," rýpl si a pokrčil noc, čímž však dostatečně vyhecoval mladšího. Jisung se mu zpříma podíval do očí, úšklebek se objevuje na jeho rtech.
„Nenech se zmýlit," zašeptal zpátky.

Jisung si prudce přitáhl Minha za límec košile, čímž srazil jejich rty. Mladší neváhal a ihned jimi začal pohybovat, na rozdíl od druhého. Straší chvíli vstřebával, co se vlastně děje, než i on se zapojil, jeho ruce si automaticky nacházející cestu na Hanova stehna, která lehce stiskl. Blondýnova ruka si zase našla cestu do vlasů barvy hořké čokolády, stejné barvy jako oči majitele, jež byly lehce přivřené, dlouhé řasy lechtajíce mladšího. Díky tomu se do polibku lehce usmál. On sám po chvíli nevědomky zavřel oči úplně, poddávaje se pocitu Minhových hebkých rtů na těch jeho a horkých dlaní na stehnech. Povolil stisk na límci, ruku volně pokládaje na pravou klíční kost. I v tomto místě mohl bez problémů cítit otřesy hrudníku, způsobené silným tlukotem srdce bruneta, jenž stál před ním.

S prudkým nádechem rozpojili rty, avšak ani jeden se neodvážil zvětšit mezeru, a tak tam stáli a dotýkali se konečky nosů, pohled upřený na hruď toho druhého. Jejich mysl však vnímala vše ostatní, všechna místa doteku a především pocit, který stále setrvával na jejich rtech. Pouze si užívali momentu, nehledě na následky.

„Já jsem ten sebevědomý," zašeptal sebejistě Jisung a s jiskrou v oku pohlédl na staršího, jehož tvářičky měly růžovou barvu, ať už studem či teplem vyvolaným právě prožitým momentem.
„Aww, jsi tak růžový, že bys mohl hrát v Prasátku Pepa." V tu chvíli Minho prudce zvedl hlavu a ještě více zrudl, než se hlasitě rozesmál.
„Ty jsi vážně něco extra," pokýval nevěřícně hlavou.
„Tak by sis měl raději zvyknout," mrkl na něj s úsměvem, „a teď jdi raději chystat to jídlo."
„Css," Minho se s hraným překvapením odtáhl, sundávaje tak ruce z Hanových stehen. Jisung pocítil nepříjemný chlad.
„Tak ty takhle, jo?" zeptal se nevěřícně brunet.
„Prosím?" řekl roztomilým hlasem blondýn a udělal roztomilý kukuč.
„Sakra," zanadával starší v domnění, že si to řekl pro sebe.
„Cože? Asi jsem tě špatně slyšel," Jisung se snažil nesmát. Přiložil si ruku k uchu a naklonil se blíže.
„Samozřejmě, hned to bude!" vykřikl Minho a raději se vrátil k přípravě jídla.

Blondýn se uculil, seskočil z linky a šel si hrát s kočkami, zatímco brunet pokračoval v přípravě jídla a nevědomky si začal zpívat. Jisung zpozorněl a zaposlouchal se do melodie "Glassy sky". Staršího hlas se plížil bytem jako mlha v květnovém podvečeru s líbeznou vůni třešní u jezera. A Jisung se jí stejně jako básník nechal naplno unést.

✧

PS: doufám, že alespoň někdo pochopil narážku na Hledá se Dori. Xdd

PSS: poslední dva řádky nepřímo odkazují na Máchu, protože se mi chtělo. Xd

Tak papa^_^