„Aaaa! Sakra!" vyjekl Minho a okamžitě se chytil okraje kluziště. Jisung stál asi šest metrů od něj a také neměl daleko k pádu, avšak úplně z jiných důvodů.
„Přijde Vám snad něco k smíchu?!" otočil se na něj starší, který měl zvláštně pokřivené nohy, jen aby se na nich udržel.
„Ne," odvětil mladší a chvíli se alespoň snažil tvářit vážně. Bohužel, pro něj byla chvíle i pět vteřin.
„Ale když to nejde!" řekl udýchaně a dál pokračoval v hysterickém záchvatu. Minho jej za to propaloval nenávistným pohledem.
„No tak! Je to lehké," přibruslil blondýn blíž, čímž u bruneta pouze vyvolal paniku.
„Aaaaa, nenenenene, jděte dál!" vyjekl a ještě se o něco více přikrčil, jenže mu podjela práva brusle a on tvrdě dopadl na zadek, což samozřejmě mělo ohlas u blondýna v podobě smíchu.

„Smím prosit?" postavil se před něj, jednu ruku za záda a druhou rozevřenou k brunetovi. Ten na něj pozvedl obočí.
„Vy snad umíte tančit?" zasmál se nevěřícně.
„Um, nijak zvlášť," usmál se trochu zahanbeně, ale dál setrvával ve své pozici. Dlouhý povzdech opustil Minhova ústa, než přijal Jisungovu ruku. Ten jej s úsměvem vytáhl na nohy. Brunet se však ihned na něj převážil a křečovitě se chytl jeho celé ruky.
„Tak, předem říkám, že neumím vysvětlovat," brunet se zasmál nad jeho slovy, „každopádně se budu snažit Vás to naučit!"

✧

Po nespočetném množství pádů, čtyřech společných, kdy Minho spadl a strhl s sebou i mladšího, a několika najetí do zábradlí se nyní s horkou čokoládou brunet kochal pohledem na vysmátého Jisunga, který projížděl velkým kluzištěm mezi stromy, na jejichž větvích se nacházela vánoční světýlka a někde i vločky, jak umělé, tak ty z nebe. Brunet zatřásl hlavou, čímž se kolem něj vytvořila malá vánice.

„Vypadáte jako Olaf, ten měl taky soukromý mráček," přibruslil k okraji Jisung. Minho se usmál nad poznámkou mladšího.
„Jenže ten určitě uměl bruslit."
„Tak to máte pravdu," zasmál se Han, čímž si vysloužil ironický úsměv. Brunet však po chvíli díky rozesmátého Jisunga změnil úsměv na upřímný.
„Půjdeme?" zeptal se.
„Jo, jen ještě zajdu vrátit brusle," souhlasil a odbruslil k východu.

✧

„Děkuju za snahu mě naučit bruslit," usmál se vděčně na blondýna.
„Není zač, i když se mi to stejně nepovedlo. Jak může být někdo tak neschopný?" řekl naoko nechápavě.
„Ya! V tom případě bych Vás chtěl vidět tancovat! I na těch Vašich jednoduchých kreacích šlo vidět, že jste dřevo," vrátil mu to vesele Minho.
„Co prosím? Jsem úžasný tanečník!" začal dělat uraženého.

„Vážně? Tak opakujte po mně." Brunet zrychlil krok, aby se ocitl pod žlutým světlem pouliční lampy. Otočil se směrem na Jisunga a udělal základní krok tance Cha-cha.
„Tss, hračka!" Jisung také přešel pod světlo a "zopakoval" kroky. Minho na něj hleděl s obočím až někde na zádech.
„To jako vážně?" vykřikl a začal se smát.
„Řekl jsem, že máte tančit!" Jisung se na něj nechápavě podíval.
„Ale vždyť já tančím! Přesně to, co vy!"
„Ne, Vy vypadáte, jako byste šlapal zelí!" smál se dál brunet. Po jeho slovech se k němu připojil i mladší.
„Wow, tak tohle mi ještě nikdy nikdo neřekl," přiznal se.
„Nebojte, já jsem to ještě taky nikdy nikomu nemusel říct," rýpl si Minho.
„Och, jsem poctěn!" přiložil si ruku na srdce, než pokračoval, „Vy umíte tančit?" Oba se opět rozešli.
„Ano a poměrně dobře, řekl bych," usmál se brunet. Na Jisungově obličeji se objevil údiv a překvapení.

„Vážně? To bych do Vás neřekl. Co tančíte za styl? Máte radši v páru nebo sám? A kde jste se to vlastně naučil?" zasypal jej otázkami.
„No, umím i společenské tance, ale jen zakládání kroky. Třeba tamto byla Cha-cha. Ale jinak, tančím tak nějak všechno? Jen ne zrovna rád v páru," vysvětlil. Mladší pouze dál koukal udiveně, takže si nevšiml, jak se na obličeji staršího objevil úšklebek.
„Copak? Chcete snad naučit tančit?" Mladší k němu zvedl pohled.
„A Vy byste mě to naučil? A stále jste mi neodpověděl, kde jste se to naučil." Minho již chtěl odpovědět, avšak Jisung zalapal po dechu a dramaticky pronesl: „Vy stále tančíte?!" Tím si vysloužil pobavený pohled
„Ano, já stále tančím. A ano, klidně Vás to naučím. Kousek od centra, směrem k letišti, je taneční studio, kde jsem se nejen naučil tančit, ale kde teď také učím tančit."
„Vy máte druhou práci?" zeptal se ještě více překvapeně mladší.

„Hm, ona to pro mě není ani tak práce, jako spíš koníček. Peníze jsou jen takové plus. Když jsem se s rodiči v jedenácti přestěhoval do Soulu, začal jsem tam chodit a učit se. Když jsem byl pak starší, vzali mě jako brigádníka na jedno léto. V průběhu dalšího roku jsem tam pak začal po škole pracovat pravidelně, což vlastně dělám i teď," Minho se při vzpomínkách začal usmívat.

Jisung jej také s úsměvem pozoroval, přičemž si v hlavě neúmyslně vzpomněl na Minha bez trika to nešťastné ráno a uvědomil si, že starší měl poměrně svalnatou hruď, avšak ne způsobem, jakým mají kulturisti či lidé cvičící v posilovně, ale tak nějak jinak. Po tomto uvědomění ihned celý zčervenal.
„Oh, je Vám zima?" ozval se brunet a starostlivě se zadíval na červené tvářičky vykukující ze šály.
„A- ani ne," odvětil, než mu došlo, že by pak musel říct, proč je tady rudý.
„Teda ano! Ano, je mi velká zima, brrr, asi už bych měl jít domů, abych nenastydl. A Vy také, abyste mě pak mohl učit tančit," vychrlil ještě před promyšlením.

Starší se na něj překvapeně s milým úsměvem podíval.
„Vážně chcete?" Jisung si všiml, jak se na brunetově obličeji objevuje nevěřícnost a musel se v duchu usmát.
„Ano, chci," usmál se odhodlaně a celý se jako voják napřímil.
„Vy jste vážně něco extra," zakroutil nevěřícně hlavou Minho.

✧

„Zlato, jsem doma!" křikl do zdánlivě prázdného bytu Jisung. V chodbě nechal kabát spolu s botami a sněhem z vlasů, vydávaje se na průzkum. Dveře byly odemčené, takže Felix by měl být doma.
„Ahgl, jhem aa ghauui," ozvalo se tlumeně. Jisung zmateně vešel do obýváku, kde s hlavou v polštáři ležel Felix s kompletně rudým krkem, a dokonce i ušima.
„Um, ty ses opaloval?" zkusil to Jisung. Felix se s výrazem "Jako vážně?" posadil a pohlédl na úsměv zadržujícího blondýna.
„Představ si, jenže jsem si zapomněl opalovák," řekl ironicky.

Jisung se usmál a pokračoval do kuchyně, kde si začal dělat černý čaj s mlékem.
„Woah there mate! Co to vidí, oči mé?" ozval se Felix z pohovky.
„Co to... jak víš, co si připravuju?" zeptal se zmateně starší.
„No, čaj je jasný a otevření ledničky spolu s cinkáním lahve od mléka taky, takže," vysvětlil Felix, než dramaticky a velice přehnaně zalapal po dechu.
„JAKÉ TO BYLO?! CHCI DETAILY! HNED! TEĎ!" zakřičel přes celý být a možná i dům. Starší si povzdechl a pořádně se nadechl.
„FAJN! DETAILY NEJSOU! A NEŘVI!"
„ALE JSOU, MLUV!" Jisung vešel do obýváku, kde seděl vysmátý Lix.
„DOBŘE! BYLI JSME V KAVÁRNĚ, KDE JSME SI POVÍDALI O PĚKNĚ DEBILNÍCH VĚCECH, SKORO JAKO MY DVA. NÁSLEDNĚ JSME ŠLI NA BRUSLÁK, KDE JSEM SE HO SNAŽIL NAUČIT BRUSLIT, COŽ SE NEPOVEDLO A KDYŽ JSME ŠLI PARKEM, TAK MI ŘEKL, ŽE MÉ TANEČNÍ POHYBY VYPADAJÍ, JAKO BYCH ŠLAPAL ZELÍ, COŽ MĚ PŘIVÁDÍ K TOMU, ŽE MĚ BUDE UČIT TANČIT," chvíli bylo ticho, „PANEBOŽE, ON MĚ BUDE UČIT TANČIT!"

Felix chytil záchvat smíchu a Jisung se chytil za hlavu. Úplně na to totiž zapomněl.
„Vždyť to není špatné, tak proč vyšiluješ?" dostal ze sebe mezi hlubokými nádechy Felix.
„Protože jsem už strašně dlouho někoho neměl a on je sexy. To NENÍ dobrá kombinace. A já jak idiot souhlasil, že mě bude učit tančit, takže se budu dívat jak v úplných kalhotách, které mu budou obepínat zadek, tancuje, kroutí se a různě vlní a vlasy se mu potem lepí k čelu, díky čemuž si je projede rukou. Chápeš, že já nebudu mít volné tepláky, tudíž ta erekce PŮJDE VIDĚT?!" pokřikoval Jisung na Felixe, který už někde při idiotovi spadl z gauče díky smíchu.
„Kam se poděla tvá nenávist k němu, to by mě vážně zajímalo." Jisung se zmateně podíval ke dveřím Felixova pokoje, kde stál s polštářem přitisknutým ke hrudi a v dece zabalený Changbin s pobaveným úsměvem.
„A ty ses tady kde vzal?" pozvedl na něj obočí.
„Normálně dveřmi, představ si."

Jisung nahodil zdrcený až rozhořčený výraz a s ním se otočil na Felixe.
„Takže ty mě podvádíš? Už zase?" Felix se po těchto slovech přestal smát a ženským hlasem odpověděl: „Ne, to není, jak si myslíš!"
„Nech toho, nejsem blbý! Určitě pod tou dekou nic nemá! Bylo to aspoň lepší než se mnou?"
„Přestaň se chovat jako vůl! Copak jsem nějaká coura? To si o mě myslíš?"

Oba pokračovali ve hrané manželské hádce. A Changbin stále stál ve dveřích, pozorující je pobaveným a zahanbeným pohledem, že je vůbec zná.

✧