Jisung zabouchl dveře a chvíli stál bez hnutí, než nahlas radostně vyjekl.
„Aaaah!" ozval se řev z Felixova pokoje. Jisung se zamračil, rychle se vyzul a vešel do druhého pokoje, kde ležel bledý Felix s výrazem jako po mrtvici. Jisung se s pobaveným výrazem opřel o rám dveří a pozoroval, jak Felix pomalu otočil hlavu jeho směrem.

„Co to mělo, sakra, být?!" zaskuhral zmateně.
„Moje radost. Co děláš doma? Vždyť jsou tři," vysvětlil svému vyděšenému kamarádovi.
„Snažím se spát. Ve firmě nám vypadla elektřina, tak nás pustili domů a do práce jdu až ve čtvrtek, takže jsem i zítra doma. Co ty? A co ta radost?" Blondýn se posadil, záda si opíraje o čelo postele.
„No, nás taky pustili dříve, ale kdy jdeme do práce, to nám teprve pošlou mailem, aspoň myslím. A k té radosti. Hádej, kdo pozval zítra Minha do kavárny!" Jisung hrdě vypnul hruď. Lix však pouze pobaveně pozvedl obočí.
„Ty si asi neuvědomuješ, že takový déšť a vítr hlásí až do čtvrtka a všechny takové malé podniky mají nejspíše zavřeno, a to asi až do příštího týdne, že jo?" Jisung vylekaně vytřeštil oči a otevřel pusu. Vůbec nevěděl, co říct.
„No do prdele!" Lix se začal smát nad slovníkem staršího.

„Co mám teď ale dělat?! Já na něj nemám číslo a jak mu mám říct, že se to ruší? Přece ani jeden nebudeme zbytečně chodit do toho otřesného počasí jen proto, abychom šli na padesát procent domů! Proboha, teď si bude o mně myslet, že jsem vážně idiot!" Jisung chodil po místnosti, rozhazoval rukama a plácal páté přes deváté. Felix se tomu jen smál. Po deseti minutách ho však už nehorázně bolelo břicho, a tak se nad tím idiotem smiloval.
„Nemáš na něj náhodou alespoň pracovní mail? Minimálně na něj má Hyunjin nějaký kontakt, když s ním dělá na patře, ne?" Jisung zamrzl v pohybu a následně se velice pomalu otočil na Felixe, který měl na tváři spokojený úsměv.
„Lee Felixi, já tě miluju!" vyjekl se smíchem.
„Ale, zlato, já tebe taky, hihi," odpověděl mu dámským hlasem, na konci ještě napodobuje ženský zvonivý smích.

Jisung se rychle odebral do svého pokoje, převlékl se a s mobilem v ruce přešel do kuchyně za jediným účelem - udělat si čaj s příchutí granátového jablka. Mezitím našel v kontaktech svého kamaráda a nadřízeného.
„Chceš kakao?" křikl ještě do tichého bytu.
„Samozřejmě!" Felix se vynořil z po za rohu a tentokrát to byl Jisung, kdo se lekl.
„Tohle už nedělej!" Pro větší váhu svých slov praštil dlaní do linky.
„Aaaa! Co to bylo?! Všechno v pořádku?" ozvalo se z mobilu, což vylekalo oba blond chlapce.
„My jsme fakt blbci," pokýval nevěřícně hlavou Lix a Ji pouze přitakal, než svého spolubydlícího vyhnal z kuchyně a konečně přiložil mobil k uchu.

„Hyunjine?"
„No? V pohodě?"
„Jo, proč?" Jisung dal hovor na hlasitý, položil jej na linku a pustil se do přípravy čaje a kakaa.
„Moc to tak neznělo," řekl pochybným a nedůvěřivým hlasem.
„Ta svině mě jen vylekala a já už tě měl vytočeného." V tu chvíli se ozvalo z obýváku: „Zapomněl jsi roztomilá!" Sung nasadil výraz "Jako vážně?", i když to mladší nemohl vidět. Z mobilu se ozval smích.
„Tak tedy znova. Ne, nic se nestalo, to mě jen ta roztomilá svině vylekala."
„Děkuju. Upřímně si cením, že jsi uznal chybu a opravil se."
„Ahoj, Felixi!" pozdravil jej Hyunjin.
„Čau!"
„Tak jo," ujal se konečně slova Ji, „proč volám. Mohl bys mi dát číslo na Minha?"

Na druhém konci se rozhostilo ticho.
„Jsi tam?" zeptal se zmateně blondýn.
„Um, jo. Hmmmmmmmmm, proč ho chceš?"
„To je na dlouho. Mohl b-"
„On lže, je to minutka. Díky vám se Seungminem, za což děkuju, si uvědomil, že je idiot a pozval Minha na omluvné rande, jenže si neuvědomil, mimochodem nemáš zač," Felix se podíval Jisunga, „že mají nejspíš všude zavřeno, a tak ho teď potřebuje kontaktovat a přesunout to." Jisung nevěřícně koukal na tu malou svini, která kvůli tomhle vstala i z pohovky.
„Jo tak! Hm, tak to pak jo," zasmál se překvapeně Hyunjin.
„Vážně? Děkuju!" poděkoval Jisung.
„V pohodě, pošlu ti to do SMSky, dobře?"
„Perfektní, tak hezké volno!"
„Tobě taky! Mějte se!"

Jisung ukončil hovor, následně se otáčeje na Felixe, který se usmíval jako měsíček na hnoji.
„Ty!" procedil mezi zuby.
„Neboj, to kakao bude bohatě stačit jako tvůj dík," uculil se a odešel do pokoje pro flashku, na které měli pohádky.
„To víš, že jo! Svině," zařval za ním. Oslovení však pouze zašeptal.

„Dáme Shreka?" ozvalo se z obýváku.
„Jo, proč ne," odpověděl nepřítomně starší, soustředící se na přípravu nápojů.
„Ale ne dříve, než zavoláš a odložíš to omluvné rande!" Jisung si povzdechl a automaticky kývl.
„Mlčení je souhlas! A pohni, já už se chci koukat," zakňučel jako dítě.

Jisung opatrně uchopil oba kouřící hrníčky a opatrně je donesl do obýváku. Ihned se však vrátil pro mobil. Nervózně na něj chvíli koukal, jako by se snad bál, že ho pokouše. Další hlasité zakňučení jeho spolubydlícího jej nakonec přemluvilo. Najel na SMS od Jina, klikl na podtrhnuté číslo a následně na "volat". Přikládaje mobil k uchu, Jisung začal opět pochodovat po obývacím pokoji. A roztomilá svině jej opět pobaveně pozorovala.

„U telefonu Lee Minho, co potřebujete?" ozvalo se a blondýn ztuhl, překvapený chladným hlasem svého nadřízeného.
„Panebože, vždyť on zní jak smrt!" zašeptal panicky Felix, který byl schválně potichu kvůli odposlouchávání.
„Takhle prý zní i normálně ve firmě," zašeptal zpátky a Felix sebou cukl, ztratil balanc a spadl.
„Um, dobrý den?" řekl Jisung nervózně.
„Proč to znělo jako otázka?!" vyjekl, samozřejmě šeptem, Felix.
„Já nev-"
„Jisungu? Jste to Vy?" oba se na sebe podívaly vykulenýma očima.
„On tě z toho poznal?" řekl překvapeně Lix.
„A- ano, jsem to já. Um, neruším?"
„Vy nikdy, proč mi ale voláte na pracovní číslo?" Jisung se poměrně zklidnil, když uslyšel opět ten hlas, který on znal. To se však nedalo říct o druhém chlapci, který stále seděl na zemi a měl obočí skoro až na temeni hlavy.
„To jak změnil hlas?" Jisung mávl rukou a raději se zavřel do svého pokoje, aby jej Felix neustále nerušil.

„No, víte. Já si tak nějak neuvědomil, že zítra bude nejspíše všude zavřeno, tak jestli to nechcete přesunout? Kromě toho, než bychom tam vůbec došli, byli bychom mokří a nevzhlední. Heh," vysoukal ze sebe i s nervózním smíchem na závěr.
„Oh, to máte pravdu," Minho se zasmál, „já na to také zapomněl. Ale slyšel jsem, že ve čtvrtek by to už mělo být lepší. Šéf mi teď také poslal mail, že nejspíše už i my půjdeme do práce. Co takhle pátek? Podle počasí." Oba se zasmáli.
„Tak v pátek?"
„V pátek. Mějte se," rozloučil se Minho.
„Vy také."

Jisung vešel do obýváku, kde seděl, z nějakého zvláštního důvodu stále na zemi, Felix s nedočkavým výrazem.
„V pátek podle počasí. A zatím to vypadá, že budu taky zítra doma, možná ještě ve čtvrtek," řekl schválně. Felix šokovaně zalapal po dechu.
„Ty mrcho! Takže budeš o den déle doma, a ještě máš rande se sexy chlapem?!" Jisung už chtěl něco namítnout, avšak Lix byl na to připravený. Proto ihned pokračoval: „Ano, omluvná schůzka, pardon."
„Máš štěstí, ty svině!"
„Roztomilá! A to si vyprošuju!"

Oba se následně ještě nějakou dobu takto provokovali, než si konečně pustili Shreka.

✧