Brumbál po celou dobu mladíkova projevu mlčky kýval hlavou.
Ne snad proto, že by si uvědomil, jakých zel se dopustil.
Chtěl mu tak dát najevo, že má pravdu. A rozhodl se mu to i říct.

„Ano, chlapče, máš pravdu. Teď už na ničem nezáleží, takže to mohu říci.
Byl jsi jen mou loutkou. Stejně, jako ostatní.
Neměl jsem v životě štěstí.
Miloval jsem Gellerta, ale ten mě opustil a chtěl vládnout sám.
Stejně tak Tom.
Já jediný si zasloužím vládnout všem. Kouzelníkům i mudlům.

A až tě teď zabiju, ty malý, ubohý smrade, můj celoživotní sen se splní.

Avada Kedavra!“

*****************************
No, řeknu k tomu jen, že tentokrát Harryho žádná zeď nezachrání...
Zítra již končíme, vydám během dne všechny zbývající kapitoly, tak se těšte :-*