Čile, jako mladík, seběhl Brumbál poslední schody do vstupní síně hradu.
Pak se ale zarazil, neboť v síni nebyli profesoři, ani Harry. Byl tam on sám.

„Harry? Chlapče, copak to děláš? Domníváš se snad, že nezaútočím sám na sebe?“

Harry se v Brumbálově podobě zasmál.

„Ale kdepak, pane profesore. Jen potřebuji Vaši podobu pro to, co se chystám udělat.
Povězte, jste stále tak obratný, jako jste býval? Máte stále rychlé reflexy?“

„Jsem dost rychlý, abych tě konečně zabil, ty spratku.“ odtušil Brumbál poněkud rozčileně.

„Nechte si vztek na později.“

Harry natáhl ruku s hůlkou a prudce jí mávl.

„Piertotum Locomotor!“