Harry stál před dveřmi do ředitelny už dobrých pět minut.
Klepal, bušil, ale zevnitř se neozvalo žádné vyzvání ke vstupu.
V duchu zuřil.
Mnohem raději by teď ležel v posteli a přiváděl svého přítele k bouřlivému orgasmu.
Místo toho tu stojí jako trubka.

Rozhodl se, že zkusí dveře jednoduše otevřít, když za sebou uslyšel dusot.

„Uhněte, Pottere!“

Mladík raději uposlechl naléhavý příkaz profesorky McGonagallové a přitiskl se ke zdi.
Dobře udělal, protože vzápětí kolem něj prolétl barevný blesk a roztříštil dveře.

Jakmile se usadil prach, on i profesorka tupě zírali na Snapea, který na ně s odhodlaným výrazem mířil hůlkou.