O dva dny později

„Harry! Hej, Harry!“

Tmavovlasý mladík, kráčející chodbou do Sklepení, se zastavil a otočil, aby zjistil, kdo na něj volá.
Při pohledu na Hermionu, běžící, jakoby jí hořela koudel u zadku, pocítil zvláštní pocit v žaludku.
Hermiona nikdy neutíkala, pokud to nebylo zapotřebí.

Počkal, dokud k němu nedoběhla, načež jí dal ještě chvilku, aby se mohla vydýchat.

„Hermi? Co se stalo, že si hraješ na Usaina Bolta?“

Dívka vrhla po Harrym vzteklý pohled, ale ovládla se a téměř s ledovým klidem mu sdělila šokující zprávu.

„Profesorka McGonagallová mi právě oznámila, že se máme přemístit na Grimmauldovo náměstí.“

„Proč??“

„Brumbál svolal Řád.“