Když příští ráno přišli nic netušící studenti na snídani, překvapila je pochmurná atmosféra ve Velké síni.
Profesoři byli zamlklí, duchové vypadali rozzlobeně a dokonce i Protiva, který by jindy házel po dětech talíře, se vznášel v koutě síně a čuměl do zdi.

„Ahoj, lidi. Ahoj, lásko.“ Ozvalo se Harrymu u ucha a on se automaticky otočil, Draca políbil a šoupl se, aby si jeho blonďák mohl přisednout.
Dělal to tak od začátku školního roku a Nebelvíři si už na něj zvykli.

„Poslyšte, proč se učitelé tváří, jako by někdo umřel? A proč jediný Filch vypadá, že se konečně naučil kouzlit?“