Harry se probudil a zprudka vyhoupl do sedu. Jizva jej pálila stejně, jako po každém snu o mrtvém Voldemortovi.
Tentokrát si však byl jistý, že nešlo o obyčejný sen.
To, co se mu zdálo, se totiž doopravdy stalo. Jen na to nějakým záhadným způsobem zapomněl.

Pokusil se rozpomenout, ale úmorná bolest hlavy ho utvrdila v tom, že nezapomněl sám od sebe.
Někdo mu v tom pomohl.
A ten někdo byl buď Voldemort nebo onen druhý muž, jehož tvář si nedokázal vybavit.

Se zavřenýma očima se snažil víc a víc, dokud neuspěl.
Pak konečně spatřil v myšlenkách ten obličej.

„Do prdele!“