Dva muži v černých hábitech a kápích spolu rozmlouvali nad nehybným tělem chlapce, aniž by tušili, že je jejich vězeň již nějakou dobu při vědomí.

„Nevím, co ti na tom tak vadí. Je tu a je bezbranný. Mohu ho kdykoli zabít a pak už nás nikdo a nic neohrozí.“

„Je příliš brzy, Tome. Říkal jsem ti sice, že ho musíš zabít, ale dnes.“

„A kdy bude podle tebe ten správný čas, hm?“ zasyčel ostře ten, který už by to rád měl za sebou.“

„Až bude Brumbál nějakou dobu mrtev. Nejprve ho však musí odsud zachránit, aby můj plán mohl vyjít.“