|28.11.2017| Cassie Lowellová

Protřela jsem si oči. Do pokoje svítilo ranní slunce, počkat to slunce nebylo. Otevřela jsem oči dokořán a uviděla co to je. Na nočním stolku stála lampa a vydávala tak jasné a žluté světlo až to připomínalo slunce. Obrátila jsem zrak na budík. Bylo půl sedmé ráno. Ach bože nejsem zvyklá vstávat takhle brzo, ale asi to je dost pochopitelné.
,,Když jsem v zámku." Vydechla jsem.

Okamžitě se ke mě přiřítila Sherri- moje hlavní služebná.
,,Děje se něco lady?" Vypadala opravdu ustaraně, ale já ji jen odbyla rukou. Slyšela jsem z koupelny tekoucí vodu. Zřejmě mi napouštěna vanu. Neochotně jsem vylezla z postele a rychle přes sebe přehodila župan. Sice by se mohlo zdát, že v zámku není zima, ale opak je pravdou. Nevím jestli ještě nepustili topení nebo co, ale zima byla, a jaká. Pak jsem si všimla pootevřeného okna na balkon a hned jsem pochopila. Ještě než jsem šla do koupelny, bosky jsem vyšla na balkón. Krásný černý plůtek z železa, který mimochodem vypadal jako ze dřeva, byl zdoben železnými květinami. Bylo to krásné, ale kdyby tam byli pejsci bylo by to lepší. Za obzorem nad lesem právě vycházely první paprsky slunce a rozpouštěly mlhu, která se kolem lesa a zámku držela. Vál studený větřík a cuchal mi rozpuštěné hnědé vlasy. Zhluboka jsem se nadechla. Stále nemůžu uvěřit, že se to děje. Že opravdu stojím na balkóně královského zámku, že se potkám s rodinou. Bylo to všechno tak úžasné až mi to připadalo jako sen. Jedné věci jsem se však bála nejvíce. Nebylo to, jak by možná čekal každý druhý, vyhození ze Selekce. Byl to strach, že zameškám něco co bych neměla zameškat. Stále jsem musela myslet na své dva psy. Clean a Run. Opravdu mi chyběli i když to byli teprve dva necelé dny co jsme se rozloučili.

°°°
Když jsem vylezla z teplé, co teplé vařící, vody a zabalila se do růžového župánku posadila mě Carlene do měkkého polstrovaného křesla. Rychle a neskutečně jemně mi spletla vlasy do vysokého culíku s copánky. Pak ke mě přistoupila Rose a lehce, ne moc příliš, mě nalíčila. Nakonec se všechny tři postavily do řady vedle sebe a zadívaly se na dveře. Jen co hodiny nad dveřmi do pokoje odbyli čtvrt na osm skoro jsem se vyděsila. Do dveří totiž ve stejnou chvíli bez klepání vrazila zrzavá dívka v tmavě modrých šatech posetých bílými květinami. Byla to princezna Heather. Poznala jsem to jenom díky korunce ve vlasech. Za ní klusali dvě služebné s balíkem šatů v rukou. Za nimi jsem spatřila stojan s dalšími šaty zřejmě.

,, Dobré ráno-" Rychle ještě vykoukla ze dveří, aby si na nich přečetla zlatou cedulku s mým jménem. ,,lady Cassie." Dokončila větu s úsměvem na rtech. Nebyla jsem si jistá, jestli je pravý, ale budiž.
,,Vám také Vaše jasnosti." Podařil se mi úsměv. Nemám ráda když mě hned ráno někdo otravuje.
,,Omluvte mě prosím za takové přepadnutí, ale nemám moc času." Podívala se mi do očí. ,,Vím, že se vám o tomto nikdo neřekl a jsem za to ráda. Jak jistě víte z ranních novin, kde se o tom redaktor zmiňuje v rozhovoru se mnou." Pyšně se usmála jakoby by vyhrála v loterii dvacet milionů. Zatím mi připadala docela nesympatická. Chovala se hodně dětinsky, ale tak co čekáte od rozmazlené třináctileté princezny... ,,Na dnešní den jsem vám vybrala šaty osobně." Pokynula první ze služebných, té která nesla poloprůhledný pytel s látkou uvnitř. Služebná se lehce uklonila a přešla k posteli, kde vak položila a vrátila se zpět ke své paní. Já se bez otálení rozběhla k pytli a začala ho otevírat. Nepostřehla jsem jak se na mě princezna divně dívá a kroutí hlavou. ,,Doufám, že se vám budou líbit. Nashledanou."
,,Naviděnou." Usmála jsem se sama pro sebe a konečně se mi podařilo šaty z vaku vyprostit. Byli krásné. Červená sametová látka sahala až pod kotníky a vzadu tvořila menší vlečku. Neměli ramínka a korzet byl ozdoben  zlatými mašlemi. K šatům byl připraven i stejně zlatý náramek z mašle.

°°°
Ani ne za půl hodinky již čekám v salónku před pokojem jak mým tak i Scarlettiným. Ještě včera, jsme se dohodly, že na první snídani v paláci (a taky v novém životě) půjdeme společně. Jakmile se otevřeli její dveře zvednu se z malého bílého křesílka. Malém bych si ji spletla s princeznou, kdybych nevěděla jaké měla dnes ráno šaty. Scarlett měla zrzavé vlasy rozpuštěné na zádech. Světle modré až tyrkysové krajkové šaty jí sahali něco málo pod lýtka a rukávy pod lokty. Jen jsem na ni němě zírala. Vypadala úžasně. Hned ke mě s širokým úsměvem přišla.
,,Ahoj." Pozdravila a já ji pozdrav oplatila. Sherri, která stála celou dobu u mě nám otevřela dveře a společně se vydaly podle včerejšího vzpomínek z prohlídky paláce na snídani. Vylíčila mi, jak se u ní ráno stavila princezna a přinesla ji šaty. To mě trochu zarazilo. Myslela jsem si, že princezna Heather přišla jen za mnou. Přeci jen když s ní dělali v novinách rozhovor, říkala, že má favoritku. Tak nějak ve skrytu duše jsem doufala, že jsem to já. Očividně ne.

°°°
V jídelně kolem dlouhého obdélníkového stolu seděla už většina dívek a vzrušeně si povídali. Sem tam jsem zaslechla něco o šatech a princezně. Znepokojovalo mě to čím dál víc. Podle cedulky s mým jménem, jsem našla své místo. Scarlett se usadila naproti mně. Zvědavě se rozhlédla kolem, ale hned spočinula na dívce vpravo vedle sebe. Hnědovlasá dívka ve zlatých šatech si s ní okamžitě začala povídat. Nechtěla jsem je rušit a tak se také rozhlédla kolem sebe. Nalevo seděla taky hnědovlasá dívka zabraná do rozhovoru plného smíchu s dívkou s tmavší pletí. Pohlédla jsem tedy doprava a zjistila, že se tam na mě zubila tmavovláska v pastelově růžových šatech s krajkou na ramenou.

,,Ahoj." Zasmála se a natáhla ke mě ruku. Nejistě jsem ji stiskla.
,,Ahoj, jsem Cessie a ty?"
,,Olivia, ale říkej mi prosím jenom Liv." Jednou rukou se chytla ,snad, za srdce a tou druhou mi neustále svírala ruku. Nervózně jsem si odkašlala a když zvedla oči kývla jsem hlavou k rukám. Nejdříve se zatvářila zmateně, ale pak se znovu usmála a ruku mi pustila.
,,Jsem zvědavá, kdy nám konečně donesou jídlo. Už tu čekám minimálně čtvrt hodiny a pořád nic. Co myslíš Cess?" Cess? To jakože mi právě dala přezdívku? No dobře, radši ji nebudu opravovat, nevypadá, že by toho zrovna moc pochytila a tak jsem se jí pokusila vysvětlit, že se snídaně, a vlastně jakékoli jídlo, podává až po příchodu krále, nebo nejvýše postaveného člena královské rodiny. Ona nad tím jen mávla rukou, když se dveře od jídelny otevřeli. Jestli ještě někdo tady bude do místností vrážet jako dělová koule, asi fakt dobrovolně odejdu.

,,Dobré ráno dámy." Do dřevem vykládané jídelny s tmavě zeleným stropem vstoupila královna a po jejím boku princezna Heather. Hned za nimi v černých kraťáskách cupital malý princ Luke. Jen co se všichni tři usadili na jednu stranu do čela stolu vstoupili i král William s princem Josephem. Oba dva na sobě měli tmavě modré obleky. Některé dívky, včetně mě rychle vyskočily na nohy jak se sluší a patří. Jiné to hned po ostatních zopakovaly. Všimla jsem si, že Olivia je taky mezi opozdilci. Král nám pokynul a všechny jsme si sedly na svá místa, ale on ještě zůstal stát.

,,Omlouvám se dámy, že dnes nedorazí na snídani korunní princ Ethan, ale přál si dnes posnídat sám."
,,S prací." Zaslechla jsem uchechtnutí od jeho jediné sestry- princezny Heather. Král to neslyšel, a nebo nedal najevo, že to slyšel, ale sedl si na svoji židli v podobě dřevěného trůnu. Hned na to začali číšníci nosit před každého talíř s jídlem. Když se dostalo i na mě začali se mi sbíhat sliny. Už jenom jak to vonělo. Mňam. Některé dívky se nechali unést a hned se do palačinek s čokoládou a zmrzlinou pustily. Na vrcholku se tyčilo hned několik jahod a borůvek a i nějaké oříšky, které jsem nedokázala zařadit. Narychlo jsem popřála dobrou chuť a už brala ze stolu vidličku s nožem. Kousky měkkého sladkého těsta se rozplývali na jazyku a já s úžasem podvědomě vzdychla. Nic lepšího jsem snad nikdy nejedla. Nerozplývala jen se však moc dlouho, protože další sousto mi automaticky vjelo do pusy.

°°°
Všichni dojedli a číšníci s pomocí kuchtíků odnesli talíře. Královská rodina se zvedla a odešla ze dveří s přáním krásného dne. Také jsem se zvedla spolu s Olivií po boku. Chtěli jsme jít do dámského salónku, ale zachytila jsem pohled Scarlett, který jasně říkal ať ještě počkáme. Věděla snad něco co já ne? Každopádně jsem ji poslechla a zatáhla Liv zpět na židli. Tázavě se na mě podívala, ale když jsem otevřela pusu, odpověď přišla sama. Velké masivní dveře, zřejmě z dubu, protože nevím co jiného by mohlo být tak nedobytné, se otevřely a vešel do nich muž. Černé kudrnaté vlasy se mu kroutily do všech stran i podél stejně černých krásných očí. Nemusela jsem si prohlížet zbytek jeho těla. Bylo mi hned jasné kdo to je. V jídelně se rozhostilo naprosté ticho. Všechny dívky upřely pohledy na usmívajícího se může ve dveřích. Světle modrý oblek jakoby mu dodával světlo i v těch tmavých očích. Usmál se a zamířil k čelu stolu, kde jsme na něj mohly všechny vidět.
Když míjel stůl všimla jsem si, že se dívá na malou zrzečku. Chovala se tehdy včera jako malé dítě. Pořád se všech ptala na jméno a vypadala tak šťastně. Teď vypadala líp, ale oči jí jiskřily. Myslím, že se jmenovala Tabea. Ona se taky na chvilku usmála. Přišlo mi trochu nefér. Jakože se nedívá takhle i na ostatní? Stalo se mezi nimi něco? Tolik otázek a žádné odpovědi. To se teď, ale mělo změnit. Měli jsme se dozvědět co nás tu doopravdy čeká. Měl nastat ten osudový zlom, při kterém tuhne krev v žilách a člověk se potí jako blázen. Zrychlil se mi tep a zatajil dech. Bála jsem se, ostatně jako všichni v místnosti. Princ Ethan se neukázal na snídani, ale teď je tady. Co je asi tak důležité než snídaně. Nevěděla jsem co vnímat dřív. Naštěstí pro mě, se princ hned ujal slova.

___________________________________
Ahojky, dneska mám trochu víc informací takže je rozdělíme do bodů:
1) U této postavy jsem neměla moc špatných vlastností (popravdě jen dvě) a tak jsem si nějak její povahu domyslela, tak snad nevadí.
2) Vím, že tohle byla trošku nudnější kapitola, ale pro budoucí pokračování příběhu nezbytná. Snažila jsem se jí obzvláštnit co nejvíce, ale ne všude to šlo. Příště bude už o něco zajímavější takže prosím neukamenovat díky. 😅
⚠️⚠️⚠️3) Sice zbývají minimálně ještě tři kapitoly, ale řeknu to už tady, aby jste měli čas na rozhodování. V dalším článku se podíváme na první žebříček oblíbenosti a tak od této kapitoly můžete hlasovat pro jakékoli účastnice. Bližší informace máte v kapitole 👑 Informace 👑. Hlasujte prosím jen pod komentářem "hlasování".  ⚠️⚠️⚠️
4) Protože asi ne všichni jste asi porozuměli mému bezchybnému vysvětlování tak vám sem aspoň hodím obrázek zasedacího pořádku, aby jste se mohli nějak orientovat.

Snad to jde aspoň trochu přečíst.

To by bylo asi tak vše. Doufám, že se kapitolka líbila a neusnuli jste u toho xd💞