|31.12. 2017| Scarlett Dallasová

   Byl večer a mohl být jako kterýkoli jiný, jenže nebyl. Dnešní půlnoci se měl změnit rok a to byla událost, na kterou nejeden občan rád vzpomínal. Všude plápolaly svíčky a prskavky, do vzduchu se vznášely pestrobarevné lampiony a všude šel slyšet smích, hudba a cinkání skleniček. To byla normální zábava, ale tady... tady jsem byla na zámku a moc dobře jsem věděla, čeho budu tentokrát svědkem z první ruky. Královský palác pořádal jako jediný neskutečnou světelnou a ohňostrojovou show v Tanse. Pod zámkem se ten večer scházeli všichni obyvatelé, aby ten jednoroční zázrak mohli sledovat. Jinde byly ohňostroje zakázány kvůli životnímu prostředí a kvůli veteránům z války, kterým se každým výstřelem vracely ty nejhorší vzpomínky.
   Už jsem se na tu podívanou nemohla dočkat, ale stále zbývaly dlouhé tři hodiny. Seděla jsem v hlavním tanečním sále a držela v ruce šampaňské. Za pobyt v zámku jsem si zvykla nepít alkohol kvůli nezletilým účastnicím a tak výjimečná událost spojená s Novým rokem a alkoholem byla přijímaná všeobecně dobře. A co víc. Oslava netrvala dlouho a už spousta šlechty a některé účastnice párkrát odběhli na záchod. Přísahám, že kdyby se to stalo i mně tak mě lady Rebeca, která měla po odchodu Cassie na starosti jen mě, na místě přiškrtí šaty.

,,Scarlett, úsměv." Do lokte mi drkla lady Rebecca a názorně se usmála. Bylo celkem vtipné ji vidět se smát... zrovna ji. Pokud měl někdo úsměv dvaceti zubů, tak to byla ona. Přední dva zuby ji lehce překrývaly spodní a vypadala tak jako veverka. Nebo ohnivá koule se svými oranžovými třásněmi na ramenou a na lemu šatů. Už jsme jen čekala, kdy se vyřítí na prince, vyškubne mu Raven z rukou (která s ním tančila a šeptem se o něčem dohadovali), vezme ho do náruče, postaví přede mě a donutí ho se mnou tancovat. Za celý dnešní večer (a vlastně i za poslední měsíc) jsem nezachytila jediný pohled ba ani zavadění periferním viděním o mou osůbku. Neměla jsem to princi za zlé... ne tak moc. Bylo jasné, že ne každá soutěžící se mu zalíbí, ale že mě bude naprosto ignorovat? To už bylo ošklivý.

,,Scarlett! Co jsem ti řekla, zamračným výrazem k sobě nepřitáhneš ani psa, natož prince nebo vévodu." vytrhlo mě další drknutí loktem z myšlenek. Její přítelkyně lady Millie- patronka právě Raven a Ashley- a vévodkyně Jade -jejímiž svěřeňkyněmi byly Thalia a Annemarie- se zahihňaly. Zakryly si líce péřovými vějíři a chichotaly se jako pomatené. Jen vévodkyni Helen Rayanové zůstal na tváři kamenný výraz. Propalovala pohledem dvě dívky stojící u stolu s občerstvením opírajece o bar. Sloužící za mohutnou mahagonovou deskou se na ně usmál a nalil do sklenic každé jasně rudou tekutinu, zřejmě víno.
   Znovu jsem přejela pohledem vévodkyni Helen. Oproti ostatním vévodkyním na ni bylo něco jiného... laskavějšího. Grace a Cassmer- ty dvě dívky nalévající do sebe už pátou sklenici, do ničeho nenutila. Nechávala je užít si pobyt v zámku a žádné lekce etikety nebo stolování, jak to bylo u každé jiné dvojice z kraje, neměly pokud si o ně sami nezažádaly. Chovala k nim až neobyčejnou úctu až téměř mateřskou. Možná to byl ten důvod, proč v minulé Selekci zůstala tak dlouho a nyní byla vévodkyní. Každopádně jsem Grace s Cass záviděla. Všechno lepší než ta moje zrůda, co musela vypadnou hned první... jako Cassie.

   ,,Měla bys za ním dojít Scarlett."
Zavrtěla jsem hlavou.
   ,,Já bych mu radši něco upekla, v tom jsem dobrá, ale v tancování?"
   ,,Musíš si trochu věřit holka." vložila se do rozhovoru i lady Millie. Na její křiklavě žluté šaty dopadl světlo z reflektoru takže vypadala jako opravdové sluníčko. ,,Když za ním teď nepůjdeš, určitě toho budeš litovat."
   ,,A hlavně toho bude litovat on." zvedla svou číši i vévodkyně Jude. Jednou rukou zamávala Thalii, která se vyměnila s Raven a teď se sladce usmívala na prince Ethana. Thalia celkově vypadala, že si dnešní večer užívá nejvíce. Pro mě (a jistě i ostatní) to byl podivný pocit. Nidky jsem neslavila Nový rok bez rodiny a tahle změna byla... no, divná.

,,Je roztomilý, když se červená, nemyslíš, Helen?" nejstarší z žen sklopila víčka, jako by se jí vybavila stydlivá vzpomínka na jejich vlastní Selekci. ,,Je úplně stejný jako William, že?
   ,,Asi ano, Jude" povytáhla si vévodkyně Helen rukavičky ametystové barvy o něco výše.
   ,,Dokonce i stejně krčí nos, když se směje."
   ,,Ano, i to je pravda." zvedla konečně hlavu starší z vévodkyň. ,,A určitě si zaslouží stejně skvělou ženu jako tehdy William. Budu mu přát mnoho štěstí, bude ho potřebovat víc než kdokoli jiný." zvedla se a zamířila k baru za Grace a Cass, která začala své přítelkyni sundávat ramínka šatů pod vlivem alkoholu. ,,Musím se postarat o děvčata, vy byste možná měly taky."
   Pohled mi zabloudil stejným směrem jako její a všimla jsem si Thalie, jak se pomalu přibližuje tvářemi k Ethanovi. Ať chtěla udělat cokoli, a já moc dobře vím co, tak se to princi nelíbilo neboť hned na to se Thalii uklonil a odešel pryč. Pusmála jsem se. Byla pravda, že by si zasloužil něco lepšího než modelku z Darusu. Možná... mě?

   ,,Scarlett je hodná holka, ta nepotřebuje hlídat, že, kočičko?"
Hned na to jsem zavrtěla hlavou. Představa to byla sice krásná, ale ne reálná. Kdybych měla jen o něco víc času s princem sama, vrhla bych se na něj a chtěla vyhrát celou tuhle pitomou hru. Bohužel bez jeho požádání jsem si pomalu nemohla ani utřít nos. V tomhle byl tedy neohleduplný. Je pěkné, že stále truchlí nad Catherine, ale čas plyne dál a jestli má v plánu se jí zabývat ještě dlouho, nemá cenu tu zůstávat o moc déle. Vlastně... už se mi docela stýskalo po domově. Po sourozencích, po práci a po známém prostředí, kde se můžu chovat tak, jaká doopravdy jsme bez žádné přetvářky.   
   Chtěla jsem zase cítit ten svobodný pocit, když mi vítr cuchal vlasy za jízdy na kole a nevěnovat se ničemu než cestě před sebou.

Pak mi něco došlo.

Bez meškání a bez většího zájmu odpovědět patronce Rebecce jsem se zvedla a spěšným krokem vyšla za vévodkyní. Nemusela jsem chodit daleko, nestihla ujít takovou vzdálenost, abych je musela rušit s Grace a Cassmer. Otočila se na mě s úsměvem, jak to měla ve zvyku.
   ,,Lady Scarlett, takže jste se odhodlala dojít za Ethanem?"
   ,,Ne, já..." přemýšlela jsem jak se vyjádřit správně, aby se vévodkyně neurazila. U šlechty člověk nidky nevěděl, co vše si smí dovolit. ,,Co jste myslela tím, že bude princ potřebovat hodně štěstí?"
   ,,Co na tom nechápeš, drahá?" Vévodkyně se zastavila a stiskl mi ruku těsně nad loktem. Bylo to nečekané gesto. Lady Rebecca do mě vždy jen strkala a takový přátelský dotyk bych od ní ani čekat nemohla.
   ,,Vlastně," nervózně jsem se rozhlédla kolem a hledala cokoli, co by mi pomohlo. Nebo alespoň kohokoli. ,,Vlastně všechno." přiznala jsem po chvíli a sklopila oči. Bylo těžké něco takového říct, ale styděla jsem se sama za sebe, že jsem se stále neodhodlala udělat první krok. Tajně jsem doufala, že mi vévodkyně Helen nějak pomůže.

,,To nevadí." usmála se vévodkyně a k mému úžasu si mě přitáhla do obětí. Aniž bych nad tím přemýšlela objala jsem ji nazpět. Její pevný stisk mi dodával odvahy a jábsi v tu chvíli uvědomila o co mi skutečně jde. Celé tohle divadélko nebylo pro mě nic. 
   Vévodkyně voněla jako čerstvě napečený jahodový zákusek a ta vůně ve mně vyvolala obrázek nádherného domečku s venkovní zahrádkou. Z komínu se kouřilo a vůně pečiva se roznášela po celé prosluněné ulici. U stolečku seděli lidé. Někteří se smáli, drželi se za ruce a povídali si. Jiný smutně hleděli do dálky a zřejmě si vychutnávali pocit samoty a možnosti protřídit si myšlenky. Z domečku vyšla mladá zrzavá dívka s širokým úsměvem na rtech a tácem plným kávy a dortík v ruce. V dívce jsem poznala samu sebe. Ten pohled mě vrátil zpátky do reality.

Stála jsem stále v obětí vévodkyně Helen a dívala se jí do očí. Ona mi pohled opětovávala a usmívala se jako pyšná matka.
   ,,Ne jen obyčejní lidé mají právo si najít lásku svého života či jen poznat jaké to je v přítomnosti druhého pohlaví. Každý člověk by měl mít tu možnost si sám řídit slova, která někomu řekne a ne jen jet podle zadaného scénáře. Ale princové a princezny to mají složitější. Oni si nemůžou vybrat koho oni sami chtějí. Když by si vybrali špatně mohlo by to mít pro zemi nesmírně špatné následky. Proto přeji princi Ethanovi štěstí s výběrem, protože tady obyčejná lidská láska stačit nebude."
   Pohladila mě po tváři, dala pusu na čelo a otočila se ke své nedokončené práci u baru, kde se stále hlasitě smály Grace a Cassmer. Teď už však jejich smích nebyl tak zvučný jako před chvíli. Nebo jsem stále byla jednou nohou v představě? Jestli ano, tak jsem byla nadevše šťastná. Radši být ve snu, který mám na dosah ruky než být v realitě, která se zdá být tak nevyzpytatelná a každým okamžikem může zničit vše, na čem jsem pracovala.

S radostným úsměvem jsem se vrátila k lady Rebecce a zbytek večera si užívala společnost jak její, jejich kamarádek tak i dalších účastnic, které už tanec omrzel a přišly si odpočinout. Užívala jsem si představy své vlastní cukrárny a těšila se na den, až tuhle soutěž opustím a s penězi našetřenými na mém kontě ze soutěže si sen splním. Poprvé za dlouhé dny jsem si připadala, že mám opravdový plán. Že jsem opravdu připravená zjistit, co pro mě život má.

_________________________________