|27.12.2017| Nova Danrisová

Ach božínku. Další člověk, co rád drbe. Byl tady vůbec někdo, kdo nikoho nepomlouval? Stačil by mi i pes...

,,Máte něco na srdci, s čím byste se rády podělily?" usmál se princ Ethan. Za ten měsíc, který jsme v zámku strávily, se změnil k nepoznání. Z kluka, který se snad bojí vlastního stínu se stal muž, který si myslí, že ví co chce. Zatím si to jen myslí. Takhle rychle totiž nedokáže přepnout nikdo.
,,Jo, třeba, co bude k večeři, už umírám hlady." ukázala rozhořčeně prstem Bianca na dveře, odkud vždy vycházeli číšníci a servírky s jídlem na (doslova) zlatých podnosech.
,,Jídlo by se hodilo. Nebudou třeba palačinky? Dala bych si palačinky..." zasnila se Grace zatímco olivovýma očima sledovala černkvlasého prince, kterého, ač moc neznatelně, opustilo sebevědomí. Promnul si ruce, ale hned je schoval za záda a pokračoval se šibalským úsměvem, jako by žádnou z těch odpovědi neslyšel.

,,Vlastně jsem myslel, spíš vaše pocity. Jak se vám líbí na zámku a jestli... co já vím, vycházíte mezi sebou?" věnoval krátký úsměv Ashley.
Ne že bych byla nejostřejší tužkou v penále, ale došlo mi celkem rychle, o co se tu jedná. Ve stejný čas to došlo i Elis a Amoře, protože jsme si vyměnily pohled, který říkal vše. Pokud jsem si dobře pamatovala, tak jsem včera prince, ani žádného služebného jemu blízkému, neviděla. Jak by se tedy mohl dozvědět o tom... o tom co se stalo v dámském salónku? Zase tu byl ten ošklivý vtíravý pocit, že jsou tu všude kamery a sledují nás na každém kroku.

Až jsem se z té myšlenky otřásla. Už jednou se stalo, že člen královské rodiny věděl o něčem, o čem se neměl jak dovědět. Jak to sakra dělají? Buďto jsou vědmáci a ví o každém rozhovoru v zámku, nebo jsou tu i odposlechy. Spíš jsem se přikláněla k té první možnosti. Zámek byl obrovský nezvládli by snad pokrýt každý metr a sledovat vše tak, aby jim nic neuteklo. Nebo ano?

,,Víte..." začala Ashley vedle mě. Tedy, nebyla hned vedle mě, ale bylo mezi námi prázdné místo, kde dříve seděla Ava, než odešla. Nebo spíš: než ji odtud vyhodili.
Možná bylo slovo vyhodit moc drastické, ale nesmělo se zapomínat, že to stále byla hra. Jen obyčejná realitní show.

,,Ale princi Ethane, snad si nemyslíte, že je tu něco jako šikana, nebo snad ano?" zamrkala řasami Charlotte. Potrefená husa se vždycky ozve, jak mi vždy říkala máma. V jejím případě seděla i ta husa i když bych si přála něco mnohem, mnohem horšího.
,,Možná bych se spíš koukla na sebe králíku." hodila jsem po Charlotte ten nejhorší a nejznechucenější pohled který jsem svedla. Králíkem jsem poukazovala na její čisté bílé, téměř svatební, které měli vzadu mašli jako králičí ocásek.
,,No dovol? Kdo je u tebe hlodavec?" ohradila se Charlotte a vypadala, že má co dělat, aby po mně (nebo po komukoli jiném) hodila sklenici s minerálkou.

,,Nedělej ze sebe chudinku!" vstala od stolu bleskově Elis. Ignorovala varovné pohledy Amory a dál zvyšovala hlas na Charlotte. Musím říct, že v tomhle měla jen mou podporu. To, co Charlotte s Rosalin udělali Ashley, bylo hnusný. Ještě hnusnější však byly jejich lži. Jak se snažili zakrýt svou vinu. ,,Každý i služebnictvo té nesnáší. Co máš vůbec s rukou?
,,O čem to mluvíš? Princi, asi se jí přitížilo." pípla Charlotte na oko ublíženě.
,,Já ti dám přitížilo, každému lžeš a podvádíš!" Elis se nezastavila ani když se jí Dottie vedle ní dotkla rukou, aby ji stáhla zpátky na židli.

,,Stačí!" Ethanův hlas proťal místnost rychlostí vystřeleného šípu. Hrubý, drsný, ale tak elektrizující, že celá místnost rázem utichla. ,,Přesně proto je Selekce naprosto zbytečná..." zabručel si pro sebe, ale dostatečně nahlas, aby byl slyšet na celou jídelnu. ,,Pokud máte potřebu ponižovat ostatní a psychicky jim ubližovat, jaký máte důvod tu stále zůstávat?" Ofinu černých havraních vlasů si odstrčil z očí. Nebojácnost mu na nich býka viset i z dálky. Nesmál se, ale povýšenecký a archaický pohled dokazoval jasné vítězství.

,,Co? Chcete říct, že..." zastrčila si pramen tmavých vlasů za ucho Ashley. Líce ji lehce zčervenaly a sklopila oči dolů.
Princ ji věnoval krátký pohled. Byl tak krátký, že jsem si ho všimla jen tak tak, ale přesto jsem věděla, že moc dobře slyšel, co se stalo v dámském salónku. Jestli to byly kamery, odposlech nebo skrytá místnost. Doufala jsem, že nebyly u nás v pokojích... ne, na to jsem radši rychle zapomněla.

,,Charlotte Evansová. Rád bych řekl, že je mi to líto, ale sám si tím nejsem jist. Po vašem včerejším výstupu nemám jinou možnost, než vás že soutěže vyloučit." přesunul se k Charlotte, aby ji odsunul židli a prokázal ji tak asi poslední laskavost, ale ta se rychle zvedla byť ho málem nepraštila do nosu.

,,Ale za žalování se vyhazovat nebude, že? Práskla mě ta kudrnatá pizda!" Charlotte vypadala, že ze stolu sebere každou chvilkou sklenici a hodí ji po Elis.
,,Slečno, já opravdu nepotřebuji, aby někdo žaloval. Vězte, že si dokážu potřebné informace z pohodlí zajistit sám a tahle závažná situace se bohužel nedá řešit jinak." vysvětloval stále klidným hlasem primc Ethan.
,,Tohle vám jen tak neprojde." nakrčila nos Charlotte a otočila se ke dveřím. To gesto ve mně vyvolávalo neskutečnou touhu ji praštit, ale nemohla jsem si dovolit, abych byla jako Elis, které musel princ stisknout rameno a posadit zpět na židli. Mířil dál kolem stolu až se zastavil u zrzavé holčičky. Tabea opravdu vypadala jako holčička. Měla tak jemně rysy a nevinný obličej, že by do ní nikdo neřekl, že už jí je minimálně šestnáct.

,,Povězte prosím tady slečnám, co jste řekla mne. Hlavně Charlotte Evansové, musíme ji osvěžit paměť." pokýval na a kudrnatá dívka se postavila. Ethan ji lehce stiskl loket. Rozhodně jsem si toho nevšimla jen já, protože hodně dívek najednou zmlklo a sklopilo pohled na zem.
,,Já... Charlotte..." Další jemné stisknutí a téměř neviditelné pohlazení dodalo Tabee odvahu. Zavrtěla hlavou a pokračovala: ,,Se Charlotte bydlíme ve stejné ulici. Nebo jsme alespoň v Ceroku bydlely... když jsem byla malá viděla jsem z okna, co se Charlotte stalo. Její pes ji přiškrtil ruku. Později mi máma řekla, že si mrtvou ruku nenechala odoperovat." otočila se Tabea na prince Ethana a ten spokojeně přikývl.

V tu chvíli jsem si uvědomila, že Charlotte stále stojí u dveří. Mezitím, co Tabea vyprávěla se ani nehla s rukou spočinutou na klice. Viděla jsem jí na tváři slzu, ale ve vteřině zmizela. Že by se mi to jen zdálo?

,,Charlotte za to, že jste u lékařské prohlídky lhala o svém zdravotním stavu bych vás měl nechat zavřít za ignorování zákonů a zesměšnění královské rodiny." Cože? Myslel to vážně? Ne... to nemohla být pravda. Až teď... až teď jsem viděla, co moc, postavení a peníze dělají. Z laskavého člověka dokáží vydolovat zlo a chamtivost po větším bohatství. Nebylo divu, že takové dary by chtěl každý. Na okamžik jsem si dokázala sebe představit v kůži Charlotte. Aby tohle vše získala stačila jedno jediné zatajení pravdy - poupravení skutečnosti - a mohla být až nadosmrti šťastná, milovaná a hlavně nedosažitelná.

Zaklepala jsem hlavou, abych z ní myšlenku dostala. Ne, Charlotte byla zlý člověk a tohle by si nezasloužila. Přesto... Každý měl důvod se do soutěže přihlásit, třeba byl ten její zrovna tak ušlechtilý, aby za něj dokázala lhát a vystavit se takovému nebezpečí. Což býk přesně můj případ. Třeba jsme si byly více podobné než bych řekla.

_________________________________

Zdravím, jak se dneska máte? Určitě žůžově, aneb jak na Nový rok tak po celý rok. Proto jsem i já dneska něco udělala. Nemůžu slíbit tak těžkou věc, že budu vydávat pravidelně, ale alespoň se o to pokusím. Tenhle tři roky starý příběh přeci nevyjde vniveč! Každopádně, krásný nový rok a hodně štěstí v čemkoli, do čeho se pustíte! 🥰💕

PS. Tuhle kapitolu jsem začala psát 27.12. Xd

34. Cassie Lowellová (30.11.2017)
33. Sophie Weasonová (30.11.3017)
32. Alice Blakeová (1.12.2017)
31. Cetherine Hardfieldová (10.12.2017)
30. Alette Durandová (25.12.2017)
29. Margaret Allisonová (25.12.2017)
28. Ava Daviesová (25.12.2017)
27. Beatrice Blacková (25.12.2017)
26. Charlotte Evansová (27.12.2017)