|20.11.2017|Thalia Van Swanová

Celou dobu se to tak strašně táhlo, ale teď když měl nastat ten den letělo to jak vítr. Celý týden od podání přihlášky jsem počítala na prstech dny do vyhlášení. Sice jsem nepochybovala o tom, ze mě vyberou. Protože kdo by taky mě, slavnou herečku, jenž objela skoro celý svět nevybral. Avšak malý hlásek uvnitř mé hlavy šeptal, že to nezáleží na mně. Rychle jsem ho zahnala. Zpod bílého nočního stolku vedle stejně zbarvené pohovky jsem vytáhla slabou, ale teplou deku.

Od rána trávím volný čas u televize a jak je známo, u ní člověk velmi rychle vychladne. Přehodila jsem si světle modrou deku přes ramena a pak i přes nohy. Televize byla zapnutá na jednom z desítek programů. Právě tam probíhal rozhovor mezi královnou Meghan a černovlasým reportérem. V celé Tasně bylo sice hodně reportérů, ale tenhle byl můj nejoblíbenější. Vypadal dobře za jakékoli situace a nikdy se nechoval neslušně, což řekněme si narovinu většina z nich porušovala. Černovlásek se právě smál nad nějakým vtipem královny. Potřebovala jsem toho o královské rodině, pokud s nimi budu muset nějaký ten pátek strávit, vědět co nejvíce.

,,Tahlio!" Zakřičela zrovna z vedlejší místnosti Adda. Měla jsem takovou smůlu, ze nebyla zas s rodiči někde v Sumu nebo Veronice. Tam se jejich módní značka ujala nejvíce, taky tam kvůli tomu jezdili nejčastěji. Jen jsem se usmála a dál.poklidne sledovala televizi. Neměla jsem chuť se s ní teď bavit. Nejlepší bylo jí ignorovat.
,,Thalio, no tak slyšíš mě? Okamžitě pojď sem!" Proč pořád musí křičet? To to nemůže jednou říct normálně?
,,Jestli sem hned teď nepřijdeš nedostaneš kapesný." Skoro až vyštěkla. Tohle jsem teda nechápala. Já, slavná herečka a modelka, si vydělávám o dost víc než ona a to i bez podpory rodičů. Jestli jejich firma skrachuje, což bych úplně netipovala, tak ona ani rodiče nebudou mít žádné příjmy. Ona je závislá na rodičích a na firmě. Já si jdu vlastní cestou.
,,Drž hubu Addo." Zakřičela jsem nazpátek. Ať chce co chce mě to nezajímá. ,,Jestli něco chceš přijď sem." Nakonec přeci jen vběhla do obývajícího pokoje. V rukách držela svého tlustého kocoura Hulmiho. Bílá kočka zřejmě nebyla úplně nadšená, že ji někdo drží a tak se i při sebemenším pohybu snažila vykroutit. Teď jsem zalitovala, že mu nechala Adda opilovat a zkrátit drápky. Co bych dala za to kdyby ji ten její nechutně růžovej ksiftík rozškrábal.

,,Hulmimu se něco stalo. Pořád vydává takové divné zvuky, strašně se o něj bojím." Kňourala jak malý dítě. A to věřte nebo ne, je o rok starší než já. Ještě štestí, že už je nad hranicí přijímání do Selekce. Kdyby se konala o ten půlrok dřív mohli bychom být v ní obě dvě. To bych se jí asi dobrovolně vzdala. Měli bychom pokoj naproti sobě, takhle jsme alespoň každá na jedné straně domu. Adda má výhled na bazén a já nad městem. Možná si myslíte, že jsem divná když řeknu, že je krásný pocit probouzet se s tím, že jste něco víc než ti pod vámi.

Uchechtla jsem se a jednou rukou poplácala Hulmiho po hlavě. Ts to je teda jméno. Na mě nekoukejte, já ho nevybírala. To Adda ho dostala ke svým patnáctým narozeninám. Kdy se oficiálně přidala ke společnosti rodičů. V té době měla ještě chlapce, se kterým chodila. Daroval jí ho. Musím přiznat, že jsem že začátku celkem žárlila. Přeci to jenom bylo krásné, roztomilé, bílé koťátko. Jenže jak čas plynul a Hulmi tloustnul, už tak roztomilý nebyl. To nemluvím o tom jak mu Adda pilníkuje drápky. Usmála jsem se. Až se stanu princeznou a potom královnou budu mít vše na co si vzpomenu. Úplně vše.

,,Ehm," Odkašlala si Adda. Asi něco říkala, ale já ji zas neposlouchala. Někdy mluví tak často, že to snad není možný a prostě se vám stane, že ji zapomenete vnímat. ,,takže, co na to říkáš?"
,,Co říkám na co?"
,,Na to co jsem tady přece celou dobu říkala." Ohrnula nade mnou nos. Oči se jí přimhouřily až o sebe dlouhé řasy zavadily konci.
,,Můžeš to prosimtě zopakovat? Asi to bylo tak nudné až jsem usnula."
Odfrkla si, ale přeci to jen zopakovala.
,,Když si tě princ vybere jako princeznu nebo zůstaneš v poslední pětce tak za tebou budu moct přijet a žít na zámku s tebou. Na oplátku tě budu před všemi našimi zákazníky nadzdvihovat, aby jsi měla přízeň lidí. Tak co na to říkáš?"
Nad tím jsem se musela zamyslet. Na jednu stranu to byl velmi dobrý návrh. Přízeň obyčejných lidí potřebují moc. Princezna musí být oblíbená. Pokud ji nebude mít lid rád bude si moct jen těžko prince vzít. Na druhou stranu to bylo příšerný. Kdo by chtěl mít u sebe po zbytek života starší sestru co by vás jen dokola opravovala. Ne. Tohle musím odmítnout. Věřím, že si lidi získám i tak. Nepotřebuji ji ani nikoho jiného.

°°°
Zavrtěla jsem hlavou. Seděla jsem spolu s Addou a rodiči před televizí. Návrh co mi odpoledne Adda udělala jsem odmítla. Nechtěla jsem ji už ani vidět. Ale co když tě nevyberou? Je tu přece tolik jiných děvčat. Šeptal hlásek. A jeho už taky slyšet nechci. Nechci se cítit provinile, ale co když mě opravdu nevyberou. To budu muset zůstat doma a jen sledovat ostatní jak marně se prince snaží získat. Na takové může jako je princ Ethan se musí jinak. Lehce a jemně a pak se mu ukázat v tom nejlepším světle. V televizi právě běželi zprávy. Ty tam vlastně běželi už od rána. Odmítala jsem je jen na jedinou minutu vypnout. Už jako malá jsem se naučila velmi dobře sbírat a zpracovávat informace. Jakýkoli náznak mého vybraní jsem však nezaregistrovala. Buďto mě nevybrali nebo to jen velmi dobře skrývali.

Na malé pódium se postavil černovlásek. Přestavil se jako Connor Penned. Lehce se předklonil před kamerou, otočil se na levou stranu, kde seděla na dvou trůnech král William a královna Meghan. Na menším trůnu podobném spíš židli seděl po levém boku krále korunní princ Ethan. Vedle královny stála z jedné strany princezna Heather a z druhé princ Joseph. Před svou straší sestrou stál nejmladší člen rodiny. Dvouletý princ Luke. Ten nevypadal, že by byl dvakrát nadšený z účasti ve zprávách. Normálně se zpráv účastní jen tři osoby na trůnech. Celá královská rodina krásně ladila do bílo- zlatého pozadí až na mladou princeznu. Od ostatních Gillespieů, jenž na sobě měli červené šaty a černé obleky s rudými kravaty, měla na sobě světle růžové šaty s volánky a sladkými rukávy na ramenou. Na nich se třpytivou stříbrné kamínky. Šaty krásně ladila s její stříbrnou korunkou ve vlasech a doplňky stejné barvy ostatních členů. Tím, že stála uprostřed zdála se tak jasná. Úplně svítila.

Na chvíli jsem zatoužila mít taky takové šaty. Pak jsem si vzpomněla, že podobné má Adda ve své skříni. Hned mi došlo kým se inspirovala. Tyhle šaty nosila princezna dost často. Než jsem zas začala věnovat pozornost televizi oznamoval už Connor první dívku. Jednalo se o poměrně vysokou dívku s tmavě hnědými vlasy a stejně tmavými oči. V pravém rohu obrazovky šel vidět růžek s královskou rodinou. Jejich reakce nebyla na dívku nijak výrazná. Jediný korunní princ trochu vykulil oči. Vsadím se, že je to kvůli její výšce. Vypadala tak na 180 centimetrů. Když Connor vyřkl její jméno trochu jsem naskočila. Alette Durand. Už jsem se s ní párkrát setkala. Pochází z druhé kasty. Bývalá modelkou, ale pár let zpátky vstoupila do armády.

Dál už jsem se na ostatní nesoustředila. Další lidi mi už byli jedno. Pořád dokola jsem musela myslet na Alettin pohled, jak by se změnil. Zpřísněl, zmoudřel. Až když Connor přešel k páté provincii. Mojí provincii. Zadíval jsem se na okénko s rodinou. Nechtěla jsem vidět koho vyberou. Najednou jsem si nebyla tak jistá jako předtím, znervózněla jsem.
,,Za provincii Daria tu máme..." Ach bože, ty dramatické pauzy, to mě jednou zničí. Když se konečně zas odhodlal promluvit zahájil se mi dech. Teď nebo nikdy.
,,Thalia Van Swanová. Tak co výsosti, co říkáte na výběr této známé mladé dámy?" Princ jen pokrčila rameny, ale král s královnou se na sebe usmáli. To je dobré znamení, alespoň něco. Matka s taťkou mě zezadu objali. Byla jsem šťastná. Tohle všechno jsem si vždycky přála, ta proč se neraduji spolu s mou rodinou?

___________________________________
Tak co, je lepší Cheryl nebo Thalia? A jak se vám líbil Hulmi😂💞