Předem se chci omluvit, že dlouhou dobu nevyšla kapitola, ale teď už zas budou vycházet tak jak jsme zvyklí (ne, není to jednou za dva měsíce xd). Užijte si 18. kapitolu^^

|10.12.2017| Margaret Allisonová

Ani jeden den. Ani jeden zatracený den nám nenechali se vzpamatovat z nájezdníků a už jsme museli normálně fungovat. Já sice večer usnula hned jak se dostala do postele, ale Kelly vypadala ráno jako chodící mrtvola. Odhadovala jsem, že skoro v noci nezamhouřila oka. Nechtěla jsem se plést do jejích věci, ale zvědavost mě přemohla.

Nad mou otázkou, proč vypadá tak hrozně unavená, odpověděla pokrčením ramen a lehkým povzdechnutím. Sice mě to zevnitř rvalo, ale nechala jsem její tajemství být.

Bohužel stejně ne-li hůř vypadala všechna děvčata. Povětšinu z toho zakryl make-up, ale strach a únava v očích se jim zakrýt nepodařilo.
Opatrně jsem kroužila mezi spoluhráčkami a snažila se na sebe neupoutávat pozornost. Jestli věděli něčí co já ne, a vypadaly po tom takhle, tak jsem se od toho raději chtěla držet dál. Na snídani se neobjevily všechny dívky, jak by taky mohli, když už tři vypadly.

Nervózně jsem seděla na své židli a pozorovala snídani přede mnou. Skoro jsem se jí nedotkla i když vypadala opravdu dobře a chutně. Zasmušilé obličeje mi ranní skvělou náladu zkazily a tak mi nezbývalo nic moc jiného než se k těm obličejům přidat. NE! Tohle nesmím dopustit. Palác že mě nesmí udělat někoho kdo nejsem.

Přinutila jsem se sníst aspoň pár soust, protože jsem přesně věděla jaké to je když někdo, komu vaříte a i když za to berete peníze, nedojídá vaše pracně udělané jídlo. Máte pak pocit, že to všechno bylo naprosto zbytečné a vaše snaha taky. Sice jsem jako čtvrtá takovou nouzi nezažila, ale i tak jsme to na farmě měli těžší než obyčejně čtvrtí. Neměli jsme to tak těžké jako osmý.

Panebože. Osmý! Cheryl. Slíbila jsem ji a Cassmer, že spolu po snídani zajdeme do knihovny. A zapomněla na to jak jsem se nechala unést vzpomínkami na domov.
Rychle jsem vstala ze židle a nedbala na zaražené pohledy ostatních. Na snídani stejně nebyla královská rodina. Jako vždy.

Proběhla jsem dveřmi a rychlostí padesát kilometrů za minutu, jsem zamířila do třetího patra. Pokud plánku, který jsem vždy nosila u sebe by právě knihovna měla být ve stejném patře jako naše pokoje. Osobně jsem v ní ještě nikdy nebyla, nebyla příležitost a ani mě to tam moc netáhlo. Byla to však nejlepší možnost pro schůzku v soukromí.

Vpadla jsem do místnosti a málem mi to vyrazili dech. Nejen, že jsem já schodech malém vypustila duši, ale...tolik knih pohromadě jsem neviděla ani v krajském městě naší provincie. Na tmavých policích ze dřeva stály stovky, možná tisíce knih. Regály se táhly od podlahy skoro až po strop a po celé místnosti.

Rozhlédla jsem se a až teď si uvědomila, že najít holky bude asi trochu obtížnější úkol. Regály s knihami tvořily velké bludiště s různými odbočkami.

,,Cheryl? Cassmer?" Zavolala jsem na zkoušku.
,,Á. Slečna Allisonová. Koukám, že se snažíte udělat dojem a přicházíte včas. To obdivuji. Nejste jako ty malé holky dole v jídelně, které se ani neuráčí dostavit." Ozval se pobavený hlas. Nebyla jsem tady tak dlouho, abych přesně věděla kdo to je, proto jsem doufala, že si mu osoba ukáže, nebo alespoň představí.

Žena, jak jsem podle výšky hlasů usoudila, se však neobjevila. Začala jsem se potát sama sebe, jestli jsem daného člověka něčím neurazila.
,,Ano..." Dodala jsem pro jistotu a sledovala tři chodníčky z regálu, jestli z jedné někdo nevyjde.

,,Margaret. Konečně jsi tu." Cassmer a vyšla z uličky. Zlaté šaty vrhaly tlumené světlo kolem ní. V tu chvíli vypadala jako bůh. Cheryl šla hned za ní a jakmile mě spatřila taky se usmála.

,,Jaká byla snídaně?"
,,Pořád si na to nemůžu zvyknout. Je to hrozně dobrý." Odpověděla mi okamžitě Cassmer. ,,Byl tam princ?"
,,Jaký?" Pousmála jsem se. Měla na výběr ze tří. Princ Ethan, korunní princ. Jeho mladší bratr princ Joseph a nejmladší člen královské rodiny princ Luke.

,,Samozřejmě, že všichni a král, královna..." Ztišila hlas. ,,a princezna..."
,,Ne. Ani jeden tam nebyl, ale od lorda z královské řady, jsem slyšela, té mají nějakou pořadu či co."

Než stihla, kterákoli něco říct otevřeli se s ťukáním dveře a vstoupily všechny dívky. Ani jsem si toho nevšimla, ale lady Sasha už na ně čekala.
,,Omlouváme se lady, ale sluha se opozdil. Přišly jsme co nejdříve-" Začala jedna z dívek, bohužel hlavy ostatních mi překážely ve výhledu, takže jsem nevěděla jaká se odvážila mluvit, ale lady Sasha ji hned utnula rukou.

,,Nepovídej." Řekla ironicky. ,,Tak proč tady lady Margaret byla dřív? Že by se dřív dozvěděla o vzkazu? Nebo jak mi to vysvětlíte lady Tabeo?" Neviděla jsem učitelce etikety do tváře, ale jasně jsem si dokázala představit jak se tváří.

,,Ale já jsem..." Ucítila jsem dloubnutí do žeber.
,,Radši to nech být. Aspoň, že nenadává tobě." Naklonila se ke mě Cheryl. Vlastně...měla pravdu. Trochu pochvaly neuškodí. Jen ať si myslí co chce, hlavně když mě to déle udrží v zámku.

,,Ano?" Otočila se na mě laskavě lady.
,,Už- už nic madam." Pousmála jsem se nazpátek. Lady nevypadala, že by pojala jakékoli podezření a tak se otočila zpět na dívky. Spolu s holkama jsem tam taky přešla, aby na nás viděla a nemusela se otáčet.

,,Vy to nevíte, ale já ano." Usmála se vlastnímu vtipu, avšak žádná z dívek neprojevila sebemenší náznak radosti či pobavení. ,,Jelikož se blíží zima a s ní i Vánoce, je nutné, aby jste se neučily bruslit na zimních bruslích. Věřím, že některé z vás toto již ovládají, ale také vím, že je to pro některé z vás prvně, co něco takového budete zkoušet. Nemusíte se však bát. Máte na zkoušení celý jeden den. Poté vás čeká zkouška, na konci které se s jednou z vás rozloučíme."

Řekla to s takovým klidem a vyvolala takovou reakci, že by šel slyšet špendlík na zem spadnout, jaké tu bylo ticho. Sasha nečekala na žádnou reakci. Elegantně se uklonila a odešla ke dveřím. Na prahu se ještě otočila.
,,Přijďte do pátého patra, čeká tam na vás kluziště." Přijela všechna děvčata pohledem a opustila místnost.

V knihovně bylo ticho. Proč nám to dělají? Tohle byla první selekce, kdy se zadávaly nějaké úkoly. Proč nemohli udělat zcela obyčejnou hru? Chtějí však zjistit něco co my sami nevíme?

Vyhlédla jsem z okna. Ranní paprsky ozařovaly knižní tituly. Ze stromů opadávaly poslední listy. Letos přišla zima pozdě. Znamená to něco? Je snad všechno ztraceno? Chce nám tím něco svět naznačit? Máme se bát?

___________________________________
Nazdárek párek xd. Já vím, že je to po dlouhé době, ale prostě jsem nějak neměla náladu😅. Ale odteď by zas měly kapitoly vycházet pravidelně.
Mimochodem. Tato kapitola je taky něčím speciální.
Hádejte kdo má dneska narozky?😂

No nic. Přeji vám krásný zbytek víkendu a uvidíme se příští týden. Pa.

Lis💞