|4.12.2017| Catherine Hardfieldová

,,No to snad není možné. Ti reportéři si dneska dovolují až moc!" Zvědavě jsem zvedla oči od houslí, které jsem právě ladila. Růžové a červené květy, jenž zdobily krásné leštěné dřevo jsem pohladila prsty. Černovlasá žena v krásných, vlnitých, modrých šatech držela ranní noviny. Na obálce jsem zahlédla název: časopis TANSA. No bezva, co zas provedli? Nahlas jsem však nic neřekla a jen se podívala mé ochránkyni přes rameno. Noviny byli nalistované někde veprostřed a přeložené napůl. Povytáhla jsem jedno obočí a když mi Stacey Jonasová podala noviny rychle přelétla stránku očima. Uprostřed se tkvěl obrázek modrého náklaďáku s různými sladkostmi.

Přemýšlela jsem kdo už všechno byl s princem na schůzce o Kom by noviny mohli mluvit. Jako první byla Beatrice Blacková, pak Vanessa Swanová, Thalia Van Swanová a Sakuya Menmaová.
Musela to být jedna z posledních dvou. Beatrice o svoji schůzce vyprávěla a Van šla večer. Povzdechla jsem si. Tohle mě moc nebralo. Mě by spíš zajímalo, kdy na tu schůzku půjdu já. Když už mě sem rodiče přihlásili ať to stojí za to.

Bylo po snídani a ranní paprsky slunce tlumeně zářily oknem do knihovny ke stolkům s pohovkami. Tam jsem právě seděla se Stacey. Nikdy jsme toho spolu moc nenamluvily, tohle byla další výjimka kdy na mě promluvila. S Heather mluvila lady častěji. Asi bych mohla spíš hrát ve svém pokoji, ale tady by se mé hraní lépe rozléhalo a byla by lepší akustika. K mému neštěstí sem však přišla lady Stacey a odmítala odejít. Nezbývalo mi dělat jakože si housle ladím a různé další věcičky a doufat, že jí to za chvilku přestane bavit a sama od sebe odejde. Před ní jsem v plánu hrát rozhodně neměla.

Zrovna když jsem si housle přiložila pod bradu, abych zkusila jak dobře ladí se otevřely s lehkým zaklepáním dveře. Lady Jonasová se hned postavila a já ji následovala. Rodiče by asi nebyli úplně nadšení kdybych vypadla za neslušnost. Musela jsem se nějak chovat. V masivních tmavých dveří stál princ Ethan. Už jsem si zvykla, že se královská rodina prostě někde zjeví a nikdo neví jak.
,,Vaše výsosti..." Uklonila se Stacey. Já po ní hned pukrle zopakovala a vysloužila si tím princův úsměv. Poslední dobou jsem byla za tyto okamžik velmi ráda. Ty jeho opravdu upřímné, ne ty předstírané, úsměvy byli čím dál roztomilejší. Ne, že se mi zamlouval, ale i někdo jako já prostě jednou rozmrznout musí.

,,Dobré ráno dámy. Mohl bych si prosím lady Stacey vypůjčit tady lady Catherine?" Zahleděl se mi do očí a já v nich spatřila tančit jiskřičky. Ucítila jsem jak se mi zrychlil tep a srdce měla snad až v krku. Co se to děje? Že bych už byla jako ty otravné malé holky z Toury co měly všude vyvěšené jeho plakáty? Ne to snad ne, taková já přece nejsem.
,,Jistě." Odpověděla jsem místo mé, ehm možné, přítelkyně, položila housle na stůl a odešla od pohovky rudé jako moje tváře. Rozešla jsem k princi, ale na půl cesty se zarazila. Opravdu to chci? Opravdu to chci TAKHLE? Ethanův povzbudivý úsměv mi však dodal o něco víc odvahy a já přišla až k němu a znovu se trošku uklonila.

,,Chtěl bych se zeptat. V přihlášce jste uvedla, že ráda jezdíte na koni takže předpokládám, že to umíte. Nechtěla by jste si se mnou dnes dopoledne zajezdit?" Vytřeštila jsem oči. Tohle jsem nečekala. Myslela jsem cokoli, kromě tohohle. Jednou rukou jsem si prohrábla bílé vlasy střižené pod uši a přikývla.
,,Ráda Vaše výsosti."
,,Prosím...říkejte mi Ethane." Usmál se a ještě dodal. ,,Takže dnes v deset vás vyzvednu před vaší komnatou. Nashledanou." Lehce se uklonil a pak s úsměvem na tváři vyšel z knihovny.
Podívala jsem se na stojící hodiny po mé pravé straně mezi policemi se spoustou knih. Půl deváté. Páni, to mám ještě spoustu času, uchechtla jsem se. Chtěla jsme se vrátit ke stolku, kde jsem předtím položila housle, ale zastavila mě něčí ruka. Samozřejmě, že to byla ruka vévodkyně Stacey. Usmívala se na mě takovým pyšným úsměvem. Zřejmě byla ráda, že její svěřenkyně jde s princem na schůzku jako pátá z třiceti dvou holek. Teda vlastně z jednatřiceti. Už jsou to tři dny co odešla Alice. Nikdo ji neviděl odcházet a ani se loučit. Bylo to takové tiché, jakoby se nic nestalo.

Moje obavy se potvrdily. Stacey mě začala chválit a radovat se, jakoby princ pozval ji a ne mě. Okamžitě mě doprovodila do komnaty, kde se mě chopily mé tři služebné Patricie, Elizabeth a Alexandra. Okamžitě se začali vypadávat co se děje a proč nejsem s ostatními dámami v salónku. Když však zjistili co se děje okamžitě začali připravovat oblečení. Díky bohu, že jsem dostala kalhoty a nemusela tam sedět v sukni tak velké jako jsem měla na sobě ráno.

Za necelou hodinu jsem byla hotová. Sice nechápu jak jim to mohlo trvat tak dlouho, když já doma si na sebe hodím tepláky, mikinu, helmu a jdu pro koně. Tady to však takhle asi nefungovalo. Museli změnit celé moje líčení a sestřih vlasů, aby ladili k béžovým skládaným kalhotům a hnědé bundičce, pod kterou byla bílá blůzka. Vysoké jezdecké boty a helma byli oboje černé. Než jsem se však dostala z pokoje už bily odkudsi hodiny deset hodin. Vyšla jsem před komnatu a viděla přicházet korunního prince, eh teda Ethana, v hodně podobném oblečení co jsme měla na sobě já.

,,Výborně můžeme jít." Řekl, když jsem mu vyšla naproti. Kývla jsem a následovala ho ven z paláce a přes zahradu do stájí. Nervózně jsem si třela spocené dlaně do kalhot a rozhlížela se kolem. V těhlech místech jsem ještě v životě nebyla. Nemám ráda nové věci a tohle je rozhodně NOVÁ věc!
Spolu s Ethanem jsem se dostala před krásné budovu. Skoro až oranžové dřevo lemovalo celou budovu a střecha připomínala slámu. Brada mi vystřelila dolů, až po chvilce jsem si uvědomila, kde jsem a pusinku rychle zavřela. Periferním viděním jsem zahlédla Ethana jak mě sleduje a směje se. Říkejte si co chcete. Ať jsem klidně naivní malá holka nebo cokoli jiného. Jenže ve mě doopravdy v tu chvíli zahořela naděje dobrého konce jako v pohádce. Že bych mohla žít šťastný a krásný život plný lásky a něhy až do smrti.

Zatřepala jsem hlavou. Takhle to je jen v pohádkách. Takový opravdový život není a já se tím nesmím nechat zlákat. Je to sice hra o lásku, ale nikdo tady nebude mít slitování. A já ho mít taky nebudu.

,,Lady Catherine?" Rychle jsem otočila hlavu za hlasem. Ethan se zastavil ve dveřích do stáje a pozoroval mě. ,,Děje se něco?" Naklonil jemně hlavu na stranu. Vypadalo to tak roztomile, že jsem se málem rozpustila. Ne! Soustřeť se a nemysly na blbosti.
,,Ne." Zamumlala jsem a následovala ho dveřmi.

Do tváře se mi nahrnul teplý vzduch ze zvířat. Rozhlédla jsem se. Muselo jich tu být nejmíň třicet.
,,Páni." Vydechla jsem přebytečný vzduch z plic a žasla nad těmi vznešenými tvory. Vždycky jsem se zastávala toho názoru, že kůň symbolizuje vznešenost, ale také divokost a svobodu. Všechno tohle musí člověk mít, aby byl svobodný.

Rozešla jsem se podél pravé strany a nahlédala do boxů. V jednom z nich stál čistě bílý bělouš. Byl nádherný. Jeho chytré oči sledovali bedlivě každý můj pohyb.

,,Vyberte si jakého chcete." Uslyšela jsem za zády, ale hned na to se rozezněly kroky a princ se ocitl za mými zády.
,,Je úchvatný." Zašeptala jsem s očima stále upírajícíma na bělouše.
,,To je. Sestra ho miluje snad víc než nás." Snažil se nadhodit vtip.
,,Ten je její?"
,,Ano dal jsem jí ho k dvanáctým narozeninám..." Odmlčel se a nahnul se, aby mi viděl do očí. Trochu jsem ztuhla. Bylo to moc brzo, až moc. Naštěstí princ otočil zrak na koně a pokračoval. ,,...má představovat její čistou duši. Nezkaženou publicitou, slávou a bohatstvím. Vím, že vám to teď tak nepřipadá, ale ona má jen strach. Strach, že se o ní jíž nebudu zajímat, že ji odsunu na druhou kolej." Zakroutil hlavou a následně se pousmál. ,,Nebo, říká se to tak ne?"
,,Ano, říká." Usmála jsem se nazpět.

,,Vezmu si jiného." Přešla jsem k boxu hned vedle. Na cedulce na vrátkách stálo: Královský kůň Pikao. Kůň byl tmavě hnědý se světlejšími skvrnami, které ve světle mdle svítily. ,,Tenhle je super." Přikývla jsem a hned se u mě objevil sloužící a začal koně připravovat k vyjížďce.
,,Zvládla bych to sama." Bránila jsem se a propalovala sloužícího pohledem. Ethan se zasmál a nechal svého rezáka vyvést před stáj. Nedlouho na to, byl i můj Pikao hotov. Služebný ho vyvedl vedle toho princova. Ten trpělivě čekal a nasedl společně se mnou na koňský hřbet.

,,Jak se jmenuje?" Kývla jsem k Ethanovu rezáku, nebo spíše rezačce jak jsem se hned dozvěděla o Nyx.
Klusali jsme vedle sebe po pozemcích zámku za zahradami. Většinou jsme byli potichu, ale sem tam se Ethan zeptal na nějakou otázku. Nečekaně to nakonec nebylo tak hrozné, jak si mé nejisté já myslelo. Popravdě to bylo vlastně strašně super. K mému neštěstí se však už začínal blížit čas oběda a s tím se i náš čas krátil.

Zbývalo nám asi necelých pětset metrů od stájí a mě zachvátil pocit úzkosti. Nechtěla jsem tohle dopoledne rušit. Tyhle krásné chvilky, kdy jsem korunního prince poznávala víc a víc a zjišťovala, že je to naprosto normální člověk jako my.

V tu chvíli se však něco stalo. Nechápu jak je to možné, ale královský kůň Pikao se lekl kočky, která nám právě přecházela přes cestu a začal se plašit. Normálně koně zvládnu uklidnit ze sedla, ale u Pikaa to nějak nešlo. Začal vyhazovat přední kopyta a stavět se na zadní. V uších jsem uslyšela výkřik, který s největší pravděpodobností patřil mně samotné, než jsem se z koně zřítila na zem.
Nebyl to zrovna dlouhý a už vůbec ne smrtelný pád, ale odřené lokty, kterými jsem pád zbrdila, budu mít ještě nějakou dobu odřené.

Ethan se po výkřiku otočil a rychle seskočil koně, jenž poslušně stál na místě.
,,Catherine!" Neobtěžoval se s titulem a já mu za to byla v tuhle chvíli vděčná. Nemusel by mít však tak vytřeštěné oči, jinak se začnu bát taky.
,,Jsem v pohodě." Odvětila jsem a pokusila se zvednout. Jakmile jsem však přenesla váhu na kotníky přepadla jsem na kolena. Levý kotník bolel jak nevím co. Nedokázala bych to zrovna popsat, prostě snad ještě víc než zlomenina ruky, když mi bylo deset let.

Ethan se ke mně sehnul. V očích se mu zračil strach. Nemohla jsem, a asi ani nechtěla, vědět co se mu právě honí hlavou a tak se radši přesunula zpět na lokty. Přes zaťaté zuby mi stejně uteklo zasyčení.

,,Proboha. Já...já vám pomůžu-" Začal vyšilovat Ethan. Na jednu stranu bylo příjemné vidět, že i on se nedokáže přetvářet pořád, ale v tuhle chvíli mi to bylo ukradené.
Podebral mi záda a druhou rukou opatrně nohy a zvedl mě. Bezmyšlenkovitě jsem se ho chytla kolem ramen, abych nespadla. Ucítila jsem jak princ ztuhl a podíval se mi do očí, hned se však otočil a vyrazil k paláci.

Do tváří se mi nahrnula krev a cítila jsem jak hořím. Sledovala jsem cestu před sebou a v hlavě bědovala. Jak je možné, že se tohle sakra musí stát zrovna mě. Já prostě musím být takové nemehlo.
Od paláce jsem uslyšela křik. Zvedla jsem oči a tentokrát ztuhla já. Mířila k nám ošetřovatelka a...a v závěsu za ní královna.

___________________________________
Ahojky, jakpak se máte? Ne, tak takhle ne dobře...
Jak se vám líbila kapitolka? Asi dobře, jinak by to nečetli Lis, myslí trochu!

Dneska trošku delší kapitolka, tak snad jste za to rádi. Mohla bych dělat takhle delší a víc ukecanější jestli chcete. Záleží na vás.

Jinak jsem nám teď trochu zamotala děj a pokud jste už měli favoritku tak jsem zvědavá koho (spamujte ty komentáře xd).

Okhey, tak zas za týden páčko 💞