|1.12.2017| Alice Blakeová

Dobře, nebudu kecat. Možná jsem měla trochu nahnáno dneska ráno. Brzo ráno mě vzbudila moje hlavní komorná- Lyndsea. Malém jsem po ní mrskla polštář, než mi došlo kde že to vlastně sem, a že bych si zas pro ten polštář musela dojít. Což, řekněme si popravdě, by se mi rozhodně nechtělo a asi i nikomu.
Když se mi podařilo nasoukat se do úplých červených šatů nad kotníky úlevně jsem vydechla. Nechápala jsem jak takhle někdo může žít celý život. To neznají nějakou volnost? Něco, v čem by se cítili pohodlně. V čem by mohli zapomenout na všechny strasti okolního života a jen si sedět a koukat na seriály? Ne. Vždyť je to přece jen KRÁLOVSKÁ rodina.
Proto se asi tuhle soutěž nesnažím vyhrát. Tohle by pro mě bylo horší než smrt. Nemoci nikam uniknout a všem být neustále na očích.

Dneska mi naštěstí nechala Brittany jen rozpuštěné vlasy a Nella, mě skoro nenalíčila. Na tohle jsem u nich nebyla zvyklá. Vždycky to docela přeháněly. Takže jsem se zarazila a podívala se na ně pohledem, který se jich jasně ptal na otázku: Co to má znamenat.
Ony se jen usmály, ale neodpověděly. Tak fajn, já si to zjistím sama. Odfrakla jsem si a vyrazila z pokoje. Nemít tak dobře vycvičené reflexy asi bych opravdu do osoby venku narazila. Vykulila jsem oči, když jsem rozpoznala kdo, že to venku stojí.
,,Právě jsem se chystal zaklepat." Uculil se muž s havraními vlasy v obleku.
,,Tak teď už nemusíte. Jsem tady." Uchechtla jsem se a přejela prince pohledem. Stále jsem neměla nejmenšího tucha co tu dělá, ale bylo mi to tak nějak jedno. Ale tak brzo jsem kvůli němu fakt vstávat nemusela.

,,Omlouvám se, že jsem vás kvůli tomu musel probouzet takto brzy, ale potřeboval jsem s vámi mluvit." Přikývla jsem, ale nic nenamítala. Nevěděla jsem, co bych mu na to měla říct. Jo jasan pohoda, proč bych si, že jo kvůli tobě nepřistala i dvě hodiny dřív...
,,Dobře. Můžeme se projít? Máte chvilku?"
,,Ne asi. Jenom jsme si řekli ahoj a já zas půjdu spát. Do snídaně stejně zbývá hodina, co myslíš princátko?" To jsem si však řekla jen v duchu, takže mě nemohl slyšet. Ale měla jsem fakt chuť mu to říct co očí.

,,Jasně." Kývla jsem hlavou a vydala se ke dveřím ze salónků uprostřed mého a Amitina pokoje. Koutkem oka jsem zachytila jak se princův tmavě zelený oblek pohnul a rozešel se za mnou. Otevřela jsem dveře a rozhlédla se.
,,Kam by jste chtěla jít?" Ozval se zas princ. Otočila jsem k němu hlavu s zadívala se mu do očí. Můj dokonalý fígl jak v někom vzbudit nervozitu. A dokonce vyšel. Princ Ethan se najednou zarazil a znejistěl. V černých očích se objevil náznak strachu. Zřejmě nechápal co to dělám. Nakonec si však rukou prohrál vlasy a s falešným úsměvem, který já hned poznám, zas vzhlédl.
,,Dobře, tak tudy." Postavil se vedle mě a nastavil na mě loket, čímž rukou udělal trojúhelník. Trošku divně jsem se na něj koukla a asi to museli vypadat komicky nebo co, ale princ se usmál.
,,Rámě." Naznačil a mně to opravdu po chvilce došlo. Tohle opravdu mezi osmými nevyužíváme. Když jsem ještě žila s rodiči, někdy jsem to viděla u
druhých nebo třetích. Provlékla jsem pravou ruku trojúhelníkem. Pousmála jsem se, protože mi to přišlo vtipné. Jak takhle můžou chodit? Není lepší se chytnou za ruce?

,,Na co jste se mě to chtěl zeptat?" Snažila jsem se přerušit ticho, které panovalo hned jak jsme vyšli vstříc paláci. Ticho mi nevadilo, ale tohle bylo divný. Přece tu chci ještě chvilku zůstat a dopřát své "rodině" nějaké ty peníze. Nepotřebuju abych letěla jako další.
,,Ano, jistě. Nejsem si jist, jestli je to proti vám úplně taktní," Zarazil se a vyhledal můj pohled. Proč mi přišlo, že mluvil takovým zvláštním jazykem. Ono se ještě dneska používá slovo 'jist'?
,,Pokračujte." Pobídla jsem ho.
,,Dobrá. Hned první den zde, jste na sobě měla černé šaty. Ty nebyli v určené nabídce, jak jsem zjistil od matky. Takže bych se chtěl dotázat. Zachováváte tím někomu úctu?" Všimla jsem si, že malinko zčervenal. Nechápala jsem o čem to mluví a tak se trochu zamračila.
,,Jestli vám někdo zemřel, není mi nic do toho, jen se ptám." Sklopil oči. Cože to? To se jako v paláci nesmí nosit černá barva jen tak pro srandu králíkům?
,,Ne, nikdo neumřel. Vzala sem si ty šaty jen tak." Upřesnila jsem a princi se viditelně ulevilo.

Zahnuli jsme za roh, kde se nacházelo další oddělení pokojů. Nevěděla jsem, jestli mě princ vede někam na určité místo, nebo jen tak bloumáme po paláci.
Náhle jsem v jednom z pokojů uslyšela hlasy. Normálně neodposlouchávám, ale tenhle hlas mě zaujmul. Nemohla jsem si ho splést. Takový dětský hlas má jen jedna osoba v paláci. Princezna Heather. Mimoděk jsem se zastavila a ruka mi vyklouzla z princova rámě. Otočila jsme se ke dveřím a rychle přelétla cedulku na nich.
,,Provincie Ryan." Přečetl za mě princ.

,,-dát mi mou kočku k narozeninám! Ethan měl vyhodit spíš tebe. To je úroveň. Je ti jasný, že jsi si přivlastnila MŮJ majetek?!" Ozvalo se za dveřmi. Otočila jsem se na prince. Byl bledý a neustále těkal pohledem mezi mnou a dveřmi. Moc dobře musel poznat, kdo to tam mluví. Mě by však zajímalo NA koho to tam princezna křičí.
,,Ale oni řekli cokoli, nemůžu za to, že si přivlastňujete vy cizí kočky. Jak jsem to asi měla vědět? Měla jste vymyslet lepší pravidla." Řekl zas někdo nazpátek. Jestli to byla soutěžící tak měla sakra kuráž se takhle postavit princezně.
,,Neměli bychom tu být, pojďte prosím. Ukážu vám zahrady." Zamumlal princ. Já se jen ušklíbla a přistoupila blíž ke dveřím. Tohle bylo lepší než nějaká zahrada. Nemyslela jsem si, že v zámku může být taky zábava.

,,Ne. Opravdu. Jdeme." Napřímil se princ. Svraštěla jsem obočí. Teď nevypadal jako ten sympatický kluk jako před dvěmi vteřinami. Teď se z něj stal budoucí král. Jestli se takhle choval ke každé holce, kterou potkal nedivím se, že ještě žádnou nemá a pořádá se tak Selekce.
,,-se můj bratr už rozhoduje o vašem vyloučení. Takže si můžete začít balit!" S tím za dveřmi řeči ustaly a rozezněly se kroky. Otočila jsem se a chtěla co nejrychleji zmizet, ale zarazila jsem se.
,,Teď by jste chtěla zmizet? Nemyslíte, že je proti etiketě odposlouchávat cizí rozhovory?"
,,Vždyť vy jste to taky slyšel!" Neudržela jsem se a vykřikla o něco víc, než by mělo být slušné. Princ se zamračil a zkřížil ruce na prsou.

V tu chvíli se taky otevřely dveře, ze kterých ještě před vteřinkou nebylo slyšet ani hlásku. Rozlobená princezna z nich skoro vyběhla. Nevšimla si nás. Díky bohu. Zrzavé vlasy za ní vlály stejně jako šedé šaty.
Nebýt v takové situaci jako jsem byla teď asi bych se zasmála, nebo se šla podívat dovnitř za holkou, proč že tam na sebe tak křičely. Avšak já v dobré situaci ROZHODNĚ nebyla. Něco jiného je bavit se s princem, ale když si uvědomíte, že je to váš budoucí král a vládce celé země, a že váš život závisí jen a jen na něm asi žertovat nebudete. Celý můj život visel jen na jediné osobě a ta právě stála přede mnou a nevypadala moc šťastně. Problém byl, že jsem nevěděla jak ho uklidnit, aby mě rovnou nevyhodil. Možná to v plánu vůbec neměl, ale radši jsem zavřela pusu, která se snažila něco na mou obhajobu vyžbletat.

,,Musím vás poprosit, aby jste šla už na snídani." Změřil si mě pohledem.
,,Potřebuji si ještě něco zařídit." S těmito slovy se otočil a zamířil pryč. Hned se však ještě zastavil a otočil se zpět. Ve tváři měl už měkčí výraz, ale stále z něj šel strach. ,,Vyřiďte prosím lady Beatrice Blackové, aby po snídani přišla ke vstupu do paláce. Děkuji." Teď už opravdu odešel a zaplul do nejbližší zatáčky, která tam byla.
Chvilku jsem za ním ještě nevěřícně hleděla. Vážně právě přeze mě pozval nějakou holku na rande? Okej, ten kluk se má ještě co učit pokud si tady chce najít ženu a vzít si ji.

S těmito myšlenkami jsem se vydala na snídani na opačnou stranu paláce. Byla jsem rozhodnutá zjistit, kdo byla ta holka, se kterou se tam princezna hádala. Byla z Ryanu, ale tam mohly být dvě. Ještě zjistit, která z nich přinesla k princezniným narozkám kočku. Byla jsem odhodlaná, já se nevzdám. Když už se tak rozhodnu nikdo, ale opravdu nikdo mě nepřesvědčí, že bych to neměla dělat. Vždyť jsem se právě pohádala s budoucím králem Tansy a vyvázla z toho bez újmy. Teda myslím. Trochu mě děsilo to jeho: Musím si jest něco zařídit. Doufala jsem, že tím nemyslí můj odlet domů.

___________________________________
Ahojky, dneska se hlásím s zcela dokonalým číslem kapitoly- 1444 xd. Ne fakt na nekecám 😂 Jinak co si myslíte, že si musel jít princ zařídit hm?!
Lis