|30.11.2017| Ava Daviesová

Stála jsem opřená o skříň v kuchyni. Ani nevím jak mě napadlo jít zrovna sem, ale tak nějak to bylo asi logický. Nikdo nemůže odmítnout k narozeninám něco k jídlu. To prostě nejde.
Vedle mě tikal budík, na kterém zbývalo necelých pět minut. Rozhlédla jsem se kolem, ale stejně skončila pohledem na troubě, kde se pekl můj dárek pro princeznu. Kokosové muffiny. Miluju je. Mňamka. Tak snad budou chutnat i jí. Pro mé neštěstí však nenapadlo jen mě zajít do kuchyně. Miriam Glittsonová a Alette Durandová už odešly. Takže nás tu zbývalo šest. U nich jsem si, ale jako na potvoru jména nezapamatovala. Myslím Alice...a to je asi všechno.

Jedna z nich, zrzavá dívka seděla u stolu. V rukách, dříve bílý, hrnek, teď už podkreslený různými barvičkami. To byl celkem dobrý nápad. Chystala jsem k ní jít a na hrníček se podívat, ale zrovna mi zazvonil budík a já rychle přiskočila k troubě. Otevřela jsem ji a vytáhla, s rukama v chňapkách, plech se dvanácti muffiny. Zhluboka jsem se nadechla. To to vonělo. Položila jsem ho na připravené prkýnko a nechala chladnout. V tu chvíli mě taky něco trklo. Na co to dám? Vždyť v plechu by to bylo divný...
Nakonec jsem se rozhodla pro jedinou smysluplnou možnost. Z kredence jsem vytáhla bílý porcelánový talíř. Nebylo to zrovna to nejlepší, ale postačit by to mohlo. Když jsem se otočila na zrzavou dívku, jestli by mi nepoučila taky nějaká ta malovátka, s trochou zklamání jsem zjistila, že už odešla. Škoda. Nevěděla jsem přesně v kolik jsme začali s touhle divnou soutěží, ale když už odešla i Alice, muselo to za chvíli končit. Proto jsem rychle sedm z dvanácti muffinů dala na talířek a vyrazila z kuchyně. To by Bethany, moje mladší sestřička, koukala jak úžasně si vedu.

°°°
Stála jsem u stolu, kde bylo ještě poměrně málo dárků. Tedy jestli se tomu tak dá říct. Tolik jsem jich neměla ani ke svým narozeninám, ale tady to evidentně nebylo ještě všechno. Svůj talířek s muffinama, jsem svírala v ruce, podle mě až moc křečovitě. Sice jsem celou Selekci brala jen jako zábavu, ale nechtěla jsem vypadnout tak brzo. Ještě jsem si ji pořádně neužila. Vzhlédla jsem ke dveřím přesně ve chvíli, kdy jimi prošla Amora, holka ze stejné provincie jako já, a ještě nějaká hnědovláska s kudrnatými vlasy. Odfrakla jsem si a konečně položila talířek na kraj stolu. Okamžitě v tem moment se sálem ozval cinkot. Usoudila jsem tedy, že už tu budou všichni, ani jsem si toho nevšimla.

°°°
Nevěřila jsem vlastním uším. Vážně královská rodina dala tuhle akci jako záminku na vyhození dvou účastnic? Ale proč dvě? Proč tak divné číslo? Vypadá to, že už to museli vědět dávno předem, určitě museli.

O chvilku později už stáli všichni kolem princezny Heather a v rukách svírali talířky s dortem, který úžasně ladil s šaty dcery krále. Vínové spíše až rudé, volánkové šaty.
,,Hm..." Uniklo mi úlevné vydechnutí, když jsem si vložila vanilkový dort s marcipánem do pusy.
,,Chutná?" Ozval se vedle mě hlas. Otočila jsem se za ním a spatřila blonďatou dívku. Její pod kolena dlouhé, rudé šaty s poloprůhledným pláštíkem, stejné barvy a límečkem, jak na mě kouká. Páni, proč takové šaty nemám taky? To není fér. Já mám jen obyčejné tmavě modré, ale ty jsem si vlastně vybrala sama, tak proč si stěžuju.
,,Jo, je dobrý." Sjela jsem ji znovu pohledem. Dívka se jen ušklíbla a přišla blíž ke mě. Já se však zas o krok posunula od ní.
,,Jasně, pohoda zůstanu tady." Kývla hlavou k místu kde stála. Byla jsem ji za to i trochu vděčná. Nebyla jsem si holkami tady jistá. Nechtěla jsem se moc sbližovat, aby mu pak nebylo líto, pokud odejdu já nebo oni. ,,Jaký dárek jsi udělala ty?" Usmála se.
,,Muffiny, kokosový. Ty?" Zeptala jsem se už o něco jistěji. Možná to nebude tak strašný.
Dívka se uchechtla, ale potom na mou otázku odpověděla. ,,Obrázek. Jinak, jsem Heather Qennceová."
,,Super, já Ava. Ava Daviesová." Zasmála se Heather a já se k ní opatrně přidala.

,,Máš tu už někoho? Jako kamarádky chápeš..." Usmála se, když k ní přišli další dvě holky. Obě jsem je jakštakš poznala. Byli se mnou dole v kuchyni. Nestihla jsem však zjistit co tam dělali.
,,Ne." Byla to strohá odpověď, ale zcela výstižná.
,,Tohle je Catherine," Ukázala na světlovlasou dívku. ,,a tohle Clarie." Kývla zas na hnědovlásku. Super, ale mě to nezajímá. Vystačím si sama. Díky, ale ne.

,,Dámy a pánové. Jestli dovolíte, začneme dívkami ze Selekce." Přehlušil hukot v místnosti hlas krále Williama. Jako i všichni ostatní jsem obrátila zrak právě na krále. Šel z něj respekt, ale nebála jsem se ho. Podvědomě jsem přikývla a trošku znervózněla. Ještě ne, ještě nejsem připravená.
,,Jako první bych poprosil. Hm...dnes začneme od konce. Poprosil bych lady Beatrice Blackovou." Co proč zezadu? To půjdu za chvilku... Hnědovláska s úsměvem na tváři sebou trhla, ale pak hned popadla svůj dárek ze stolu a přešla k princezně. Na můj vkus měla až moc vyzívavé šaty. Sice ta tmavě zelená byla krásná, ale otevřené byli až do půlky stehna. Vsadila bych, že ona vypadne jako první, protože proč ne. Prostě se mi nelíbí.
Usmála se o něco víc, když dorazila k skoro o dvacet centimetrů menší princezně. Zamumlala něco, co mohlo být blahopřání a vrazila jí do ruky něco růžového. To, to byl plyšák? Jo, stoprocentně to byl růžový plyšák.

,,Děkuji." Odpověděla až přehnaně sladkým hlasem princezna a plyšáka si prohlédla. Nehleděla na to s opovržením, jak by u rozmazlených děcek bylo zvykem, spíše... zvědavě. Trošku se mi přitom ulevilo. Snad to nebude tak těžké ji říct: ,,Všechno nejlepší k narozeninám." Ne to snad ne, úplná pohodička že?

Ne, pohodička to vážně nebyla. Zdálo se, že to tak bude, ale rozhodně nebylo. Všichni co byli přede mnou, měli úžasné věci. Dobře až na holku v modrých šatech a Catherine. To, to byli fakt divný věci. Kdo by dával princezně papírovou korunku, dobře tohle ještě ujde, nebo RAJČE? Cože to? Z mých muffinů byla celkem nadšená, ale to ze všech dárků. Každopádně, hned jak jsem ji svůj dárek předala, šla jsem k občerstvením. To víte, člověku celkem vyhládne, když dělá něco pro druhé. Takže mezitím co ostatní dávali normální dárky jako třeba: Dalekohled, hrací skříňku, make up, panenku, knížku, šaty nebo šálu. Našly se i lidé, kteří buď nic moc nenašly, nebo jim to jenom přišlo vtipné, ale měli fakt divný věci. Mě to teda vtipné nepřipadalo. Přijde až moc divné dát k narozeninám třeba origami, stromek, kočku a...počkat, to je vážně kudlička? No to snad ne. Proč by to prostě někdo dělal co?

Po nás, holkách ze Selekce, přišla na řadu královská rodina. Mladší bratři krále Williama a královny Meghan, které přišli i rodiče. Tihle lidé opravdu věděli jak se chovat a hlavně, co dávat k narozeninám! Hned po rozbalení dárků, a vyvedení bílého poníka ze sálu, kterého dál princezně její bratr princ Ethan, nastala konečně ta nekonečně dlouho očekávaná chvíle. Stála jsem po boku Heather, Catherine a Clarie a pečlivě pozorovala prince Ethana, jenž právě stál uprostřed místnosti. Holky vedle mě se ošívaly a neustále si něco mumlaly pro sebe. Taky jsem se bála, ale ne tak hodně. I některé jiné účastnice vypadaly naprosto klidně. Buďto si byly stoprocentně jisté, že ony nevypadnou a nebo jim to bylo jedno, jako mě.

,,Všem vám děkujeme za tak úžasné odpoledne a začátek večera. Nechci, aby narozeniny mé sestry někdo bral jako záminku k vyhození," Pozdě. ,,ale usoudili jsme, že už je bylo načase." Oni usoudili? Jich jako bylo víc? ,,Berte to prosím tak, že jsem si definitivně jistý, že se k sobě nehodíme, nebo bych k vám nemohl nikdy nic vážnějšího cítit." Odmlčel se a prohlédl si dívky před sebou. Už za pár minut nás mělo být o dvě méně. ,,Aby to však nebylo tak trapné, a řekněme si narovinu tak ponižující, uděláme to anonymně. Zavřete oči, prosím bez podvádění. Tomu koho se dotknou ramene zde zůstává dále. Ten kdo můj dotyk neucítí bohužel vypadne." Smutně si nás prohlédl, jako by ty holky potřebovaly litovat. Určitě to jen hraje, tohle nemohlo být upřímný.

Po vzoru Heather vedle mě jsem taky zavřela oči. Sice se ve mě probouzelo  čím dál větší nutkání je zas aspoň na škvírku pootevřít. Tu touho se mi však ani nevím jak, podařilo přemoct a uchovat tak celé tajemství. Byla jsme poměrně velká banda, takže i když jsme před chvílí teprve oči zavřely už jsem zas byla docela nervózní. Princův dotyk nikde. A to jsem nebyla ani nijak zvlášť má kraji. Vedle sebe jsem uslyšela kroky. Museli být princovi. Na vteřinu se zastavily za holkou vedle mě, což vážně nemám tušení kdo byla, a pak hned zmizely. Počkat. Proč by překročil celý zbytek řady. Musel to jít napřeskáčku, aby nás víc znervóznil. Jestli to měl takhle v plánu tak se mu to rozhodně povedlo. Za chvilku se zas ozval klapot nohou z druhé strany než předtím. Tentokrát se zastavil za mnou a Clarií. Na rameni jsem ucítila lehký a jemný dotek ruky. Malém jsem si až oddychla. Ulevilo se mi, ale stále jsem umírala touhou vědět kdo že to vypadne.

Moje přání bylo vyslyšeno skoro okamžitě. Ozval se princův hlas.
,,Dámy, vy jenž jsem se vás nedotkl prosím opusťte potichu tuto místnost. Do večera máte čas se zabalit. V šest hodin vás dopravíme domů."
Uslyšela jsem nějaké povzdechnutí, ale nestihla určit odkud vychází. Najednou se ozvaly kroky a klapání podpatků. Mířily ke dveřím ven rychlým, ale hrdým krokem.
Jen co kroky utichly a dveře se zavřely jsem otevřela oči. Hned jsem se začala rozhlížet kolem. Moje zvědavost mě teď chytla a já se jí nechtěla vzdát. Nebývalo to tak často, aby mě něco zajímalo tak moc. Ostatní účastnice na sebe tupě zíraly a snažily se zjistit kdo chybí.
,,Cessie a Sophie jsou pryč!" Zapištěl někdo z davu.

___________________________________
Ahojky, jsem tu s další kapčou, doufám, že jste byli aspoň trochu nervózní jako holky v Selekci.
Jinak jen vám chci říct, že celé pořadí je náhodně vylosované, jen malinké změny tam jsou, aby to zapadalo do příběhu. Tak mě neukamenujte, pokud vaše postava vypadne brzo. Může za to ruleta, ne já xd💞
Lis