5.

Řekou se dostali až do těsné blízkosti Franzova sídla a poté se přenesli do jezera nedaleko zámku.

Na dně jezera nalezli staré sídlo některé z rusalek, vypadalo ale, že už je dlouho opuštěné. Nejspíš ani žádná vodní bytost nechtěla být ve Franzově blízkosti. Nebylo tudíž divu, že voda byla kalná a dno zarostlé.

Nerys několika kouzly uklidila aspoň to nejnutnější.

„Hmm, nakonec to tady není tak špatné," rozhlížela se kolem. „Možná se sem přestěhuju. Až budeme s Franzem hotovi, určitě to bude příjemné místo k životu."

„Možná by nakonec nebylo od věci porozhlédnout se kolem. Vypadá to, že nám nastávají bouřlivé časy a nikdy nevíme, kdy budeme potřebovat nový úkryt," zamyslel se Alex.

„Konečně rozumná řeč," zvolal Nik a vydal se na průzkum

Zámeček byl malý, ale akorát dost velký na to, aby jim poskytl útočiště.

Rusalka, která ho opustila nejspíš před mnoha lety, měla vkus. Nerys obdivovala luxusní zařízení, stropy z lastur a překrásné sochy.

„Není zas v tak špatném stavu," zamyslel se Alex a kopal do zdi.

„Hnízdečko lásky," poznamenala Nerys, když vešli do romanticky zařízené ložnice.

„Tak se raději pustíme do příprav ne?" navrhl Alex.

„Klid, máme na to celý den," namítl Nik, „ačkoliv uznávám, že udělat z Hanky ošklivku bude fuška."

„Nic, co bych nezvládla," ušklíbla se Nerys.

Otevřela jednu ze skříní a zajásala: „Tohle můžeme použít. Zkus si to," podala Hance něco, co mohly klidně být svatební šaty.

Hanka si sundala svrchní oblečení a přes spodní košilku si přetáhla bílé šaty.

„Hmm, musíme je trochu upravit. Můžete dál zkoumat," obrátila se na Nika s Alexem, „ať nerušíte umělkyni při práci. Zavoláme vás, až bude hotovo."

Nerys posadila Hanku před popraskané zrcadlo a započala své dílo. Pracovala tiše a pomalu. Měly jen jednu jedinou šanci a všechno muselo být naprosto dokonalé.

Po nějaké době, kdy Hanka seděla úplně bez hnutí, už ji všechno bolelo, ale neodvažovala se říct si o pauzu, takže jen zatnula zuby a vydržela to.

Když konečně otevřela oči, málem se sama sebe lekla. Byla z ní mrtvá nevěsta.

Bílé svatební šaty byly na několika místech roztrhané a pokryté bahnem a žabincem. Její kůže byla něčím pomazaná, takže vypadala mrtvolně bledá se zelenkavým nádechem, navíc, jako by se jí na několika místech odlupovala. Oči měla černé a zapadlé a rty popraskané. Do rozcuchaných vlasů jí Nerys vpletla vodní rostliny a další dávku žabince. Za jedinou ozdobu se dal považovat bílý leknín za levým uchem.

„Jsi dokonalá," pochválila Nerys svoje dílo a poodstoupila, aby si ji pořádně prohlédla. Pak šla pro Alexe a Nika, kteří našli ve sklepě staré víno a poctivě jej ochutnávali, zda není zkažené.

„Skoro bych se tě leknul," prohlásil Nik, když vstoupil do místnosti.

„Díky," špitla Hanka.

„Tohle musí vyjít," pokýval Alex uznale hlavou. „Já věděl, že odvedeš dobrou práci, ale překonala jsi má očekávání," obrátil se k Nerys. Pak sáhl do kapsy a vytáhl prsten s diamantem.

„Tohle jsi hodila do řeky, než jsi se chtěla utopit. Tenkrát jsem ještě nevěděl proč, tak jsem ho raději vzal s sebou. Myslím, že se ti takhle podaří Franze lépe přesvědčit," podal prsten Hance, která jej znechuceně navlékla na prst.

Počkali do setmění a pak se vydali k zámku.

Měsíc se nacházel právě v úplňku, a to dodávalo tomu všemu strašidelnější ráz. Hanka, v měsíčním světle, skutečně vypadala jako bytost z jiného světa.

Nerys zůstala v jezeře, Nik hlídal u brány a Alex šel celou dobu krok za Hankou. Oba byli v černém a snažili se být neviditelní.

Do zámku se dostali snadno. Alex zabušil na dveře, Hanka se schovala za roh a když se rozespalý strážný šel podívat, co se děje, nepozorovaně vklouzli dovnitř.

Hanka zamířila rovnou do Franzovy ložnice. Sice nebyla nikdy přímo uvnitř, ale pamatovala si, kde je.

Franz ještě nespal. Zrovna si lehal v dlouhé noční košili do postele, nalil si sklenici červeného vína a zřejmě čekal, která ze služek ho přijde obšťastnit. Ani nezpozoroval, že v ložnici není sám, dokud na něj Hanka nepromluvila.

„Franzi, můj drahý Franzi," pronesla sípavě. Franz s sebou trhl, otočil se na ni a v tu chvíli by se v něm krve nedořezal. Hanka, osvícena měsíčním světlem stála u otevřeného okna, závoje na ní vlály, z úst jí vytékala voda, a vztahovala k němu ruce.

„Co.... co.... chceš?" vykoktal ze sebe a držel se za srdce.

„Jsem tvoje snoubenka, pamatuješ? V nemoci i ve zdraví, v životě i ve smrti. Musíš jít se mnou."

„Žádná svatba nebyla!" bránil se Franz kterému ani strach nezabránil dívat se na Hančina prsa, prosvítající pod jemnou látkou.

„Zaslíbili jsme se jeden druhému, a to těm v záhrobí úplně stačí," natáhla k němu ruku s prstenem, „musíš jít se mnou. Musím tě přivést, jinak sem budu chodit každou noc, tak dlouho, dokud se mnou nepůjdeš."

„Já tam nepatřím," odporoval.

„Ale ano, patříš můj drahý. Patříš tam, kde jsem já."

„Vždycky je nějaká cesta," snažil se smlouvat.

„To je," souhlasila Hanka, „ale to bys ty nikdy neudělal. Vím, že mě miluješ a půjdeš se mnou."

„Řekni mi, co to je, udělám cokoliv..."

„Ne, já vím, že máme být spolu, můj drahý," zavrtěla Hanka hlavou a z úst jí vyteklo ještě více vody.

„Jednoho dne spolu budeme, teď mi ale prozraď, co mám udělat," Franz se snažil působit klidně, ale Hanka přímo cítila jeho strach a viděla krůpěje lepkavého potu, které mu stékaly z čela.

„Dobře," vzdychla, „pokud očekáváš velkorysost, musíš sám být velkorysý. Vrhni se do jezera pod zámkem a budeme navždy spolu, můj drahý, nebo..."

„Nebo co?"

„Nebo tam vhoď tolik cenností, kolik sám vážíš." Hanka věděla, jak je chamtivý, a že tohle pro něj bude těžké rozhodnutí i tváří tvář smrti, ale i na to mysleli. Alex se schoval za komodou a začal kouzlit. Čtyři vyřezávané sloupy Franzovy mohutné postele obtočily chaluhy, z nebes kapala voda a padaly malé žáby a bělice.

To Franze podle očekávání povzbudilo k činu. Vyskočil z postele a běžel do sklepení, tak rychle, jak jen bylo jeho tlusté tělo schopno. Pokud narazil na někoho ze služebnictva, poslal ho se zlostným zavrčením do patřičných míst.

Hanka šla pomalu za ním jako přízrak.

V zámecké pokladnici rozložil na zem závěs, který po cestě strhl z okna a začal do něj házet šperky, stříbrné poháry a mince. Počínal si tak zběsile, že si ani nevšiml Hanky, která zatím schovala nefritovou sošku.

Alex stále kouzlil a chaluhy obtáčely Franzovy ruce a nohy a vrchol všeho bylo, když začal plivat živé pulce. Vyděšený k smrti přihodil ještě pár cenností, a tak rychle, jak jen, mohl je táhnul k jezeru.

Použil zadní vchod, takže se vyhnuli služebnictvu a strážcům. S odhodláním, které od něj Hanka nečekala, hodil ranec do jezera.

„Sbohem, můj drahý, tímto ses vykoupil," řekla dramaticky a vrhla se to tmavé vody.

Franz ani nečekal, až se hladina uklidní a upaloval zpět k zámku. Ještě tu noc přikázal služebnictvu, aby začali balit. Hned ráno hodlal odjet na své druhé sídlo.

„Nemůžu uvěřit, že to nakonec udělal," řekla Hanka, když bylo po všem, „díky za ty chaluhy."

„Myslím, že by to nakonec udělal i bez nich, ale nechtěl jsem tam strávit celou noc," ušklíbl se Alex a vyprávěl ostatním co se stalo.

„Musím se ti omluvit," řekl Nik. „Měl jsem tě za rozmazlenou holčičku, která si nechce vzít bohatého hraběte, ale když jsem viděl to oteklé prase... taky bych se raději utopil."

„Nicméně, to oteklé prase nám teď skvěle posloužilo. Válka stojí peníze," kývla Nerys směrem k hromadě zlata a stříbra.

„S tímhle už by se o tom dalo uvažovat," souhlasil Alex a rozvázal ranec. Všem čtyřem nad takovým množstvím spadla brada.

„Teď už je to doopravdy," promluvila konečně Nerys. „Naše dobrodružství právě začalo. Máme skrýš, peníze, společné tajemství, budeme cestovat a nejspíš bude na naši hlavu vypsána odměna..."

„Nadějné vyhlídky. Ty to vždycky umíš tak podat," zamračil se Alex.

„Co teď?" zeptal se Nik

„Pár dní si odpočineme a připravíme se na královské zásnuby," odpověděla Nerys a odtáhla Nika do jedné z ložnic.

Alex nalil Hance i sobě pohár vína, ale když se z ložnice ozvaly hlasité vzdechy, raději ji odvedl jinam.

„Chceš už jít spát?" zeptal se.

„Jsem sice unavená, ale taky tak rozrušená, že bych nejspíš ještě neusnula."

„A je něco, co bys chtěla dělat?"

„Možná... Chtěla bych si jít zaplavat. Sice jsme pod vodou, ale jako bychom byli ve vzduchové bublině. Chtěla bych si jít zaplavat, jako člověk. Abych skutečně cítila vodu na kůži."

„To se dá zařídit, aspoň ze sebe smyješ zbytek toho malování," usmál se Alex a vzal ji za ruku.

Obešli jezero a našli si vhodné místo na druhé straně. Alex vzal na sebe lidskou podobu, svlékl se a pomalu vstoupil do vody.

„Na co čekáš?" povzbudil Hanku, která stála na břehu s odvrácenou hlavou, aby nemusela zírat na jeho nahé tělo. Líbil se jí i v jeho běžné podobě, ale v té lidské jím byla přímo okouzlena. „Chceš se koupat oblečená?"

Hanka si vzpomněla na to, co jí řekla Nerys. Nahou už ji viděl a nejspíš ne jednou, ale i tak se nepřinutila k tomu, aby se svlékla. Sundala si jen svrchní šaty a v dlouhé košili vlezla do vody za Alexem.

Udělala pár temp a ponořila hlavu, aby smyla i poslední zbytky barvy. Plavání bylo docela dobrý nápad. Příjemně teplá voda ji uklidňovala a výhled na zámek byl prostě úchvatný. Uvnitř se svítilo, a i na tu dálku viděla pobíhající služebnictvo a kočího, který pomáhal Franzovi do kočáru. Hanka se nemohla ubránit úsměvu, když kočár konečně zmizel z dohledu.

„Naše tajné místo je teď konečně opravdu pusté," poznamenal Alex.

Hanka se postavila vedle něj na písčité dno, na které jen tak tak dosáhla. „Skoro mi ho bylo až líto, ale ne zas tak moc. To, co nám tak ochotně daroval, byl jen malý zlomek jeho majetku a nevšimla jsem si, že by mě nějak oplakával. Vsadila bych se, že má už v zásobě náhradní nevěstu."

„Jsem rád, že sis ho nevzala, ačkoli ti nemám co nabídnout výměnou za pohodlný život, kterého ses vzdala."

„Nikdy jsem o takový život nestála," zamračila se Hanka. „A navíc, není to tvoje zodpovědnost nabízet mi něco výměnou. A jestli to chceš opravdu vědět, dal jsi mi toho už víc než dost. Šanci na to, zařídit si život po svém. Možná... jednou..." zdvihla bradu a pomalu se brodila zpátky ke břehu. Alex ji následoval. Posadili se na travnatý břeh a chvíli jen tak mlčeli.

Rozhodla se. Pomůže jim najít to, co potřebují a pak se vrátí k lidem, kam patří.

„Podívej, slunce už vychází," ukázal Alex.

Zdrželi se, aby viděli na tu nádhernou scenérii a Hanka si uvědomila, jaké je pod vodou ticho. Teď slyšela zpěv probouzejících se ptáků, kvákání žab, šelest rákosí i šumění nedalekého lesa.

„Je mi zima," řekla tiše, ale bylo jí spíš smutno.

„Tak se vrátíme," vzal jí Alex za ruku a přenesl ji do podvodního zámku.

Hanka se převlékla, ale padla na ni únava a ona vyjádřila přání si odpočinout.

„Také mám chuť se na chvíli natáhnout. Myslím, že Nik s Nerys budou spát až do oběda. Támhleta ložnice je volná," ukázal na jedny dveře. „Já se natáhnu na pohovku."

„Je tu přece několik ložnic."

„Já vím, ale někdo by měl držet hlídku. Odpočinu si, až mě Nik vystřídá. Běž a snaž se usnout."

Hanka ráda poslechla a zachumlala se do měkkých podušek, které byly výsledkem Nerysina čarování.

Chtěla spát, vážně chtěla spát, ale nedokázala dostat z hlavy Alexovo tělo. Když už jí nehrozila, svatba s Franzem, přemýšlela, že by nebylo špatné být vdaná za někoho mladého a pohledného. Ačkoliv, jak viděla u Nerys, ani ta svatba nebyla nakonec podmínkou.