!POZOR! 15/18 + scény, pohlavní styk a detaily, které některé z vás mohou odradit! Ale vy jste stejně úchyláci a přečtete si to tak jako tak, so...enjoy it!

Bylo to přesně 48 dní ode dne, kdy sem Pietro přišel poprvé. Domluvil jsem se s Laurou, že dnes mají přespat u babičky, celý den jsem jí pomáhal, dokud před večeří i s dětmi neodjela, a ještě dlouho poté jsem chystal všechno možné, aby byl dnešek perfektní. Bylo to víc jak dva měsíce, co jsem se s Pietrem poznal a víc jak měsíc, co jsme spolu začali v uvozovkách chodit. On totiž nesměl ven, tak se rande moc nekonala. Spíše jsme si po večerech povídali a navzájem se poznávali den co den víc. A dnešek je dnem, kdy bych to chtěl dostat trochu dál. Pietro nic netuší, celý den pracuje na přístavbě. Jeho rychlé pohyby a mladistvý elán mi se stavbou dost pomáhá a dneska se do toho dobrovolně pustil sám, což mi jen nahrálo. Po večeři, kdy Laura odjela, se šel pořádně umýt, a ještě z koupelny nevyšel, takže mám zatím čas.

Naložil jsem na dva talíře jídlo, s kterým mi pomohla brunetka, do sklenic nalil bílé víno a všechno naskládal na stůl v jídelně tak, aby to působilo co nejhezčeji. Nejsem zrovna umělec, ale myslím, že se mi to povedlo. V ložnici jsem zapálil svíčky, ztlumil světla a do ustlaných postelí seskládal na Lauřino doporučení srdce z růžových plátků. Přišlo mi to trochu uhozené, ale prý to fakt zabírá, tak jsem nad tím jen pokrčil rameny. Tak sladkou romantickou atmosféru jsem viděl jen ve filmech. Rozhodnul jsem se, že cestičky z květin nebo svíček jsou opravdu už trochu moc velké klišé, tak jsem použil jen provázek. Trochu mi to připadalo, jako když s dětmi hráli na kosmonauty.

Sotva jsem doladil poslední detaily a pozhasínal v celém domě, uslyšel jsem otevírání dveří. Opřel jsem se proto o dveře a jen čekal, než Pietro sejde schody. Málem jsem vyletěl z kůže, když se mě zezadu dotkly jeho ruce a hlavu si opřel o mé rameno. „Tys to nečekal?" „Vypadám, že bych to čekal?" „Krásně to tady voní, co máme?" usmál jsem se a namísto odpovědi naklonil hlavu a krátce se přilepil na sladké měkké rty. „Tak fajn." Taky se usmál a společně se mnou zasednul k večeři. Jídlo bylo vážně moc dobré, i Laura se musela opravdu snažit, aby uvařila něco tak chutného. Letmé světla svíček házela veselá zlatavá prasátka, co tančila po Pietrově tváři. Odrážela se od hladiny bílého vína ve sklenici a působila příjemným romantickým dojmem.

Po jídle, které proběhlo v klidném příjemném tichu, jsem se postavil a pomohl na nohy i stříbrovlasému. Nic jsem neříkal, jen se pořád přihlouple usmíval. Zato on tu držku nezavřel. Pořád se na něco ptal a zachovat si klidnou tvář mě tak stálo spoustu práce.  Když jsme vyšli po schodech do patra, Pietro se zastavil a podíval se na mě takovým divným pohledem. Nedokázal jsem určit, co za pohled to mohl být. Co se mu honilo hlavou. „Proč nic neříkáš? Kam jdeme? Neděs mě Clinte." Tak tohle? Bojí se snad tmy, nebo ticha? „Omlouvám se, hmm? Pojď za mnou." Chytnul jsem ho znovu za ruku a odtáhnul ho až k němu do pokoje. Dlaněmi jsem mu přikryl oči a opatrně s ním vešel do spoře osvětlené místnosti. „Nekoukáš?" „Ne." Pomalu jsem dlaně sundal a ustoupil stranou, abych nezavázel ve výhledu. „Už můžeš."

--

Neřekl bych to nahlas, ale byl jsem strašně nervózní. Nevěděl jsem, jestli moc netlačím na pilu, jestli jsem to třeba neuspěchal. Pietro nikdy nenaznačil, že by se chtěl posunout dál. Bál jsem se, že mi dá košem a zase někam zdrhne. Za tu krátkou dobu znal ten dům skoro líp než já a najít ho tady bylo celkem těžké, zvlášť, když vám pořád utíkal.

Proto, když je mi pověsil kolem krku, spadnul ze mě obrovský balvan. Obavy se vypařily společně s teplem jeho těla, co se tisklo na mé a se rty mapujícími mi tvář. Přitáhnul jsem si ho těsně k tělu, líbal jeho přesladké rty, jako bych je už nikdy neměl víckrát okusit, hladil úzké boky a silná záda. Samovolně jsme se nějak dostali ode dveří k posteli, na kterou jsem ho shodil a vylezl si nad něj. Pohledem jsem bloudil po rychle se zvedajícím vypracovaném hrudníku, po tváři zářící láskou a vzrušením, po rozcuchaných pramenech vlhkých vlasů. Usmíval jsem se a celým srdcem se propadal tomu pohledu. Nahnul jsem se těsně k jeho uchu a jemně se o něj otřel rty. „Chtěl bys pokračovat Piti? Řekni, chtěl bys zajít ještě dál?" Jednou dlaní jsem se zapíral nad jeho hlavou a druhou jsem zkoumal nová území přes látku trička. „J-jo. Určitě jo." Pousmál jsem se a ucho mu skousnul. Začala ve mně růst touha po druhém těle, po vášnivé divoké noci a dravých polibcích. Chtěl jsem cítil jen jeho všude po těle a už nikdy nepřestat. Jen z myšlenek na společnou noc mi začalo být těsno v kalhotách. Nic se ale nesmí uspěchat.

Líbal jsem kousky odhalené kůže a pomalu se dostával přes tvář ke krku. S malou pomocí jsem ho dokázal zbavit trička, které skončilo někde na podlaze, hned za ním obloukem letěla i moje košile. Měl jsem k dispozici zcela nové výjevy, mohl jsem se dotýkat toho nádherného těla, směl jsem ho líbat, hladit, mnout v dlaních jemnou kůži. Sunul jsem se po posteli níž, snažil se, jak nejvíce to šlo, mu dopřát pohodlí a příjemné pocity. Chci, aby na tohle nikdy nevzpomněl. Líbal jsem postupně každou z malých srostlých jizev, hrál si s růžovými vystouplými kopečky, mnul je mezi prsty, kousal je, lízal. Vrýval jsem si chuť té sametové kůže do paměti.

Dlaň, jež putovala po polonahém těle se dostala až ke gumě tepláků. Jemně jsem za ni zatahal, kouknul se, zda nepřijde se shora nějaká negativní reakce. Pietro s přivřenýma očima, se spodním rte uvězněným mezi zuby, jen napomohl mým dlaním, aby stáhly hrubou teplákovinu a nechaly tak svršky někde v nohách postele. Přes tenkou látku černých boxerek šel vidět probouzející se kopeček. Tělem mi při tom pohledu projela vlna neznámého napětí.

Nikdy jsem s jiným mužem nespal, jen se ženami a v poslední době už ani s Laurou. Měsíce odpírání si vybraly svou daň. Z pohledu na téměř nahé tělo jsem se málem udělal. Jak nejrychleji jsem dokázal, rozepnul jsem pásek kalhot i zip. Horké dlaně mladíka pode mnou mi napomohly se svlíkáním a při cestě dolů nestydatě mačkaly moje půlky. Tělo jednalo zcela instinktivně, když jsem na druhého muže těsně nalehl a nechal tak naše vzrušená přirození třít se o sebe. Z hrdel se nám téměř souběžně vydral sten. Přitáhnul jsem si ho za boky klín ke klínu a dlaněmi promnul měkké hýždě. Hlasitě u toho zavzdychal, strkajíc si do pusy ruku. „Clinteee." Tělem mi projížděla energie v návalech silnějších než tsunami. Naklonil jsem se pro jeden hladový polibek, probourávaje se skrze hradby bílých zubů. Jazyky se začaly třít jeden o druhý v rychlém taktu tlukotu našich srdcí. Prozkoumávaje ústa stříbrovlasého muže jsem rukou začal přes tenkou látku dráždit tyčící se bouli. Hruď mladšího vibrovala při slastných chtivých stenech, jak jsme se třeli jeden o druhého v těsném kontaktu. Při silném nárazu, kdy Pietro pohnul boky proti mě jsem musel zuby zakousnout do bílé pokožky na krku, abych utlumil hrdelní sten deroucí se mi z krku, čímž jsem naopak donutil modroočka zavzdychat mi do ucha.

„Clinte, Clinte počkej." S veškerým sebezapřením jsem odlepil své rty od hebké kůže na vypracovaném břiše a zadíval se do téměř černých očí. „Hmm?" „Já, já...n-nevím jak...však víš?" Byl naprosto rudý a zhluboka přerývavě dýchal, jelikož ani v této minutě jsem ho nechtěl nechat zcela vychladnout. Přes látku boxerek jsem mu mnul přirození tvrdé jako kámen, zatím co jsem mu koukal hluboko do očí. Protáčel panenky a snažil se tlumit, no moc mu to nešlo. „Pietro, ty jsi pořád panic, viď." „Zavři zobák." Pro sebe jsem se pousmál, jelikož tím mi to vlastně potvrdil. „Nebyl čas ani lidi, stačí?" Dostal ze sebe mezi slastnými vzdychy, jež se mi rozlévaly v uších. Má touha po jeho těle rostla s každou minutou. „Ty se bojíš?" „A kdo ne?" Naklonil jsem se k němu a něžně ho políbil. Tentokrát jsem nechtěl plenit jeho ústa, jen mu dokázat svou lásku k němu a dodat mu odvahu a klid. „Kdykoli mě můžeš zastavit." S tím jsem se znovu natisknul na jeho tělo a položil se s ním do peřin.

Sehnul jsem se dolů k nižším partiím jeho těla a pomalu začal sundávat jemnou látku. Nespěchal jsem a on mě nezastavoval. Sundal jsem mu je tedy úplně a sebe také oprostil od mučivého sevření. Zlíbal jsem mu každou malou část těla. Líbal jsem jeho hruď, břicho, nohy, paže, jen jednomu citlivému místu jsem se vyhýbal. Jemně jsem kousal a sál bělostnou kůži na nohou, místy zapojil i jazyk a jemně jím třel citlivou narůžovělou kůži poraněnou od tlaků zubů. Krásně vzdychal, sténal na celý dům, v rukou drtil prostěradlo, jak toužil po uvolnění slastného pnutí.

Rozhodnul jsem se, že déle už jeho ani sebe nedokážu dráždit a trápit. Nátáhnul jsem se zpět k slastí zkroucené tváři a toužebně se vpil do druhých rtů. Jedním prstem jsem opatrně přejel po linii hýždí a obkroužil otvor. Zdálo se, že jsem svým jazykem plně upoutal jeho pozornost, a tak jsem jemně zatlačil a jedním prstem se dostal do těsného horka mladého těla. Něco mi zahuhlal do úst, ale nerozuměl jsem mu. Samovolně pokrčil nohy a já se tak mohl dostat blíže k němu. Po prvním prstu jsem přidal ještě druhý, a nakonec i třetí. Za vytrvalého plenění jeho úst jsem jimi pohyboval a třel se o stahující se stěny svěrače. „Phochm." Zamumlal mi do polibku a boky pohnul proti mně. „Slibuju, že to nebude bolet."

Vytáhnul jsem z něj prsty, přisunul se těsně k němu a nasměroval svůj stojící penis k otvoru. Se vši opatrností jsem pomalu zasouval do horkého nitra a zuby nehty se držel, abych se neurval ze řetězu. Pietro mi zarýval nehty do kůže na zádech, že mi tam dozajista zůstanou škrábance. Čekal jsem, jek jen dlouho potřeboval, zhluboka dýchal a hypnotizoval bolestí staženou tvář. „M-můžeš."

První pohyby byly nejisté, Pietro syčel bolestí a po tělech nám stékaly kapky potu. S dalšími přírazy jsem ztrácel hlavu, propadal se jako do hluboké propasti. Musel jsem zrychlovat, nešlo se ovládat. Hlasité vzdechy nás obou se nesly celým domem spolu s výkřiky slasti, když jsem trefil to správné místo. Držel jsem se tak těsně druhého těla, že by mezi námi neprostrčili ani list papíru, mezi zrychleným dýcháním a vdychy jsem se pokoušel šeptat mu do ucha sladká slovíčka. Tahle chvíle byla perfektní, doslova jsem propadal kouzlu okamžiku. Před očima se mi s každým přírazem více tmělo, a to jsem si myslel, že to v té tmě noci ani víc nejde. Tělem mi projížděla elektřina v hlavě bouchaly ohňostroje.

Cítil jsem, že stejně jako mě, i v Pietrově penisu začíná cukat. Naše pomyslné okraje se blížily a s nimi se zrychlovaly a zintenzívněly i přírazy. Měl jsem dojem, že do jeho těla chvílemi buším tak, že mu vykloubím kyčle. Z obou z nás tekl pot proudem, těla se prohýbala pod návaly slasti. „Clin-t-te, já-ah!" „Jo, j-já tak-ky." S čelem položeným v prohlubni rudého flekatého krku jsem ještě párkrát pohnul boky, než se dostavilo slastné uspokojení. Tělo se mi celé napjalo, v penisu naposled zacukalo. Následně se kolem mě stáhly svaly, jak i Pietro dosáhnul cíle a potřísnil nám břicha.

Vyčerpaně jsem se svalil vedle něj a zhluboka dýchal, snažil se načerpat do plic trochu vzduchu. „Miluju tě. Miluju tě. Miluju tě." Vyhledal jsem jeho ruku a silně mu ji stisknul. „Miluju." Měl jsem pocit, že mu to musím říct. Jak tak nad tím uvažuju, je to poprvé, co jsem mu to řekl nahlas, a nejen ve své hlavě. Otočil jsem se na bok, abych se mu podíval do tváře. Měl zavřené oči, na rtech blažený úsměv a hruď se mu rychle zvedala z před chvílí prožitého orgasmu. „Miluješ mě?" „Miluju, strašně moc." Rozevřel své nádherné modré oči a stulil se mi do objetí. „Taky tě strašně moc miluju." S tím se natáhnul ke mě a spojil naše rty ve vláčném pomalém polibku.

Rekordních 2100 slov! Doufám že se vám extra dlouhá kapitolka líbila! Slíbila jsem, že toto bude krátký příběh a taky že je, ale ještě před úplným koncem jsem si nemohla dovolit vás připravit o jednu žhavější kapitolu. Stačí, že jsem vás o ni ošidila ve Stony knížkách. Doufám, že dostanu nějaké ohlasy, hvězdičky a srdíčko na instagramu! Nezapomínejte mi hlasovat v anketkách, ať můžu dál psát podle vašich přání!

Otázka dne:
Máte nějaké mazlíčky? U nás doma je třeba malý zverimex, tak by mě zajímalo, jestli taky máte nějaké potěšení a jak se jmenuje😁

Vaše Tiranis!