Třásl se zvědavostí a zároveň i strachy. Hrozně se bál toho, co tam najde. Naposledy zapřemýšlel nad tím, jestli by nebylo lepší se otočit, jít domů a dělat, že se nic nestalo a on má vážně jen spoustu schůzek.

Zvědavost ale zvítězila, takže se váhavě postavil před dveře obrovské budovy, které se neslyšně otevřely. Stál v moderně vybaveném vestibulu a nemohl se zbavit pocitu, že na tohle místo nepatří.

Tady byli samí bohatí lidé, kteří něco znamenali, kteří byli někdo a něco dokázali. Měli spousty peněz a mohli si dovolit luxusní auta a domy.

Oni byli něčím, on oproti nim naopak ničím.