Klíče zachrastily v zámku, takže se probral z dřímoty. Okamžitě vstal a chtěl se jít zeptat, co si jako představuje, když chodí domů takhle pozdě.

Sbíral veškerou odvahu a snažil se zažehnout vztek, který v něm zuřil před hodinou, ale ten už byl pryč, nahradila ho jen únava a strach. Takže zívl, protáhl se tak, až mu zapraskalo v zádech, a vydal se příchozímu naproti.

Ve dveřích od pokoje se ale hned zastavil, protože jeho spolubydlící se usmíval od ucha k uchu, jednu ruku měl schovanou za zády a druhou zavíral dveře.

V levé ruce svíral puget nádherných rudých růží.