Pevně svíral bílý popsaný papír. Ruce se mu třásly, dopis mu po chvilce vypadl a snesl se na zem, kam dopadl s tichým zašustěním.

Věděl, že tahle situace nastane. Ovšem nikdy by ho nenapadlo, že přijde tak brzo. Bolelo to jako čert, to mohl klidně prohlásit. I když by určitě použil jiné přirovnání, mnohem peprnější.

Naštvaným pohledem propaloval kousek papíru, válející se na zemi, v duchu nadával a bědoval. Jak mu to mohl dovolit? Jak mu mohl dovolit jen tak odejít pryč?

Znovu se zadíval na zem. A na ta  slova.

„Musím pracovně odjet, neboj se, brzy se vrátím.
Mike."