74.kapitola
Michelle nakonec u Starkových zůstala, a byť s tím Pepper zpočátku nesouhlasila, protože nechtěla, aby tu na MJ dopadala všechna ta tíživá atmosféra, aby slyšela nejrůznější dohady a teorie, i tak byla nyní ráda, že tu je. Cítila se lépe, když ji měla pod dohledem a mohla na ni dávat pozor. A navíc to trochu pomohlo i jí samé. S Michelle je obě pojila stejná ztráta a Pepper věděla, že ji dívka chápe. S Tonym o tom neměla možnost mluvit nebo sdílet svou bolest a obavy, ale s ní mohla. Jenže ani jedna o tom nemluvila. Ne že by to bylo z toho, že by snad nechtěly; chtěly, chtěly slyšet to ujištění z úst druhé, že ji chápe, ale ve finále jim stačilo, když byly spolu a cítily přítomnost té druhé. To vědomí, že nejsou samy.
„Ustelu ti v Peterově pokoji," sdělila jí Pepper a hodila trochu vyčítavým pohledem do kuchyně, kde se nad plány hrbili Tony a Natasha. Příliš jí to neulehčovali, a jí se navíc nelíbilo, že Michelle musí být toho všeho svědkem. Takhle jí přišlo, že to dělá situaci ještě vážnější, byť byla vážná a nepěkná už sama o sobě.
„To ne, to nemusíte. Já klidně přespím jen na gauči, stačí mi to, opravdu, nechci tu být nějak na obtíž a dělat vám starosti," začala ji rychle ujišťovat, čímž vykouzlila Pepper malý, ale unavený úsměv na tváři. „Prosím, mně to vážně stačí takhle. Nechci vám přidělávat starosti," zopakovala znovu.
„Nechci, abys měla nepohodlí," opáčila jemně Pepper.
„Jsem na nepohodlí zvyklá," vyhrkla Michelle a pak se trochu zarazila. Honem uhnula pohledem, když na sobě ucítila Peppeřin zkoumavý pohled. „Prosím, trvám na tom, že přespím na gauči. Stačí mi to."
„Co mám s tebou dělat. Ale nelíbí se mi to," řekla Pepper a šla jí alespoň povléct polštář a peřinu. MJ se mezitím posadila na pohovku v obývacím pokoji a rozhlédla se kolem, jako kdyby tu byla poprvé. Zahleděla se do vedlejší místnosti, kde o něčem potichu diskutovali Tony s Natashou. Zatoužila vědět, o čem se baví, chtěla zjistit, jestli už ví něco víc o Peterovi. Obávala se, že dnes večer strachy neusne.
Pepper se k ní za pár minut vrátila a pečlivě jí ustlala na pohovce, byť se jí znovu zeptala, jestli si to nechce rozmyslet, což Michelle samozřejmě opět zamítla. Seděla tam a nevěděla, co s rukama. Pepper se posadila vedle ní a pak ji objala kolem ramen. „Vím, že to je nelehká doba, ale všichni to musíme zvládnout. Peter je šikovný kluk a s trochou štěstí se z toho dostane." Musí. „Určitě už bude brzy doma." Pepper si nikdy nic nepřála víc.
„Mám o něj strach," přiznala se jí MJ a Pepper ji objala ještě pevněji. „Nechci se ani domýšlet, co mu tam můžou dělat..."
„Nad tím nesmíš přemýšlet, Michelle. Nad tím nesmí přemýšlet nikdo z nás, jinak bychom se z toho zhroutili," vydechla a konejšivě ji hladila po paži. Michelle se k ní přivinula. U ní se cítila v bezpečí.
•••
„Hezkej řez," pochválil Quentin Beck, když se sklonil nad mrtvým tělem Liz Toomesové, kterou před několika minutami vytáhli z laboratoře, kde drželi uvězněného Petera. „Přesný, hluboký tak akorát, souměrný -"
„Přestaň plácat nesmysly," okřikla ho naštvaně Liv, která na něj a jeho rádoby žertíky neměla vůbec náladu. Přecházela sem a tam jako zuřivá šelma po kleci, a Beck s Hammerem ji vyprovázeli pohledem.
„Bylo to už nutné? Nedala by se využít ještě nějak jinak?" otázal se opatrně Justin, který si svou nadřízenou rozhodně nechtěl rozhádat.
Liv po něm šlehla pohledem. „Ano, bylo, a přestaňte tu holku litovat. Na cestě za vítězstvím vždycky zůstanou nějaké oběti. Potřebovala jsem mu zasadit další ránu. Potřebuju, aby se úplně zhroutil. Ze smrti Pottsové se ještě nevzpamatoval a my mu nemůžeme dát čas na to, aby si lízal rány a nechal si je zahojit. Ne, my ty rány potřebujeme ještě víc rozjitřit, až ho to zevnitř rozloží za živa. Neudělám stejnou chybu, nepodcením ani jeho, ani Avengers."
„Mně se to líbí," prohodil Beck, který vnímal, že jde do tuhého, a znovu sklonil oči k jejich oběti, aby mohl nadále obdivovat násilnou smrt. Jediné, co mu stále dělalo starosti, bylo zmizení Pottsové. Ale uklidňovalo ho to, že ho neviděla, a on se neprozradil.
„Co mi leží v žaludku, jsou Avengers, a hlavně Stark. Jak je možné, že tu ještě nejsou? Očekávala jsem, že touhle dobou už se budou snažit vtrhnout sem a budou se Petera snažit zachránit. Tak co se sakra děje?" mumlala si spíš pro sebe než směrem ke svým společníkům. Tohle přece nebyli ti Avengers, které znala. Stark by už byl přece dávno tady. Šlo o jeho syna. Black Widow by mu byla v závěsu. Proč tu ještě nejsou? probíhalo jí stále hlavou, což ji trochu zneklidňovalo. Ne trochu. Ale hodně. Byla stále ve střehu a připravená na možný útok. Věděla, že přijdou. Ale ona je nenechá projít. Zbaví se jich jednou provždy a pak jí nic nebude stát v cestě.
Hammer a Beck si vyměnili pohled, který jasně říkal, že oba dva myslí na to samé. Liv dnes nebyla ve své kůži. A měla strach.
Peter mezitím ležel na provizorném a velmi nepohodlném lůžku v laboratoři a uslzené oči upíral na bílé zářivky na stropě. Od smrti Liz uplynulo už několik hodin. Peter si nepamatoval, co přesně dělal, když přihlížel její smrti a poté zíral na její mrtvé tělo. Pamatoval si, že křičel. Všechno jako by v něm ten okamžik vybuchlo a mozek mu vypověděl službu. Na nic si nepamatoval. Vnímal jen mrtvou Liz a všudypřítomnou smrt Pepper.
Cítil neuvěřitelnou prázdnotu, která ho sžírala zevnitř a zatemňovala mu schopnost rozumně uvažovat. Pepper byla pryč. Liz byla pryč. A jenom proto, že on nebyl dostatečně dobrý a schopný, jen proto, že s nimi očividně někdo měl nevyřízené účty a on tomu nedokázal včas zabránit. Jen kvůli tomu zemřely.
Na tvářích ho zašimraly slzy a on s výdechem zavřel oči. Snažil se přemýšlet nad tím, kdo by mohla být ta neznámá světlovlasá žena. Ale nikdo ho nenapadal. Neměl ani tušení, kde je. Věděl, že pro tátu a ostatní musí být neuvěřitelně složité pokoušet se ho najít, protože kde vlastně měli začít hledat? Nevěděli nic. A to na tom bylo to nejhorší. Neměli od čeho se odpíchnout. Neměli informace. Nevěděli, proti komu čelí, a nemohli se na něj dostatečně připravit. Tohle nebyla Mary. Tohle bylo snad mnohem horší. Peter měl strach.
Ale strach v nás probouzí odvahu.
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top